19.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 1786 x | vypínač
Tmavomodrá prostěradla vlají na poplach
že vám v hlavě chybí serotonin
a vše vidíme až přespříliš tmavě
a ta samotná prostěradla
i ty lavičky na kterých sedáváme
i ty cesty po kterých chodíváme
a i ty rozkvetlé louky a stráně
které nám připadají černobíle a rezavé
a přes veškerou svou krásu
nám připomínají
již tolikrát ztracené naděje
To bývaly časy
ale všechno se mění
a i my jsme se změnili.
Všechny ty časy
Všechny ty minuty a vteřiny
Pro extázi té dané chvíle
radosti
Však platné jen zlomek okamžiku
Je čas napravit poklesky mysli
porvat se s vlastní minulostí
a s klopýtáním přes vlastní překážky
z vlastních cest
a vrátit se na správnou pěšinu životem
bez spěchu, bez shonu
však hned.
sen momentka beznaděj temnota smutek samota pocity žena čas ... deprese zoufalství marnost sex příroda tma strach antilistí svoboda vztahy horror .. vztah podzim jen tak srdce naděje bolest zima cesta fantasy noc mládí hrůza * láska život erotika vzpomínka horor . poezie smrt aa pocit emoce x les humor haiku touha osud nenávist město povídka voľný verš vyznání zklamání přetvářka realita krev sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14758
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6365
autorů: 861