25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2927 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
marnost sen poezie město voľný verš momentka erotika horor vyznání fantasy osud samota vzpomínka x sex sobota beznaděj .. realita krev emoce čas povídka přetvářka touha žena srdce vztah příroda zima naděje hrůza vztahy smrt humor nenávist cesta horror podzim aa smutek mládí haiku . strach ... antilistí svoboda život bolest temnota láska pocity zklamání deprese zoufalství tma les noc pocit * jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867