07.10.14 | Gorik, @, další tvorba | 1939 x | vypínač
Byli na koncertě. Oba se pohybovali v kruhu svých přátel. Vyhýbali se pohledy. Na dálku to mezi nimi jiskřilo. Ani jeden neudělali první krok. Hrálo Sto zvířat. On fotil. Ona se plavila na jejich hudbě. Večer postupoval. Spolu s ním i hladina alkoholu. Lidi se pozvolna vytráceli. Zůstalo posledních pár přihlížejících. Sledoval ji. Kroutila se. Pili pivo. Kamarádů ubývalo. Neměla odvoz. Pozval ji domů. Dělala krávu. Nakonec mu kývla. Vyhýbala se očnímu kontaktu. To se mu líbilo. Vycítil její nervozitu. Zamkl dveře. Upustil klíče na zem. Podle plánu upoutal její pozornost. V reakci na zvuk odhodila kabelku do rohu místnosti. Sundala si boty. Sledoval to opřený o dveře. Arogantně se usmíval. Nebrala to v potaz. Rozhlížela se po bytě. Donesl džbánek vody a dvě sklenice. Položil je na stůl. Nevšímala si ho. Zaměřila se na sbírku gramofonových desek. Chovala se jako doma. Nezmohl se na slovo. Fascinovala ho svou přirozeností. Ve vlastním bytě se cítil jako cizinec! Štvala ho svým ledovým klidem. Pobuřovala ladnými pohyby rukou při spouštění hrotu na desku. Po prvotní nervozitě nenašel stopy. Ignorovala jeho přítomnost. Vzdal to.
Šel si lehnout. Sledoval světlo z druhého pokoje. Její hýbající se stín se vlnil na podlaze. Motala se mu hlava. Hudbu kvůli alkoholu v krvi nevnímal. Převalil se na záda. Slyšel divné zvuky. Nezmohl se na otevření víček. Ložnice se houpala ze strany na stranu. Bylo mu na zvracení. Nemůže hýbat rukama. Asi vypil moc rumu. Upadl do opileckého bezvědomí. Přebral. Najednou mu nešlo pohnout ani nohama. Otevřel oči. Paralýzu způsobila zrzka. Silonkami mu svázala ruce i nohy k posteli. Klečela u jeho podbřišku. Pozorovala ho. Neodhadl její výraz. Obklopovala je tma. Seděla vedle něho nahá. Zrychlilo se mu dýchání. Pusou mu navlékla kondom. Trhal končetinami. Marně. Její vlasy ho šimraly všude. Řval na ni! Nevšímala si ho. Žadonil! Nevěnovala mu pozornost. Zkoušel ji uplatit! Nedala se. Osedlala si ho. Nevěřil vlastním očím. Použila ho jako živého robertka! Líbilo se mu to. Zkoušel přirážet. Už mu nebylo špatně. S výkřikem se zaklonila. Z postele se svezla na parkety. Chvíli se svíjela. Pak se zvedla. Odešla do druhého pokoje. Nerozuměl ničemu. Zkoušel na ni pořvávat. V krku měl sucho. Vysílením usnul.
Ráno mu chrstla do obličeje studenou vodu z hrnku. Mluvila na něho. Slova postrádala smysl. Hlava třeštila. Studený pot orosil tělo. Vztek s ním lomcoval. Nevšímala si jeho protestů. Mluvila stejným tónem. Nevnímal ji. Do ruky mu dala nožík. Usmála se na něho. Odešla do druhé místnosti. Sebrala klíče ze země. Odemkla si. Při odchodu mu zamávala. Chvíli zíral na dveře. Položil si hlavu na polštář. Vztek ho přešel.
poezie smutek pocit hrůza příroda fantasy život beznaděj krev temnota touha * město vyznání vzpomínka strach ... povídka mládí momentka .. deprese erotika horror přetvářka realita cesta marnost samota horor žena osud humor sobota voľný verš sen bolest tma podzim haiku emoce láska čas nenávist sex zklamání srdce x jen tak aa antilistí svoboda pocity vztahy noc zoufalství zima les vztah naděje . smrt
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14777
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6465
autorů: 867