10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3530 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
žena smrt cesta život touha vztahy příroda láska vztah město emoce vyznání jen tak hrůza haiku nenávist smutek deprese bolest svoboda antilistí momentka horror poezie aa horor sen osud sobota zklamání marnost krev sex .. erotika strach povídka humor přetvářka pocit podzim x naděje tma les beznaděj noc . zoufalství * voľný verš fantasy pocity čas vzpomínka ... mládí srdce realita zima samota temnota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6427
autorů: 864