17.01.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3148 x | vypínač
Proč proti mě každej staví hráz,
a proč do ni narážím zas a zas.
Však já čekám, že jednou ta hráz jednou povolí,
a všechny ty emoce na svět se vyvalí.
Nekonečné mořské proudy,
a moje srdce dál tu bloudí.
Ale hráz tu stále stojí,
a moje duše za ní bloudí.
Těsně před prutrží mračen,
připadám si jak kdybych byl zatčen.
Připadám si ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ta hráz tu však pevně stojí,
moje srdce se jí bojí.
Bojí se toho, že příjde o život.
Vím že nejse žádnej princ,
připadá mí, že mám kolem sebe klec,
a kolem klece není žádný plot.
Hráz je stále pěvnější,
nervozita, alkohol to vážne není nejlepší.
Modlím se za tu hráz,
snad rozbije jí mráz.
hrůza deprese marnost povídka láska ... tma život * voľný verš haiku naděje emoce svoboda jen tak zima vztah krev noc temnota humor touha vztahy podzim realita přetvářka samota město srdce sen strach les vyznání . momentka zklamání fantasy smrt horor smutek beznaděj vzpomínka sobota nenávist zoufalství x .. pocity sex osud žena horror mládí erotika cesta příroda čas aa poezie pocit bolest antilistí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866