08.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2000 x | vypínač
Když se procházela po chodbách,
venku padaly meteority,
a teď už se nic nemění,
klášterní chodby už zbourány,
ale já to vidím jako dnes.
Tak mi neberte moje sny!
Nesmíme se bát radosti,
kašel minulosti nás zabíjí,
dýchat, dýchat,
Labyrint školních let,
pak už jen obrazy
a vrtné plošiny.
Jedině tak to mužu zachranit,
neberte mi moje sny!
Ráj v noci neumírá,
a já umím snít i poslepu.
Mám hlavu v oblacích,
oči v rajských zahradách,
nos ve vesmírných jídelnách,
uši v orchestru malomocných.
(hrají o život)
Ale tváře v ohni,
a tak to bylo vždycky.
Já právě tak spjatý,
se svým světem,
v noci i ve dne.
Tak neberte mi moje sny!
... emoce pocity horror povídka hrůza deprese osud poezie touha čas les nenávist * srdce antilistí momentka erotika temnota smutek mládí tma krev realita humor aa sex město příroda naděje vztahy .. noc svoboda život cesta sen jen tak haiku pocit přetvářka vztah zklamání bolest smrt voľný verš beznaděj . vzpomínka žena láska fantasy x marnost sobota strach zima vyznání podzim horor samota zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14758
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6365
autorů: 861