18.01.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 2347 x | vypínač
Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.
život nenávist naděje horor pocit samota .. haiku tma mládí sex x . deprese antilistí temnota poezie láska momentka jen tak srdce voľný verš příroda osud bolest svoboda humor krev zklamání * povídka fantasy realita žena sen město smutek touha zima aa podzim přetvářka cesta ... noc erotika pocity beznaděj vztahy vztah smrt les čas strach zoufalství emoce vzpomínka sobota vyznání horror hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2018 Skaven
komentářů: 14744
článků: 557
obrázků: 3660
dílek: 6246
autorů: 859