Nokturno.net / tvorba / dílko

Mao nevyslyšen

Chrám Čínských Císařů stál v  Šedém Tibetu odedávna.Mnohdy se Čínštívladaři snažili tuto zem si podmanit a nemuset se účastnit tak ponižujícíhorituálu,jako prosba k  nohám Bojovných Lámů,v  jejichž rukou tato zeměvždy byla a vždy bude.
Zbudoval jej Fu Xi po dohodě s  Ňathi Cänpem * a TorlugemTendzinem(prvním a jediným Bojovným lamou,jež veškeré osoby vládnoucí tímtojménem v  těchto zemích sjednotil pod svou jedinou rukou).
Ale po jeho odchodu na věčnost jej navštívil a využil až Žlutý Císař,ježz  něj učinil oficiálně nejsvětější relikvii Trůnů Číny a sídlem MandátuNebes.Zde byla uložena Listina,jež vyhlašovala věčnost Číny a předpovídalaveškeré její vzmachy a pády.Byla odebrána člověku,by se věci v  ní napsanéstaly.
Každý Císař,počínaje Žlutým Císařem vždy dvakrát za život,jednou,když sestal součástí právě se rodících Dějin a podruhé,když měl složit účty,chrám navštívil.
Ale když bylo Zakázané město zbaveno Nejsvětějšího privilegia,tu se dveře chrámu uzavřely.Po mnoha letech,kdy jedni uzurpátoři vystřídali druhé,
narazil Mao Ce v  dokumentech zabavených a ukradených na zmínku o  plánované,ale nikdy nevykonané pouti Posledního,Hon­gxiana ***,jež měla vésti do země mu neznámé,jež se zvala Šedý Tibet,a kam měl odcestovati sám a v  tradičním,pras­tarém šatu snad z doby užívání Osmyznaků,vsazených do čtyřiašedesáti hexagramů,jež si nechal šít.

Chronos (bůh času) se ale postavil proti Yuanovi (Hongxianovo občasnké jméno) a tak neměl již času.Když nalezl Mao Ce zároveň mapu,jež jej mohla zavésti k  novému území,jež mohlo býti Čínské,rozhodl se,že taková příležitost se nepřehlíží a vyrazil sám a tajně,tak,jak to plánoval Šikai. (Yuan Šikai)

Prošel zeměmi Tisíce klášterů,až stál u  brány,z  níž vzhlíželo veškero věků.

Měl projít,ale jelikož neznal tradice a i  kdyby ano,stejně by je nectil a tak projel v  autě.Silnice,po níž jel byla čím dál lepší a tak se mu brzy jelo samo od sebe.Pak se ale před jeho koly zjevilo stádo koní,na nichž seděli mužové, sice podobní zevřením Tibetským svatým mužům,ale mající v  sobě cosi lidstvu naprosto cizího.Každý z  nich měl u  pasu meč,jakoby opotřebovaný staletými boji.Nikdo si muže Dlouhého Pochodu nepovšimla tak on zahoukal,ale ani to nebylo nic platno.I  urazil se Mao Ce nad tou drzostí a rozhodl se přidati plyn a když by to bylo nutno i  některého z  nich přejet,by si sjednal úctu.Ale ikdyž jel jak nejrychleji a nejhlasitěji mohl,nikdo si jej stejně nevšímal.Poté na něj ale jeden z  jezdců obrátil svůj zrak.A  on věděl, že musí zastavit.Podařilo se mu to v  poslední chvíli před vraždou.

Nyní jej pozorovali všichni,ovšem nějakou úctu by u  nich hledal marně i  kdyby zůstal pod Horami Idzung až do skonání Lidstva.

Postupně,s  notnou dávkou hrdosti se jezdci rozestoupili,by on mohl projet, ale bylo vidět,že jde o  službu,nikoliv vyhovění.

Po cestě,jež od té chvíle proběhla bez problémů nenarazil již na nižádný problém a brzy zaparkoval svůj vůz před Chrámem,jemuž se klaněla Siai  Ming.Chtěl vstoupit,ale dveře byly uzavřené,odemčené jen na chvíli roku 1916  a pak opět uzamčeny,což ale on nemohl a nesměl vědět a tak bušil a třískal a dožadoval se vstupu na „území neoddiskutovatelně náležící Číně“.

Dveře otevřel někdo,komu nebylo vidět do tváře a kdo ihned odšed,
zavírajíc za sebou stejně neprodyšně,jako předtím.Mao Ce byl by bušil ještě mnohé dny a roky na ty dveře,kdyby nepadla noc,tak nevlídná a zoufalá,jaká padá v  zemi té každé noci a jeho by nechopil zbabělý strach a nebyl by utekl tam,kde v  noci svítí jen jediný měsíc.

Stalo se,že jeho hvězda byla pohasla a kolem jeho lože shromáždili se oddaní,by zhlédli mrtvého,tak nepodobného i  stejného k  všem neživým všech dob a věků.Neb ani chybějící Mandát Nebes nemohl odvrátit pohled mrtvého, upřený ne na hory a údolí Zemské,ale na pohoří výšky tisíce li ** a sta tisíce století,tam, kde ležel onen nedobytný chrám.

Chrám tedy uzavřel své dveře a odbyl jediného muže,jež si jej od tehdy odvážil navštívit,ale čeká a přijde den,kdy znovu rozevře své brány před YungIonem,císařem,jež ještě není.A  znovu budou návštěvníci prouditi do jeho potěmnělých hal a sálů a znovu uzří ponuré řádky knih zakázaných a nikdy nenapsaných,jimž nebudou rozumět a v  nichž budou nevědomky číst o  vlastní smrti a životě těch,kdo se zrodí až když na ně samotné nezbude jediná vzpomínka.

Rudá hvězda ale zatím září svým obludným žárem a budou synové Žluté řeky dlouho ještě čekat,než vše se takto stane.


*Čti Gňa-khri-bcan-po,legendární vladař Tibetu
**Čínská Jednotka délky,zhruba 644  metrů
***Hongxian-poslední člověk,jež se po zrušení císařství prohlásil čínským císařem a zakladatelem nové dynastie,velice brzy svržen