Nokturno.net / články

Když jsem v pátek ráno otevřel oči, řekl jsem si: "Jedu na Křídla". A tak jsme s Carevnou mávli na výpadovce na Brno a zastavil nám příjemný chlapík v Oktávce a během dvou hodin jsme přistáli na parkovišti před jakýmsi supermarketem v Brně. V pět nás pak hodil jeden z mála autobusů Brno-Křídla do té kouzelné vísky a koňská šou mohlá začít.

Popravdě řečeno jsem se koňské tématiky poněkud bál. Představa kaubojů, ostruh a všech těch záležitostí divokého západu, které se mi při představě koně (která byla k letošnímu ročníku přišpendlená) vybaví, se mi poněkud nezamlouvala. Nakonec ale bylo všechno úplně jinak (hlavně díky orginálnímu uvaděčského umu pana Štěpána) a během celého dvoudenního koňského večírku se neukázal ani jeden desperád.
Pátek začal koncertem Devíti životů, což byla (alespoň pro mě) taková zahřívačka, takže jsem stačil během jejich vystoupení skouknout místní hostinec a místní G pivo (s Poličkou na festivalovém čepu nemám valné zkušenosti...). Rapa nui oproti minulým ročníkum překvapili ráznějším podáním. Kryštofovy staré věci - slovy klasika je to klasika. Oprášili staré fláky, přihodili něco nových písní (jednu mi věnovali - juhů, konečně jsem se toho Žháře dočkal!), prostě nezklamali jakkoli byli prohlášeni za kopyta.
Ani jsem se nestačil vydýchat a na pódium se natlačili "diky, diky Terne Čhave", hráli tedy pekelně dlouho - směsici romské muziky a takových těch moderních směrů jakou hraje například Gothard. Vystoupení pěkné, mnozí si to náramně užili. Poslední věc večera byli Goro. Týpci tak divní, až mi to přišlo zajímavé. Hráli urputně, brali to tuze vážně, ale mělo to něco do sebe, to se musí nechat. To už jsem se ale uložil pod stůl (mezi dvě ženy, heč) a upadnul do neklidného spánku přerušovaného různými výkřiky a žadoněním o alkohol všelijakých individuí u baru.

Sobotní ráno jsem jakš takš zvládnul, přijel pan farář a pustil se do bohoslužby. A to už se objevili foťáci. Aha, já jsem vám ještě neřekl o foťácích... inu, foťáci, to je takový zvláštní zarputilý živočišný druh, který je vždy a všude, napnutý jako struna, vždy hotov ke skoku. Loví vše v jakémkoli množství, svou kořist oslepuje tzv. "blejskáním".
Tedy družstvo pánů fotografů bylo opravdu k neuondání, svými přistroji se míhali pódiem, mezi diváky, zkrátka všude a hodně moc fotili. Nu, proč ne - ale omotávat se kolem pana faráře, jako by byl kdovíjakou atrakcí nebo lézt hercům do představení, to se přeci nedělá... ale opusťme foťáky a vydejme se vzhůru skrz Středozemní moře společně s panem Mojžíšem s hladovými Egyptskými koňmi v zádech (to byl totiž průběh raního výletu, kterýžto směřoval ke hrobu koně neznámeho vojína).
Když jsme ozkoušeli koňskou ozvěnu, zapíchli naše oře při hrobu zmiňovaného koníka a po návratu přepadli jídelní stan (kde byl stálým inventářem Max se svou hromádkou toastů a ukořistěnou lahví kečupu), začalo se dětské koňské odpoledne s klauny, přednáškou pana Zikmunda (to zas bylo...) a výtečným divadlem s rapovou vložkou (mpeg, 8235 Kb). Samozřejmě nechyběli ani básníci - Johanka Galatea, Marie Šťastná (laureátka...) a Chalan. A málem bych zapomněl na Pasu vrané koně, což se prostě musí vidět (možná i slyšet...).
První sobotní kapelou byli hned zprudka domácí Korisz. Oproti loňskému roku měli vyváženější sestavu, tvrdší nádech a kratší vlasy. Hudba super, akorád nebyl slyšet činel, myslím si ale, že by se Korýšové měli oprostit od starého repertoáru, který člověka nutí srovnávat (přičemž docházím k názoru, že staré syrové podání oněch songů mi bylo o něco málo sympatičtější), a pustit se s novým vzezřením do nové tvorby.
Veselá zubatá se vycenila se zbrusu novým zvukem (tedy alespoň pro mne), skladby byly našlapané, podpořené skákavýma bicíma - zkrátka veselé a zubaté! Nebál bych se říct, že to byl jeden z nej koncertů na letošních Křídlech.
Bow wawe hráli hip hop. Hráli jej velmi uvědoměle, vážně, velmi zodpovědně a hráli jej dobře. Toť vše. Textově nuda, ale aspoň jsem odkoukal pár fajnových tanečních setů, založených na pohybech pravé ruky. Medvědi nula nula devědi nepřekvapili. Kapela měla co nabídnou pouze skladbami made by (?) Divokej Bill, vlastní repertoár nebyl tak chytlavý a texty... škoda mluvit.
Aby toho nebylo málo, vystoupil ryze punkový Volant, což byla opravdu neskutečná záležitost, při níž sem se vskutku pobavil. Nejenže se odehrávaly všeliké věci na pódiu, ale to, co se tančilo mezi diváky, to byly fakt neuvěřitelné sestavy, což mohu jako naprostý pohybový antitalent dost dobře posoudit.
Řečený ocas večera obstaral Návrat oživlých mrtvol čili NOM svými litanickými zpěvy. V sestavě se objevil další člen hudební rodiny Ženatých (bicí) a nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale dalo se to poslouchat...

Nedělní ráno mě probudila čísi historka o tom, jak archeologové vykopali botu ze 13. století, ožrali se, sežrali ji a dostali mor... a pak nemá mít člověk divoké sny. Než jsem se vyhrabal zpodstolu, zavřeli jídelní stan, takže nezbývalo než pojídat tři dni starý sýr. Prošli jsme se Křídly a nakonec tohle požehnané místo v klidu opustili směr Nové Město (abychom se zde zúčastnili výtečne garden party).

To byl letos panečku vypečený večírek!