Nokturno.net / tvorba / dílko

Nekonečno

Třísk!Třísk!

Seděl jsem jednoho dne v parku na King Strässe v mém rodnémměstě,sedminád­herném Gölershäuphenu,jež zde podle tradice stál jižv dobách Pipina Krátkého.Nikdo zde nebyl,protože byla výluka a nikomu senechtělo chodit až sem pěšky.
Seděl jsem tedy v parku a četl jisté dílo jednoho mého kolegy nasoudním úřadě,jehož před dvaceti lety zavřeli od vězení za nějákou brutálnívraždu.Byl to spis,který u něj nalezli,když se jednoho dne oběsil,podžezalsi žíly,rozbil si hlavu a propíchl si srdce.Nikdo nevěděl,jak toto všechno mohldokázat sám,nebo jak se do jeho,den předtím prohlédnuté cely mohlo dostat tolikostrých předmětů.
Spis si původně vzal ředitel,ale po tom,co si přečetl několik řádek,jejvyhodil s křikem z okna.Jeho poloslepý tchán to viděl a sebral to,cozahodil a jelikož znal mě,mého otce i děda,potají mi to daroval,protožetušil že mě to „bude zajímat“.

Třísk!Třísk!

Zřejmě šlo o oficiální vysvětlení,jež sepsal pro policii,ale nikdynepodal.
To,co tam stálo,bylo toto:
„(nudné představování­,nemusím vás tím zatěžovat).Přednějákými desíti lety jsem si vyjel na dovolenou na Island.Ubytoval jsem sev jedné nevelké vesnici,řádný kus od hlavního města.“

Třísk!Třísk!

„Zde jsem šel kolem jednoho starého domu,léta neopuštěného,kolemkterého všichni chodily potichu a se strachem.Nikdo nedovedl vylíčit,proč sevlastně bojí a čeho,jen mluvili o předešlém nájemníkovi,nějákémHowardovi,který zde byl na dovolené před třemi lety,z Ameriky,a hned si jenpronajal,kvůli již tehdy neblahým řečem,jež se o něm vedli a ještě jerozšířil.
Dům mě z nějákého neznámého důvodu nepoměrně fascinoval a tak jsem sitedy vyžádal,aby mi někdo prozradil,komu dům patří a od koho ho lzepronajmout.Většina mě odbyla,ale jeden starý mrzák,jehož zmrzačil,ještěv době jeho mládí a plné síly,jeden šílenec,jež na rogale přelétal naIsland z nedalekého ostrova (Tomu muži se nic nestalo,tomu se snad ani státnemohlo,ale žebrák přišel o nohu) ,který mě dlouho pozoroval,na mě promluvil.Chvíli jsem jej musel nutit,ale přece se nakonec nade mnou ten člověk slitoval,snad ze staré nenávisti k světu, jež mu nemohl pomoci,ale možná jen z nevědomosti a touhy sám být někomu nápomocen.Kaž­dopádně řekl,kde bydlí a jak se jmenuje muž,jemuž patří onen dům s šedými zdmi.“

Třísk!Třísk!

„Trvalo dlouho,než se nechal přemluvit,ale šlo to,ještě něco ze své dřívější přesvědčivosti,kdy jsem se činil,jako advokát,mi zůstalo.
Podal mi klíče,jež,po přísnějším prozkoumání,se ukázaly být z kamene.
I tak (a možná proto) jsem se definitivně rozhodl strávit svou dovolenou v tom domě.
Na cestě tam jsem potkal několik mužů,jež se na mě odmítali očividně podívat.Snad mnou opovrhovali,ale nedovedl jsem si představit proč,moje šaty byly velice slušné.“

Třísk!Třísk!

„Když jsem odemykal,cítil jsem jejich pohledy na svém krku,ale statečně jsem je ignoroval.Přišlo první překvapení,ve své době důležité,ale v porovnání s dalšími událostmi naprosto nicotné.
Šedé stěny domu,nedotčené ani desetiletími bouří,a naprosto čisté,byly zevnitř….…..ne,tak se to napsat nedá,není takové slovo,ale jiné.Zdi byly zevnitř benzínově sépiové,nekoneč­ná,do sebe se vpíjící oka barev,jež jsem nikdy předtím ani potom nespatřil.Když jsem se zdi dotkl,byla vlhká,ne vlhká jako od prosáklé vody,ale vlhká tak,jako by tak byla již postavena.“.

Třísk!Třísk!

„V noci mě přepadla zvláštní touha,spát na zemi.Byla měkká,houbovitá,a rozhodně zde nebyl žádný hmyz.Pak jsem se ale umravnil a raději jsem dal přednost pohovce.Do pokoje,kde byla jistě ložnice,jsem neměl přístup, protože dveře,jež tam vedly,byly bez zámku a bez kliky a byly buď zavřeny anebo se otevírali zevnitř.“

Třísk!Třísk!

„Pohovka byla plná prachu,který mě ale kupodivu nedusil,ale příjemně uspával.Sice jsem si uvědomoval,že tady vlastně ani není zima,ale to mi bylo náhle jedno.Strašně se mi chtělo spát.A také jsem spal.Spal jsem,ikdyž jsem slyšel skřípání dveří,jež jsem rozhodně zavřel zevnitř a jejichž klíč jsem u sebe později našel,spal jsem,ikdyž jsem slyšel těžký dech těsně přede mnou
a spal jsem,ikdyž jsem cítil,jak mě neohrabatně zvedají čísi kostnaté ruce a jak mě nesou pryč.A spal jsem dál….….….“

Třísk!Třísk!

„Nevím,kdy jsem se probudil,ale vím proč.Vzbudil mě vítr.Ale po chvíli jsem zjistil….…...to není vítr.To je hlas.A byl.Byl to starý,strápený hlas a řval a řval něco,čemu jsem sice přesně nerozuměl,ale řval to všude,přesně jako vítr,a já tušil,že to znamená něco jako:“Odějděte!„.Pak jsem se přece jen přemohl a otevřel jsem oči.“.

Třísk!Třísk!

„Šli jsme přes tenký pás země,který se zvedal kdesi ve vzduchu.Ne,ne ve “vzduchu„,to je špatné slovo,ale v našem jazyce není žádné jiné,které by dokázalo věrně popsat “kde„.Pás byl dlouhý snad kilometr,ale nevím to jistě,neboť když jsem to začal skutečně vnímat, my už byli na konci.
“My….….…" problesklo mi hlavou a podíval jsem se,pod sebe.
Byli to ti muži,kteří na mě nechtěli pohlédnout.Nesli mě hluboko ve vzduchu….…...vím,že je to nemožnost,ale tak se mi to zdá….…...a byli celí strnulí.Teprve teď,když mě nesli,jsem si stačil všimnout,že nemají oči.
Tam,kde je normální člověk má měli jen dvě hluboké díry.„.

Třísk!Třísk!

“Nakonec jsme prošli branou z jakéhosi matného kovu.Stáli jsme tam,já a ostatní,v „záři“ dlouhých pásů a polí bažiny,která se táhla tak daleko,jak jen zrak mohl dohlédnout.Pos­tavili mě na zem,jež zde tvořili strouchnivělé kusy dřeva,nějak seřazené do tvaru mostu,nebo čeho.Otočil jsem se a muži byli pryč.Pak jsem se otočil nazpět k bažinám a zjistil jsem,že se v nich potápím, most pode mnou zmizel.„.

Třísk!Třísk!

“Byl jsem ve tmě,strašlivé­,lepkavé,páchnou­cí tmě,bezvzduchu,bez světla,
bez naděje,bez ničeho a s ničím.Už mě to dusilo a počal jsem cítit,žeuž nejsem,když tu tlak i zápach ustoupil a já jsem seděl nazemi.V pokoji,jež se podobal tomu,kde jsem strávil dva roky,než se mojematka rozvedla s otcem.U stolu seděl muž uprostřed svéhoživota.V ruce měl skleněnou kouli a neustále se do ní díval.Všiml si mě ažpo desíti minutách.Pozval mě,
abych si přisedl ke stolu,kde se můj život kdysi tak fundamentálně změnil.„.

Třísk!Třísk!

“Muž mi předložil smlouvu.Byla to nájemní smlouva na část domu.
Konkrétně na jeden pokoj.A když jsem si pročetl detaily,zjistil jsem,že to je onen pokoj v mém pronajatém domě.Podíval jsem se na něj a onjen odvrátil zrak od své hračky ze skla a řekl:
„Ten,koho tu občas zastupuji se dozvěděl,že jste si pronajal jeho starý dům, kde trávíval dovolenou,když se ještě plánoval Sanandrear.Chtěl by vám pronajmout i zbytek domu,když o něj tak stojíte.Podepiště to tady a dostanete klíče.“.
„….….….…Slyšel jsem hlas.“ řekl jsem mu,jako by všechno kolem bylo naprosto normální.
„To hodně lidí.Měl by jste….…..á,vy myslíte předvstupem,to je De Tordingley,mrzutej starej….….…..nedá si pokoj,pořád musí někoho odhánět.“ řekl on.

Třísk!Třísk!

„Dál jsem se neptal.Podepsal jsem a najednou byla všude zase tma a beznaděj.Ale jen chvíli,to už mě vytahovala jakási ruka.Po vteřině jsem byl zase venku.Vytáhli mě na most.Ohlédnu se….…...a vidím jak se jakási odporná hromádka kostí,spojená šlachami na těch nesprávných místech souká do nazemi ležícího obleku.Ale pak jsem si všiml obličeje.Šlo o lidskou kůži,kterou si ta věc svlékla jako kabát,než se pro mě ponořila.“.

Třísk!Třísk!

„Odvedli mě,sám nevím jak ani kudy,nazpět.Ráno se vzbudím na zemi.
Už si myslím,že se mi to jen zdálo,ale pak si všimnu,že ležím snad tři metry od postele.Postavím se,chci si vytáhnout cigaretu….….a v kapse najdu kamený klíč,který se přesně podobá těm od dveří.Pak si vzpomenu.Dojdu ke dveřím bez kliky a zámku.A nějak…­.….…nějakotevřu.A pak…­.….…..“.

Třísk!Třísk!

„Ne,nemá to cenu,to prostě nejde pá....….…..“.

Tady zápis končí.Zbytek jsou jen kapky krve,které se na onom papíru našly.

Zřejmě vraždu spáchal hned poté,co se vrátil domů.Nikdo nevěděl proč to udělal,ani on sám se s tím u soudu nesvěřil.

A dnes jsem potkal muže,který s ním sdílel celu a jemuž přece jen vyložil,co viděl.Řekl mi,odkud dostal ty strany,i ty,jež nebyli v jeho rukopise,ani v žádné řeči,jazyce či dialektu,jež jsem znal.A že si je mezi sebou lidé předávají déle,než si dokáži představit. A řekl mi také,jak často se otevírají ony dveře,jež ve skutečnosti vedou..........

Třísk!Třísk!

….….….….….….…­.….….

Dnes navečer byla v King Strässe nalezela mrtvola muže,jež pracoval na soudním úřadě.Měl hlavu rozbitou o strom až do krve a mozku a vše nasvědčuje tomu,že si to udělal sám.Kdyby nebyla výluka,určitě by jej někdo zastavil.

Nenašlo se u něj nic,než dva sešity textu,které budou pečlivě prozkoumány.

….….….….….….…­.….….
….….….….…­.….….….….

V rozhraní zhruba třech měsíců se zabilo zhruba 5 policistů,jež prohlíželi s každým čtením o vlastní zážitky doplněné dokumenty.Nakonec se policie rozhodla je potají spálit.

….….….….….….…­.….….
….….….….…­.….….….….
….….…­.….….….….….….

O rokpozději….….….…­.….….…..

….….….….….….…­.….….
….….….….…­.….….….….
….….…­.….….….….….….
…­.….….….….….….…­.….