25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3275 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
, linkuj! 
, jagg 
temnota samota horror touha beznaděj vyznání noc strach poezie horor zima čas sobota přetvářka humor deprese .. hrůza zoufalství pocity smutek svoboda město naděje smrt haiku žena srdce zklamání antilistí život vztahy voľný verš * tma les realita nenávist erotika marnost vztah mládí momentka emoce vzpomínka podzim povídka krev osud sen aa pocit bolest ... sex cesta fantasy . jen tak x láska příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867