25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3142 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
, linkuj! 
, jagg 
bolest nenávist město život naděje příroda sex pocit vztah voľný verš smutek vzpomínka zklamání pocity hrůza antilistí krev žena * horor . erotika humor jen tak .. láska mládí povídka podzim beznaděj deprese přetvářka x fantasy temnota marnost realita strach poezie les cesta touha horror samota noc tma sobota vztahy osud momentka haiku ... emoce zoufalství srdce sen vyznání svoboda čas zima smrt aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6512
autorů: 867