10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3910 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
poezie nenávist smutek pocity láska podzim beznaděj emoce osud fantasy svoboda krev mládí žena humor deprese samota cesta .. zima ... aa bolest * haiku erotika sex příroda smrt vztahy horor tma x povídka vzpomínka zklamání antilistí temnota čas sobota srdce noc hrůza voľný verš strach realita vyznání zoufalství marnost jen tak život momentka sen město naděje přetvářka vztah les touha horror pocit .
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867