Nokturno.net / tvorba / dílko

Odpadly jí přednášky, proto se rozhodla, že Martina překvapí. Bude příjemné, když nakoupí a uvaří teplou večeři. V poslední době na sebe a o sebe nedbají – práce, škola a dojíždění… škola, práce, domácnost….práce…. Po lehké večeři masáž a třeba i film. To by snad mohlo vyjít. Nakoupila a rozjela se k domovu své dražší polovičky.

V bytě se nedalo dýchat, protože Martin po sobě neuklidil špinavé prádlo. Největší hrozbu představovaly ponožky. Takový smrad! Otřepala se a otevřela okno. Musí rychle vyložit nákup, zbavit se nepořádku a uvařit večeři.
Při úklidu ztuhla, protože v obýváku objevila několik použitých dámských kalhotek a tang. Sleduje hromádku ženského oblečení. Dřepne si, neudrží rovnováhu a usedá na pravé stehno. Dámské prádlo - bílé, červené, růžové. Ani jedno jí nepatří. Natáhne ruku, ale rychle ucukne zpět, jako kdyby se mohla nakazit smrtelnou nemocí. Byla znechucená! Veškerá inteligence z jejího obličeje zmizela, zůstal jen nevěřícně-tupý výraz. Vyschlo jí v ústech.

Bouchnutí dveří. Dvakrát promrkne, chce se pohnout, ale tělo neposlouchá. Snaží se pootočit hlavu k Martinovi. Kdysi tak známému. Lápe po dechu. Drahá polovička přichází, chvíli ji mluví do zad a tiskne rameno. Nereaguje na něj. Naklání se přes ni a z výrazu obličeje je jasné, že pochopil.

„Jé, no tak to vidíš. Asi by chtělo je vyprat viď?“ v klidu se přes ni naklání, s odchodem do koupelný líbá na čelo. Mluví, váže větu za větou a ona nechápe jejich významy. Ve zmatku rozmrzá, tma mizí a do hlavy se hrne krev. Zpříma se postaví, zatne obě ruce v pěst a zhluboka dýchá.

„To má být zvrácený humor?“ její ostrý hlas Martina zastavil uprostřed pohybu.
„Vtip? Ptal jsem se, jestli ti odpadla škola. Nějak nechápu…“
„Mohl bys přestat s přetvářkou a pustit se do vysvětlování prosím?“
„To tě opravdu tak naštval celý tenhle nepořádek? Myslel jsem, že bychom mohli někam vyrazit, ale na to asi nemáš náladu?“
„Narážela jsem na to dámské prádlo proboha!“
„Jo, tohle. Vždyť jsem ho už zamočil, tak co máš za problém? Pojď, sedni si…“
„Nechci si sedat, ani povídat. Jak můžeš bejt takhle v klidu?“
„No… asi mi uniká, proč jsi rozčilená?“
„Nepřeháníš to už trochu? Stále se budeš převařovat a ptát se mě, proč jsem naštvaná? Nebude to třeba tím, že jsem narazila na použité spodní prádlo tvé milenky?“
„Mojí co?“
„Tvojí milenky!“ vybuchl smíchy. To nečekala, všechen hněv zmizel. Zmocnila se jí malátnost. Všechno kolem viděla v mlze. Nechápala, proč se Martin tak hystericky směje? Co s ní hraje za hru? Hlava zchladla. Zůstal jen nekontrolovatelný třas a plno slz. Zhroutila se na zem. S úsměvem na rtech k ní pomalu přilezl po čtyřech. Vzal ji do náručí, připomínala mu hadrovou panenku.

„Promiň. Ve snu by mě nenapadlo, že bys mě mohla podezřívat z nevěry. Vždyť já nemám jinou ženskou než tebe.“
„Ty seš tupej. Počkej, ty nemáš?“
„No samozřejmě, že nemám.“
„Tak koho tedy jsou ty hadry?“
„No, chtěl jsem s tím přijít až později.“
„S čím? Jak to myslíš? Teď zase asi něco nedochází mě.“
„No, to prádlo je moje.“