27.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2137 x | vypínač
Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
emoce žena antilistí vzpomínka naděje pocity láska hrůza zklamání město zima ... momentka tma sen . horor přetvářka .. sex humor jen tak horror cesta temnota samota les bolest pocit poezie vztah život erotika realita krev zoufalství voľný verš osud srdce marnost touha příroda haiku svoboda fantasy nenávist vyznání vztahy smrt podzim x beznaděj sobota povídka noc aa smutek deprese mládí * strach čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14759
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6366
autorů: 861