Nokturno.net / tvorba / dílko

The Vesels of Nemi

(Vlastní verze tragické události)


„Na Severu musel opravit anténae.Na cestě zpět opravil dláždění a zaplátoval mosty.A  až když vše prošel a zjistil,že vše funguje,strhl všechny mosty,aby svět,jež měl za brzy vzniknout,nemohl poznat.“

Kniha Eidolonů,Listy Dvanácté

Mezi léty 1927  a 1932  byly z  vysušené řeky vytaženy dvě prastaré lodi,
užívané jako plovoucí dvůr Císařem Caligulou v  prvním století.Šlo o  lodě Nemi,zničené roku 1944  po devatenácti stoletích poraženými „pány světa“.

Zmínky o  těchto lodích se objevují poměrně často v  starých,zapo­menutých knihách nepříliš významných historiků,ale i  v dílech,ztracených úmyslně.Ať z  důvodů toho,že ukazují na věci,jež přesahují člověka,anebo­,z  malicherněj­ších důvodů,politic­kých,nebo sociálních.K  té druhé kategorii patří „Listy Anagoroimante­je“,vydané Ruským mnichem vlastním nákladem ,tajně a nezákoně.Skoro všechny kopie byly zabaveny a zničeny,ale v  kufru jednoho anglického obchodníka se dostala do Anglie.Uprostřed knihy, pojednávající hlavně o  Anagoroiman­tovi,„Druhém a třetím“,je zmínka o  lodích,v  nichž císař Caligula odplouval v  noci z  Říma,nikým neviděn a „plujíc na lodi této plné rouhačství na oceán,jež byl šedý,když byl mu odemkl cestu král Nemi,jež je nejstarším z  Augurů,zanecha­ných zde Flameny,když se opět vydali zpět k  svému domovu.Když mu tento bránu otevřel,vydal se Gaius César k  Ekuru,k  Cibole,ke Quivire a nakonec k “Ciudad Los Caesares" ,městu,jež chodí.Vždy se vrátil tu noc,jež odplul,ač plul po mnohé dny,a vždy věděl jen málo z  toho,co za tu dobu poznal.„Dále se ještě dočítáme,že se na jejich palubách konaly bohoslužby Římským božstvům,ale šlo prý jen o  fasády,aby se opodstatnila jejich existence.
Lodě měli tu zvláštnost,že dokázali zavést člověka doslova kamkoliv si bude přát.Jednou prý si Caligula zavolal postupně tři učence,zavedl je na palubu a žádal po nich,aby si určili destinaci a když byli dvakrát stanuli v  Elysiu a jednou v  Tartaru,došla Císaři prý trpělivost a zadal lokaci “Řím,dvatisíce let po narození Ježíse z  Nazaretu„.Podle svědectví těchto mužů uzřeli “dva obří sloupy,k  nebi se vršící,jež však srazilo cosi z  nebes a rozdrolilo v  prach„.Kvůli možnostem,jež tyto lodě skýtali,se je mnozí snažili vypátrat a přivlastnit si,naposledy Pavel I. Ruský,jehož tajná policie se pokoušela totéž po celou jeho vládu,stejně jako předešlá za vlády Petra III.,otce Pavlova.
Ale ani nevojenský voják na trůnu nic nezískal a skončil jak skončil jeho otec.

Poté co byli,v  těch letech,1927  a pět let poté,vyloveny z  vysušené řeky,nalodil se na ni jeden Generál a,znaven pitím,namačkal na jakémsi kameném pultu kdesi v  rohu “různá čísla„,“slun­ce,měsíce a jiná tělesa".A  té noci loď zmizela,byla najednou pryč.Vidělo to víc jak dvacet vojáků.O  vteřinu později stála loď tam,kde stála a z  ní se vypotácel Generál,zcela uřícen.O  tom,co viděl,nechtěl mluvit,ale ihned se odpotácel a počal obvolávat své Německé kontakty.Když tudy ustupovali Němečtí vojáci byl mezi nimi i  jeden jeho dávný přítel a posledního května pátého roku Druhé Velké Války uzavřel ohněm a dýmem navždy jednu z  cest a splnil tak přání Generálovo.