14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2862 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
láska vztah erotika samota nenávist cesta zima temnota horror smrt realita . bolest antilistí tma zoufalství fantasy strach vyznání .. touha x žena vztahy noc momentka vzpomínka krev osud příroda humor haiku emoce povídka * ... aa smutek beznaděj voľný verš pocity podzim čas život sen srdce horor sobota marnost sex jen tak svoboda mládí přetvářka les pocit poezie zklamání město naděje hrůza deprese
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866