25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3325 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
, linkuj! 
, jagg 
touha samota humor přetvářka haiku čas osud fantasy město sobota pocity žena smrt povídka láska srdce sen * poezie .. podzim sex krev emoce aa realita pocit cesta noc deprese ... . příroda život horror zoufalství zima strach svoboda tma vyznání horor vztahy les momentka temnota mládí naděje vzpomínka marnost antilistí erotika bolest nenávist x hrůza zklamání voľný verš jen tak vztah smutek beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14789
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6523
autorů: 867