Nokturno.net / články

Oblíbený festiválek odehrávající se ve stejnojmenné vísce kousek od Nového města letos započal v pátek 17. září koncertem Lipless Lincoln and the Sinners - mladé, leč charismatické partičky z Prahy. Celé vystoupení se odehrávalo v jakési Charmsovské póze, příjemně kritické, teatrální a exaltované. Lehké nedozvuky evokovaly hudbu Psích vojáků, spestření takřka operním zpěvem hostující(?) pěvkyně pak dodalo koncertu náležitý šmrnc.
Následující Kryštofovy staré věci zahrály svůj pravidelný set kultovních písní, na pódiu je pak vystřídali oandělovaní První Hoře, jejichž vystoupení mne vyhnalo na sadu báječných toustů do jídelního stanu. Ne že by hráli zle, ale postava klauna - muzikanta/performera ve středu jeviště - působila depresivním dojmem, který šlo dost dobře zahnat jen kusem žvance a pivem. Večírek zavřeli Disco Balls, s nedávno vyměněnou zpěvačkou (původní zcela úchvatná slečna Berenika prachla údajně za lepším...) odehráli výtečný koncert, jehož dojem lehce kalilo ne úplně dobré nazvučení, v němž tu a tam zanikal zpěvaččín hlas. Nutno uznat, že se svou předchůdkyní opravdu vysoko nasazenou laťkou se nová frontwomanka Anja poprala vskutku dobře. Discoballs pro mě byli loni skvělým objevem a jejich první cédéčko jsem prakticky po celý rok nevyndal z přehrávače v autě. Teď kroutí nahrávku druhou, takže předpokládám, že příští rok budu mít při svých cestách zase co poslouchat...

Sobotu započal tradiční výlet s bohoslužbou a heliovými balonky, který příjemně pomohl rozdýchat popáteční těžké ráno. Na odpoledne pak byla připravena výtečná divadelní hra místního ochotnického ansáblu, v čajovně měli moc dobrou podpultovou senchu a v jídelním stanu guláš a česnečku s opravdovým česnekem. K tomu se v přístavbě kulturáčku odehrála vernisáž fotek z Křídel/Arktidy (uvedla ji jemnou písní Žofie Kabelková a poučeným nekurátorstvím Johanka Galatea) a na dvorku čtení básní, improvizované, opilé, leč vkusné.

Hudební program zahájila již zmíněná Žofie Kabelková svým charakteristickým dámských folkem, následoval Karel na nákupech a dále místní legenda Leninova pleš - se starými songy v nových sexy úborcích. Po rockovém Nilu vystoupili Traband, odehráli s nebývalým nasazením (zejména bubeník se obzvláště činil), dokonce s hostkou na housle. Srovnám-li trabandí vystoupení v obligátním ostravském klubu Templ, kam párkrát do roka přijedou, s jejich vystoupením na Křídlech, jsou to nebe a dudy - nasazení stran publika jasně ukazuje, že dobrý koncert není jen dobře odehraný, ale hlavně poctivě odskákaný...
Skupina Volant, hrající všem parálům k tanci a poslechu výhradně dámské volenky oslavila letos patnáct let své existence, nutno říci že velice poctivě - v ukrutném punkovém rytmu. Škoda jen, že na závěr nepřidali zběsilý pódiový tanec, doprovázený točením baskytary nad hlavou, kterým své běsnění obvykle završovali. Poslední taneček večera byl křepčen za doprovodu kapely Poletíme? - písně o neopětované lásce a chlastání na festivalu u zdejšího publika dávno zdomácněly a šlo to znát. Nicméně ticho v sále nenastalo až do pozdních raních hodin - kdo se nevyřádil při hudbě, odbýval si veselení u baru, připíjením se starými či novými známými, popř. falešným zpěvem a pokřiky.

Festival v Křídlech považuji za lahůdkové zakončení festivalové sezóny, nejen pro mě osobně velice blízkou programovou náplň, ale zejména pro zdejší příjemný lid a pohodovou atmosféru. Teď nezbývá než odstřihnout ze zápěstí papírovou pásku s nápisem Křídla a doufat, že za rok navléknu zase další...