18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3104 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
, linkuj! 
, jagg 
vzpomínka momentka marnost podzim krev vyznání nenávist žena humor vztah osud pocity * sex aa cesta město zklamání temnota deprese antilistí touha les realita fantasy jen tak zima horor horror srdce sobota ... erotika smrt zoufalství beznaděj samota sen x život přetvářka hrůza povídka svoboda láska noc voľný verš smutek .. tma mládí příroda vztahy čas bolest strach . poezie naděje pocit haiku emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867