Nokturno.net / tvorba / dílko

The Army of Methusalah

V  čase tom,kdy se Gilgameš král byl vydal na svou pouť,hledajíc co on by nikcy najíti nesměl,tu v  jiném koutě Země sbíhali se mužové různých tvarů a velikostí,barev i  národů.Když procházeli řídce obydlenými pouštěmi Y‚uhukaiovi Říše,ti,kdož tu žili,nepoznávali ty muže,jen nejstarší byli se ukryli před zrakem jejich a nehlesli,dokud tito,potichu a skrovně,byli odešli.
Neb byli to vojáci,jež oni kdysi byli zahlédli vě věku výrazně dětském,přesto však i  přes paměť dvojjím stářím shrbenou,poznali je ihned,neb na prsou skvěl se jim zapovězený znak Hangeyova vojska,sestaveného k  úkolu jakémusi nepředstavitel­nému,o  němž nikdo tak dlouho nebyl mluvil,až se jeho smysl nadobro ztratil v  pouštním větru.Nyní však světle ,odré kolo s  osmi krvavými stopami vlilo strach do žil těch starochů a strach to byl oprávněnější,než by si ti prosťáci kdy pomysleli.
Šli ti vojáci po mnohé dny,ti,jež neměli kam jít,až došli k  místu,kam měli.K  hoře,na níž lidstvo již zapomělo,ale jež byla tak ohromnou,že ani Sagarmantha by nemohla kdy snít o  větší výši a jediné místo,kde se na Zemi nachází která vyšší je v  těch zapovězených místech,nad jejichž věčně bělavými pláněmi se ozývá onen nelidský,odporný zvuk,známí od Ubohého Pyma,„Tekeli-li!“.
Sair,hora Nářků,kde sestoupil Hangey odkudsi mezi lid a dvě století ronil hořké slzy nad jakousi nepopsatelnou ztrátou.Zde také postavil poté své armády a byl zničil Aharnaylion,město Plejád a Hormuzdovo město.A  z trosek těchto byl postavil Hangeyke-Ahuthullu-Ingaha-Yadit,což doslova znamená „Hangey se navrátí“.
Zde také byl poražen spojeným úsilím Tajného Patriarchy Gruzínského a Nepředstavitelnéhp Hierophanta Fénického.Kolem celé hory byl oak vyryt náhrobek pro každého jednoho z  vojáků,jež padli,ale ti,jež byli zajati se pohřbu nebyli dočkali a,zaživa rozčtvrceni,jejich těla byla rozvezena po celé zemi a naházena do jezer a řek,by se otrávila půda a lid zde žijící byl vymřel, učiniv ,ísto tomu,čemu oba Augurové říkali zasněně „Šestý Chrám Světa“.
Ale veškerá hniloba,jež měla přijít na ten kraj,vyvstala v  této hoře,jež byla poté navždy naprostým,kypícím hnusem a kolem níž nebylo dáno nikomu žít.
A  zde,na této hoře,potkávali se všichni ti,jež Flamenové Plejádští skrze své Augery o  život připravili,až počítali se na numeru „exakosiosi exékonta ex“,
ovšem kdo by hledal spojení se skutečným významen „Vicarius Filii Dei“,
by se prokázal jako hlupák.
A  když toto číslo dosáhlo svého vrcholu,třikrát trojnásobně,ro­zestoupili se, každý jediný,by prošel kolem nich jejich velitel,Angene­‘y,než však ten mohl cokoliv učinit,byl jej neznámý rozstřískal na kusy,neb byl on z  hlíny.A  když se tak stalo,že velitel jejich je navždy opustil,vyvolili si muže,jež jej zprovodil.Jeho jméno bylo Methusalém,Princ Šesti Měst Xocotlových,jež sem byl Angene‚ye sledoval,potí co ten povstal z  Královského jezere,
uprostřed noci,když každý spal.
A  byl týhnul s  nimi Methusalém v  zbroji nma Yaorladai a Insinegerei a dobyl obojího.I  stanulv v  tváři Osano‘ronu Lamechovi,otci svému,v  jehož jméně bojoval.Odmítl však pomoci mu v  boji s  Ahnewardem,jež ovládl již Isatlocotlu a Cocanatocotl.
Když však i  město králů leželo v  obležení,vytáhl Methusalém s  armádou svou a obklíčil obojí ty města,ale místo toho,by začal,v  zájmu nevinných z  těch měst,vyjednávat,pli­vl na posla míru a vyvolal tak řeži,v  níž nepadl jediný jeho voják,ale všichni vojáci toho druhého a všichni obyvatelé těch jmenovaných měst.A  když tato padla,šel k  Amraphelu,sídlu Ahnewardovu, kde se mu před bitvou zjevilo podivné znamení,toliko,že ráno se probudil v  posteli,celý zakrvácený a zjizvený nožem,jež sám třímal v  ruce.Ale ani toto jej nedokázalo přimět,aby se nevysmál do tváře osudu a nedobytný Amraphel dobyl.Nevšímajíc,že míň a míň jej zajímali věci,jemu vlastní,minulé, postupoval dál a dál,až se stalo,že otce svého,jež jej přišel do jednoho z  dobytých měst přivítat,poručil zabít a Ahnitacatlu,jeho město,
zcela zbytečně zabrat.Již nepoznával,co bylo mu svaté a brzy poté,co bez chvíle zaváhání zničil palác,jež nazýval veškerý předešlá léta svým domovem,odešel dobývat dál.A  ti starší říkali,že má něco z  Khairova šílenství a on se tomu nebránil,koneckonců byl to právě Ibrahim Khair kdo poskytl Hangeyovi tuto armádu,když s  ním předtím uzavřel spojenectví,
opět pro něj zradně končící.Ale Khair byl daleko a On (tak si Methusalém začal říkat,když ani jméno své již nemohl poznat) nebyl Y‚uhukaiem,
dědicem Hangeye,jež zradil úmluvu.
Jednou se rozhodl táhnout na hlavní město celé Říše a dosadit sebe sama na Hangeyův trůn.Jedné noci,unaven,poprvé po měsících,kdy jeho síla jakoby ani nemohla znát mezí,rozhodl se,že se armáda utáboří u  řeky,nedalo nezměrných lánů obylí a klasů.Tu noc dokonce i  pil a byl tak znaven tímto činem,že se rozhodl jít spát,což neudělal po nesnesitelně dlouhé údobí.Než vešel do svého stanu uviděl vzdálený kouř a považujíc ho za hranici pro zločince,nebo ohniště s  masem a zamyslel se nad něčím,co se mu nejasně počalo vybavovat.Viděl toho muže,jehož nechal popravit v  Ahnitacatle, městě,jemuž vládl.One muž však byl o  mnoho mladší a shlížel na Něj z  mohutní výšky,podivně se při tom usmívajíc,sám při tom byv mohutnosti nadliské,ikdyž tvar těla jeho nebyl nijak anomální.A  vzpoměl na mužova slova,slyšená jako ze samého dna Demhe:Volal nějáké jméno.Mettu….…. Methuzza….…..­.Methuzalai….…­.…...?
Vytrhl se z  těchto úvah,zapudíc je nožem,jímž sám sobě utvořil jizvu (jak to dělal vždy,když myslel na něco,co by jej mohlo vyrušit (dříve to dělal často, ale nyní to bylo poprvé po dlouhé době.Naposled…­.….…tehdy,když také naposledy spal)) a zamířil do stanu,ačkoliv si nemohl vybavit,proč se do něj vlastně svěřuje.Přesto se ale nějákým zázrakem rozzpoměl na spánek a usnul.
Druhého rána nebylo po této neporazitelné armádě ani vidu,či slechu a celá Říše byla propukla v  hrozný jásot.K  tomu místu,kde byli muži této armády spatřeni naposled,vyjel Y‘uhukai,sám jen s  dvěma strážci.Cestou projeli skrze závaly popela,jež zbyly po poli,jež předešlého dne zapálil jeho zešílevší vlastník.Našli ohořelé zbytky helem,přileb a stanů,ale ani jedinou kost,jakoby se bojovníci této mocnosti proměnili v  prach,což bylo jediné, co zde bylo k  nalezení.Poté,co však zavanul severní vítr,okryla hromada prachu ohořelé zbytky čehosi beztvarého,jež připomínaly člověka v  rozkladu a jež vyhlížely,že se nemohli do poslední chvíle rozhodnout, zda mají shořet,či nikoliv.A  Y'uhukai dal toto tělo pohřbít tam,kde jej nalezl,pod velitelským stanem a odjel ujistit zemi,že vše je opět jak má být.