25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3347 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
, linkuj! 
, jagg 
voľný verš fantasy svoboda hrůza bolest * horror momentka samota nenávist vyznání marnost smutek srdce x láska humor vzpomínka čas les zoufalství beznaděj mládí jen tak aa město emoce temnota antilistí pocity povídka žena noc sex přetvářka touha poezie sen naděje realita vztah deprese podzim . vztahy pocit osud život krev sobota tma zklamání strach .. erotika ... smrt cesta zima příroda haiku horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14790
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6526
autorů: 867