15.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2725 x | vypínač
Zradila jadna zradí jíní
a tom jsem chtěl jediné stát při ní
Přišla věřil jsem snům
odešla zbyl mi jen prázdný dům
Zůstal jsem sám se svými sny,
sny plnými touhy a vzpomínek
zhatil se veškerý životní plán
Nemám se čeho chytit
nepřichází žádné ze znamení či vyhlídek
Tak jako růže brání se trny
jak zlatý klas obohacuje nás zrny
tak bráni se mé srdce štěstí
proč to hlava má neví
a nevím to ani já sám
Připadám si bez hlavy
a slepý jdu vstříc neznámu
jediné co živí naději aspon malou
jsou veškeré vzpomínky
Od prvních lásek
přes strach z bolesti
až do poslední hodiny nyní prožité své
Přes veškeré vrásky které jsem si způsobil
at sám z vlastní hlouposti
a nemá cenu říkat že ji není dosti
či které mi způsobili jiní
lidé cizí i vlastní
Vzpomínky jsou obrazy ze života,
plačtivé, směšné a dráždívé,
vzpomínám na minulost od znova,
srovnávám myšlenky své
Přemýšlím nad minulostís vou
a krásou křehkých bytostí
myšlenkové pochody mojí hlavou putují
a každý krok je jednou z myšlenek
nenávist osud deprese touha zoufalství bolest momentka noc temnota x přetvářka strach tma pocity jen tak krev aa příroda erotika smutek zklamání čas život vztah beznaděj cesta pocit les emoce ... srdce realita podzim hrůza * zima antilistí sex smrt voľný verš vzpomínka vyznání marnost horror haiku .. svoboda humor láska mládí žena . město poezie vztahy horor naděje sobota sen povídka fantasy samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866