18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3067 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
, linkuj! 
, jagg 
* zoufalství příroda naděje sex pocit beznaděj noc krev deprese tma antilistí fantasy jen tak . vztahy cesta vyznání svoboda haiku momentka smutek aa život humor vztah vzpomínka mládí bolest x realita ... voľný verš poezie les žena marnost touha horor sen láska samota smrt srdce přetvářka sobota erotika podzim osud temnota strach nenávist .. město povídka emoce zima pocity čas zklamání horror hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867