Nokturno.net / články

Křídla vám dávají Křídla. Křídla jsou super. Křídla jsou fajn. Křídla jsou jednou za rok. Nechal jsem si den odstup na srovnání vzpomínek a nyní se, stále ještě nevyspalý, snažím utřídit to, co mi zbylo v hlavě. Není to vůbec jednoduchá záležitost, neboť během jediného víkendu se seběhlo tolik věcí, kolik někteří nezažijí za celý život. Možná je to zbytečně nadsazené. Ale možná taky ne!

Začalo to úplně ničemně. Zaseknul jsem se v práci a odjížděj až ve čtvrt na osm, což bylo pozdě. Prošvihnul jsem tudíž Karla na Nákupech. Ale jak mi bylo řečeno, věnoval mi Radek (leader) písničku Smutný prodavač, což jsem glosoval slovy: "Sedí jak hajzl!" Mé první kroky vedly od vstupních dveří přímo na bar, kde jsem strávil převážnou část festivalu. To mi však nemohlo zabránit sledovat alespoň částečně dění v sále. Musím tedy ještě jednou veřejně pochválit Korisze. Inovovaný sound kytary tomu dal parádní drajf a nevím zda je to jen můj pocit, ale Honza se už tolik nebojí používat různé výšky a hloubky hlasu. Kdopak to hrál po Koriszích? Kdopak to jenom... Tak to už fakt nevím. Tedy jednotlivé kapely. Nasaďte ski - jejich výstup jsem nějak zasklil. Chytil jsem ještě paní Ježkovou, ale pak už jen tma. K.S.V. se tak dlouho bránili zahrát Injekci morfia, až už nebylo kam utéct a diváci se dočkali. Asi poprvé jsem slyšel Injekci bez představovačky. Kromě toho se kucí blýskli pár novými skladbami. Jediná kapela vybočující ze škatulky bigbít byli Hochachos. Použít pro jejich styl název hiphop se neodvážím, ale možná to bylo něco takového (během tohoto týdne jsem se dozvěděl, že to je hoo hop). Hlavně šlo o srandu. A aby byla hned od začátku, tak nám hoši nastoupili v převlecích teletubbies. Večer uzavřel (tady si pořadí překvapivě pamatuju) Skrytý půvab byrokracie. Alternativní rock. Moc mě to nechytlo.

Odbočme od hlavní stage a podívejme se v tuto chvíli na bar. Zde byl až pověstný klid před bouří. Lilo se sice ve velkém, ale žádné extravagantní výstřednosti se nekonaly (alespoň ne takové, které bych si pamatoval). Změna nastala ve chvíli, kdy skončila hudební produkce. Novoměstská bohéma se přesunula na bar a začalo nezřízené chlastání a pojídání baget. Ještě se do toho připletli dva pánové, kteří si naši navýsost kulturní akci spletli s alkopárty, ožrali se a vypadli. Asi by neodešli dobrovolně, ale co jim zbývalo, když jsem jim odmítnul nalít. Tuto informaci jsem musel stvrdit ještě několika panáky pro obě individua a potom jsem se konečně natáhnul na bar a usnul (jsem ho jako hlídal, abyste si jako nemysleli). Teda, řeknu vám, spát na baru je prekérka. Člověk se co chvíli vzbudí a v polospánku kolem sebe tápe ruka a zjišťuje, jestli ještě leží na baru nebo už pod ním. Ráno mě vzbudil Chalan s tím, že má hlad a chce bagetu. Docela mě to nas.alo, ale kšeft je kšeft, že... A tak jsem se probudil a chytil sobotní nesmrtelnost. Vědět, že to budu dospávat ještě v úterý... tak bych to udělal stejně!

Co nás tedy potkalo v průběhu sobotního programu: za prvé, úklid. Když téměř všichni odešli na výlet (jehož součásti byla bohoslužba a fotbal) rozdávat lidem štěstí (qětiny), vrhli jsme se na nepořádek v sále. Bylo to chvílema odporný a kulturáku to ani nijak moc nepomohlo, ale aspoň nemohl nikdo říct, že jsme se na to vybodli. Dopolední hudební složku tvořilo moje prozpěvování a následná produkce kazety Elektrick Mann pro dva zvlášť otrlé typy (Honza a Sam) v mém vozítku. Líbilo se mi, že se u toho Sam pořád smál (však je to taky sranda).

Odpolední program odstartovalo obligátní naražení sudu jemuž předcházela oprava vzduchotechniky pohánějící jeho drahocenný obsah do kelímků. Hudebně to rozbalila Kulhavá noha. Takový vesměs dětský soubor tělesně postižených (odtud ten název), kteří nám krom svých pár songů rovněž zahráli spoustu písní od renomovaných interpretů. Hráli moc hezky. Akorát, jak poznamenal Kryštof, nemusel jejich leader před každou skladbou říkat, jak jsou nervózní a že nic neumí. Ale na výsledném hřejivém pocitu někde uvnitř mi to ani zbla neubralo.

Poté se v rychlém sledu vystřídali performeři a to tito: Beery Joke (taneční kreace choreograficky velmi zajímavá a zřejmě mající za účel vyjádřit něco o chlastu, což jsem pochopil, ale ne úplně, a proto tady o tom nepíšu), pán se svojí one man show na téma fiktivního přítele (moc povedená taškařice, jak jen se to tento dobrý muž jmenoval...? Nu což, taky si nemůžu pamatovat všechno), básníci (Chalan a Johanka Galatea - moc povedené. Chalanovy básně mi přišly takové víc uchopitelné, naproti tomu Johančiny byly hodně osobní. Neslyšel jsem ovšem všechno, takže možná kecám). Jestli se toho odpoledne událo ještě něco, tak to už vážně nevím... Ale tuto možnost bych rozhodně nevylučoval.

Hudební produkci odstartovala jihlavská písničkářka Žofka Kabelková s doprovodnou kytarou Karla na Nákupech. Bylo to moc milé (Žofkou počínaje a Karlovým přiznáním jisté nervozity konče).

Před večerním programem následovala zvučící pauza, který mnozí využili k návštěvě baru, čajovny a DJe.

První nastoupili Rapa Nui. Sevsvým pojetím bigbítu sklidili obrovské ovace, i když nebyli vtipní, neměli žádné převleky ani legračně neposkakovali. Další se na scéně objevila (asi) Leninova pleš. Tady naopak převládaly legrační kostýmy, veselé a chytlavé písničky (co to je k...a chytlavá písnička? Mě chytlo všechno:). Po nich konečně došlo na největší hvězdy festivalu. Přijel totiž šumperský O5 a Radeček o němž brzy uslyší celý tenhle TV kulturou zdegenerovaný národ. A v sále bylo rázem plno. Proč by taky ne! Zazněly všechny zásadní songy včetně skladby Po nohou, která už běží v českých médiích jako singl z právě vydaného alba Na pokraji slávy. Radečci dokázali, že na živo jim nikdo nesebere jejich vitalitu a energii jenž ztratila právě singlová vypalovačka Po nohou v TV estrádě Rozjezdy pro hvězdy (fuj, už při tom názvu se mi ježí vlasy). Mimo jiné se Radečkům podařilo roztančit celé osazenstvo baru. Na závěr chlapci samozřejmě nezapomněli poděkovat publiku prastarou skladbou Krokodýl, která je místním šlágrem (ostatně jako všechny ostatní). Po takovém nářezu muselo logicky následovat uvolnění. Postarali se o něj Minimum Wage. Prý jim chyběli dva členové souboru. Každopádně ač byl jejich výkon víc než přesvědčivý, k zaujetí drtivé většiny publika to nestačilo. Kdo se cítil unaven a šel spát, udělal největší chybu. Večer se totiž s touhle kapelou přehoupnul do závěrečného tažení. Tažení drtícího smysly. Na pódiu se totiž objevili Los Bastardos. Démoničtí hudebníci svými dunivými skladbami jako třeba N.T.S.R.P.S. (Na to sere pes) znovu uvedli všechny přítomné do pohybu. Bastardi byli parádní. A jako poslední si nemohl dovolit vystoupit nikdo jiný než famózní Hoochie Coochie Band se svojí bluesovou show. Jak už jsem naznačil v recenzi na Jimramov Otevřeno, o téhle hudbě nejde mluvit. Jde jí poslouchat, pařit na ní, ale mluvit nebo psát o něčem takovém prostě není možné, protože tolik superlativů vydrží číst (poslouchat) jen málokdo. A stejně, kdo neviděl, neuvěří!

Večer pokračoval i po skončení hudební produkce a to opětovným litím. Taky jsem se zlil a konečně si mohl užít bar z té přívětivější strany (totiž z pozice zákazníka). Tento večer pro mě skončil zjištěním, že Fík nemá jedno obočí o nějž ho připravil Bouda, šťastný to výherce tombolové ceny a to (překvapivě) manuálního holícího zařízení. Dobrou noc.

Ráno jsem zahájil řečnickou produkcí adresovanou všem, kdo seděli nebo stáli kolem. Potom O5 následoval úklid a příprava na příjezd Vladimíra Merty. Nebudu nic zastírat, bylo mi zle (ale jak jsem zjistil po příjezdu domů, tento defektní stav z velké části způsobily kontaktní čočky, nikoliv alkohol). Z Merty jsem tudíž nic moc neviděl. Akorát mi v hlavě utkvěl zážitek Tomáše Kondýska, jenž sloužil na baru. Mistr se totiž pře svým odjezdem stavil na pivo a na připomínku: "Ale pane Merta, nebudete řídit?" lakonicky odpověděl: "To je dobrý, já ho budu jen usrkávat."

Tak tedy skončila letošní Křídla. Bylo to super. Takže O5 za rok! Jo a ještě bych chtěl podotknout, že krom prvních dvou odstavců jsem zbytek napsal s týdenním odstupem. Jinak to nešlo.