14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2953 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
samota naděje poezie les humor pocit smrt nenávist beznaděj vztahy horor jen tak osud touha srdce cesta bolest deprese marnost vyznání strach horror zoufalství krev smutek realita fantasy tma vzpomínka aa pocity sex emoce * podzim město zima sen příroda voľný verš přetvářka čas zklamání . noc žena momentka život .. sobota láska svoboda erotika vztah mládí hrůza antilistí temnota haiku x povídka ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867