Nokturno.net / články

Po pár špatných odbočkách a půlhodince obligátního bloudění jsme dorazili do Křídel, v průběhu produkce prvních kapel jsme se spíše seznamovali s chutí místního piva a toustů, teprve francouzští Sergent pepere nás vytáhli z jídelního stanu ku shlédnutí jejich cirkusácké produkce... Poté jsme se s chutí vrhli do víru tance s kapelou Schodiště, která sice hraje svoje staré fláky snad dobrých deset let, ale pořád jsou to fláky dobré, skočné a vtipné. Navíc je na slečnu za bicíma radost pohledět... A abychom byli ráno čerství na výlet, šli jsme na kutě.

V sobotu ráno jsme se vydali k hrobu "ptáka, který otravoval koně neznámého vojína", vyslechli trochu toho Slova, pozevlovali po kopcích a okolní krajině a pak se vrhli na tu kultůru - pohádku o proncezně na hrášku a hlavně výtečné divadelní jeleny dle předlohy Petra Nikla. Zbytek odpoledne jsme v místní čajovně dobíjeli baterky výborným vietnamským a japonským čajem... první kapela, která nás v playlistu zaujala byl Lipless Lincoln and the Sinners, patrně místní tak říkajíc undergroundová partička s výbornými hudebními nápady a projevem. Kryštofovy staré věci zaválely jako vždy, škoda jen absence saxofonisty, přesto bylo Ženatých na pódiu vícero (část písní si odzpíval Jan z Korýše, zatímco Kryštof trápil s pekelným soustředěním akordeon... ale světe div se, kam se hrabou Tři sestry...).

O5 a Radeček po své popové kariéře znovu přistáli na zemi a vylezli na pódium v křídlech, škoda že jejich vystoupení nemělo takovou šťávu, jako před lety... Zato Poletíme? se hudebně nežinýrovali a svůj obligátní písňový set odehráli s vervou a zápalem sobě vlastním. To už ale večer pokročil a na pódium se vyškrábali ska-rockoví Disco Balls. Kdyby No Doubt vydali své další album po legendárním Trgic kingdom v jejich střihu, určitě by na tom trhli balík. Podobnost se zmiňovanou kapelou završily Disko koule interpretací I'am just a girl, za jijíž zazpívání by se nmusela stydět ani samotná Gwen Stefani. Když už jsem si myslel, že vrchol večera máme za sebou, spustili Queens of Everything. Označení rocksteady, pod nímž jsem očekával houpavé jamajské rytmy jsem rychle hodil za hlavu - tahle smršť rocku, punku a ska by vytáhla z hrobu i Boba Marleyho. Neuvěřitelné tempo, které drželi pocelou dobu svého vystoupení vyždímalo prakticky všechny, kteří toho času byli schopni stát na nohou.

A tak nám skončila další Křídla, opět výtečná, jako každý rok. I počasí si Lysý lenin objednal jaksepatří, v lese rostly houby a z piva nám nebylo moc zle. A teď, když už jsem dopsal článek, si konečně po týdnu můžu sundat tu modrou pásku z ruky...

Pokud by nědo toužil po fotkách, pár kousků jsme dali na Facebook, ale kvalita je mizerná, fotil jsem telefonem. Na Facebooku je každopádně k mání množství dalších fotek, stačí jen zapátrat...