10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3681 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
sex město deprese noc zklamání .. . temnota příroda x vzpomínka jen tak beznaděj nenávist fantasy čas vyznání strach vztah erotika krev aa haiku žena srdce realita * mládí pocity touha osud poezie sen povídka marnost cesta ... podzim hrůza pocit přetvářka sobota zima emoce voľný verš láska samota smutek vztahy tma antilistí bolest les horror život horor momentka zoufalství smrt humor naděje svoboda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866