14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2933 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
touha povídka mládí smrt antilistí . deprese vyznání vztah fantasy temnota zklamání beznaděj horror sex příroda naděje noc zoufalství horor tma aa pocity pocit momentka humor žena svoboda jen tak marnost cesta láska srdce x nenávist bolest přetvářka samota vzpomínka život .. * les krev emoce sobota vztahy smutek poezie podzim haiku strach zima voľný verš hrůza ... osud realita sen město čas erotika
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867