14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3031 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
přetvářka fantasy sex . čas zoufalství * srdce aa osud vztahy zima město krev deprese mládí horror haiku sobota žena život bolest pocity antilistí láska x povídka smrt vzpomínka naděje podzim jen tak nenávist strach .. tma emoce poezie noc příroda zklamání ... temnota beznaděj marnost vztah hrůza touha svoboda erotika humor vyznání samota horor voľný verš les smutek cesta sen realita pocit momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6484
autorů: 867