Nokturno.net / tvorba / dílko

Pu

„Znám takový lektvar“,jí odpovídá Gjerpung,“jmenuje se Pu.Když ho budu potři roky zaklínat s jednou uncí zlata a pak ho pustím na svobodu,odfouknesnadno celý Tibet jako velká bouře.Mám se dát do toho?“

Žangžung-Bájná řáše náboženstvá Bön,Tibetské Mýty a Legendy
Andreas Gruschke

Nad nezkroutnou Ataxis počalo vycházet slunce ve formě Boha Nehreho,ježsám pocházel z rodu Ossa,jež byli Bohové po pravé straně Trůnu Vládce Bohů,
Elšbeta.Na Svaté hoře bylo toho rána rušno.Z celé země JedenáctéhoKmene přicházeli věřící,aby se modlíc shromáždili u Mysu Ongpo,poslednímumístu,kde se ještě lze,po velké a dlouhé askezi,modlit směrem k ohnivémuSambationu,za nímž se nachází jeden z Konců tohoto světa.Akhnar-Ajim,vrchnívelekněz chrámu,jež měl dílo vykonat,se však dlouho neukazoval a objevily semezi širým zástupem věřících obavy,že svatý muž,jemuž bylo přes osmdesátlet,mohl skonat.A vyšel měsíc nad tou krajinou a svatý muž stále ještěnevycházel.I roz­hodli se vstoupit dva nejodvážnější a probít setěmi,jež by jim,z církevních důvodů,chtěli bránit.Nenašli však anistrážného,ani nikoho jiného,kdo měl vykonávat svaté povinosti.Místo toho všaknalezli velekněze,jak objímá prastarou,kamennou schránku,jež byla součástívýpravy velenkěnží odnepaměti a jež zemi jedenácti kmenů daroval vzdálenýBudu.Mladí hrdinové si ponejprve mysleli,že Akhnar-Ajim zemřel,když však chvílinaslouchali,zře­telně zpozorovali jeho táhlé naříkání.Přis­toupiliblíž a uzřeli v kamenu obraz jak horské kmeny drancují svaté město Sodonniia jak strhávají modli boha Oboaboacca,přímého ochránce Krále Budua.Velekněž sek nim obrátil se slzami v očích a prohlásil:“Budu už není!“.Ti,ježv bojích sťali hlavy tisícům,se dali do breku,neb věděli,co přijde,kdyžjejich zem nebude ochraňovat ruka všemocného, Věčného Krále.Když pak pohlédli navelekněze,jejich prvotní obavy se splnily,
neb smutkem sešel syn velekněze Arnidath-Kajeema z tohoto hroznéhosvěta.
Pohřbily jeho tělo pod podlahu svatyně a vyšli před lid,stále ještěshromážděný u tisíci schodů do chrámu a oznámily vítězství„barbarů“.Všichni strnuli.Jiní počali hlasitě lamentovat,další zase odcházelik domovům,snažíc se najít útěchu u starých známých věcí.Nic však jižnebylo známé a nic již nedávalo útěchu.

I rozhodli se staří chrámového města ,že strhnou Veliký MostKazušejův.
Varovali je předtím mnozí,že tak navždy odříznou Jedenáctý kmen od zbytkusvěta,neb nejen že nežil nikdo,kdo by pamatoval,jak se most stavěl,ale nebylnikdo,kdo by věděl,jak jej znovu postavit.Přesto však,znajíc doby temna jež předtřemi tisíciletími zachvátily celou Iaudeu,nechali staří přece jen přinést KámenBohů,jež sám nebyl větší než jeden sehm,k Velkému Mostu o délce tříuhmů a nejstarší kněz pronesl svatá slova,načež se povrch kamene rozzážil matnýmsvětlem a vteřinu později se kamenní tisíciletého mostu roztékalo všemi směry dozběsilé Ataxis.Tehdy počala smrt té země.

Léta plynula a učennost kmene se počala ustálovat na stále stejných věcecha mnohé věci byli již zapomenuty.Ig­norance a hloupost mnohých „kněží“sahala k nebesům a byli tací,jež prohlašovali,že zastánce „falešné“ víry(jakékoliv odlišné od té jejich) je třeba naprosto vyhladit.Desítky měst padlyv těchto bratrovražedných bojích,až již to nemohli pravověrní délepozorovat.Tedy se sešlo na mysu Ongpo šest spravedlivých,jež se rozhodlipotrestat tu zemi a zbavit jí pomalého šílenství.Sešli až k břehůmSambationu a vyzvedli starou zbraň,jež předčí i dávný kámen bohů,prastarýlektvar jménem Pu,jež přinesl do té země muž honosící se podivným jménemGjerpung, jež kolem něj a jeho moci sjednotil ten lid a položil základy jejichvíry.Jeden z nich se vrhnul do plamenů řeky,by od jejího strážného BohaIkrikorobaba vyprosili kamennou bárku Irdi,jež jako jediná dokáže plout protiproudu Ataxis.Nalodili se a vypluli směrem k prvnímu místu,kde bylo možnopřistát,neb Ird dokáže plout jen proti proudu.U jednoho muže si vyžádalypřepravu do Vadůzské země pod rouškou svatých lží.Plavili se mnoho dní,nebpřislíbily obět Tlalocovi,jež za to rozvodnil řeku a dopravil je skrzepoušť,během čehož jeden z nich otevřel své srdce * Tlalocovi.Když sepřiblížil konec jejich cesty,počali pozorovat,že onen muž by mohl ohrozit svoušpatností jejich svatý cíl a tak jej vystavili zkoušce a když neprošel,zhodilyjej do řeky a ponechali osudu,jež neznali a nechtěli znát.Když pak dorazilyk Secumhutilovým mořím a po nich pak k Hoře Času.Když vystoupily najejí okraj,otevřely všichni svá podpaží a vypustily tak Pu,jež v podoběvíru zatřásla králem Hor,načež pak přešel přes celou zemi jedenáctého kmene anezanechal na živu jediného muže,ženu,či dítě.

• Otevřít srdce,doslova „otevřít srdce a podpaží“-lidské oběti,původně míněno vyrvání ještě tlukoucího srdce z těla.
  

Iztlacoliuhqui-Ixquimilli,pán kamenu,jež je sám kamenem čekal dlouho nasvého soupeře,Pána Dagdu,toho však věznily lidé v tom prastarém městěhříchu Ui Bodgu.