Nokturno.net / tvorba / dílko

Nisroch

I.

A  byly jsme vyhnáni.Araki­ba,Araqiel,Ara­xiel,Arioch,Ar­mans a já,Antares.
Přes všechno,co se říkalo,nikdo z  nás nebyl tak mocný,jak se tradovalo.A  ne­učinili jsme nic,čeho by jsme mohli litovat.Nikdo z  nás neznal nic z  toho co neměl,ani já,ani ostatní nevěděli to,co Samyaza,ani jsme s  tím tak nenakládali.

Nejprve jsme byly ztraceni,ale pak jsme si vzpomněli na slova knihy Fayaovi:
„Octil se v  temnotě,hor­ší,nežli vše a všechno.A  trvalo nějakou dobu,než se mohl probuditi.Když pozvedl svou hlavu,nalezl se uvnitř jakéhosi pole,v  němž bylo klidu více než v  tisíci královských harémech.
Nádhera a svatost toho místa byla ne z  tohoto světa.Toto je tedy Nebe.
Procházel se mezi mnohými z  mnohých a kdyby znal to,co mělo přijít po něm,rozpoznal by zde Aenea a Bruta a mnohé jiné,zrozené z  Božské linie zemského Anchise a Afrodité z  Hory nad Řeckem.
A  když sebral veškerou svou moc a hrdost,zeptal se,kde se nachází Bůh.
A  tu mu řekli,kde bývá a on se za ním vydal.A  toho,koho Enoch nalezl,
nebyl Yahwe,jediný,ale Hádes,jeden z  mnoha.
Neb cesty posmrtných vozů jsou dlouhé a každý nemá trpělivost dovézt toho a onoho na druhý konec celé trasy.“
Kniha Eidolonů,List Dvacátý.

Věděli jsme,že nemá cenu se přiliš snažit o  spasení či udržení duše,protože se lehce může stát,že i  přes veškeré snažení osoba spasení nedojde (anebo dojde,ale k  naprosto odlišnému od toho,které by si dotyčný přál),jak nakonec dokláda kniha,napsaná na konci času.
A  toto vědomí a tato filoofie byla možná důvod našeho pádu,nebyly jsme dost „pokorně-věřící“.

Prošli jsme půl tehdejšího světa,Araxiel se od nás oddělil a zapletl se do té politováníhodné událostí v  Šedém Moři.

My jsme zamířili dál na západ,do neprozkoumaných zemí bez většího kontaktu.V  zemi Aocckeie byla hrůza před smrtí jmenovaného.Všichni znali krutost,jež jímala Y‚uhukaiem.Proto všechny překvapilo,že poté,co byl jednou odveden otcovým doktorem stranou a objevil se s  několika jizvami na své plešaté hlavě,byl mírnější než ovce.Dokonce oficiálně ani nenařídil,by všichni otroci jeho otce byly zavražděni a pohřbeni s  ním,jak se to vždy dělalo.
Viděl jsem ho jednou,jak se procházel v  přístavu,který nechal zbudovat.
Říkalo se,že to bylo uděláno jeho jménem a že on o  tom ani nevěděl,dokud se mu to neřeklo a ani pak moc nechápal.
Chodil jen v  lehké tóze,a rozhlížel se jako malé dítě.

Odjeli jsme ještě dříve,než nastala doba Y‘ackeie,což se dá nazvat jen ohromným štěstím.Ankou si nás nevzal a ani Bezzubá Stařena na nás nesáhla.
Rozhodli jsme se najít si tiché místo v  Africe.Prav­da,v  Městě Císařů (vy je ale asi znáte pod jiným jménem),(kam jsme byly zahnáni Těmi, jež byly před Hašešény a konali stejnou práci od počátku věků) jsme měli jisté nepříjemnosti s  Císařem Postumem a Usurpátorem Laelianem,jelikož si ani jeden neuvědomil,kde se nachází a vyvolali oba boje za „svobodnou Gállii“.Možná by jsme z  toho nevyvázli,kdyby se k  nám těsně předtím nepřipojil Araxiel a jen díky jeho zkušenostem jsme se dokázali dostat skrze město,jednou jako najatí Postuma a podruhé jako titéž od Laeliana.

V  poušti jsme nalezli kmen,u  něhož jsme se rozhodli zůstat.Jeho jméno nebudu uvádět,jelikož jsem se je vlastně za tisíc let nenaučil.Měl jsem vždycky špatnou pamět.

II.

Ale pak přišli Evropané a byla nutna kamufláž.

Vrátili jsme se do téže vesnice v  šatech,jež jsme ukradli několika neostražitým „dobyvatelům“ a zařídili se v  nové,imperiální hierarchii.)

Museli jsme,chtě nechtě,nutit vesničany do stavby pompézního sídla pro nového místního velitele,jehož medaile by se ani nevešli na jeho hruď,kdyby
nebyla tak tučná.Mezi jinými se rozhodl si zde vybudovat ohradu s  osobním stádem buvolů.Prosléchalo se,že je nelidsky týral pro obveselení po vydatném obědě,jež ukradl místnímu králi přímo zpod úst.

Za dvacet let byla válka,větší,než většina.S  mnoha lidmi,jež sem přišli a zase odešli,byl i  jeden muž,jež nebyl ani afričan,ani asijec („Asií“ se nazývala kdysy i  Europa a ve skutečnosti nikdy nepřestala být součástí ostrova Temudžinova).Nem­luvil s  nikým,jen nás opovržlivě sledoval.
Zato buvoly,před těmi se doslova klaněl.

Velitele Europanů záhy nalezli udupaného k  smrti.Vše nasvědčovalo na buvoly,ale pracovna,kde ležel mrtvý a která byla ve druhém patře,byla v  naprostém pořádku a i  ohrada byla zavřena zvenku,ani jediný buvol nechyběl.
Jen některý opilý voják,který ten den pil a znásilňoval v  okolí sídla vypověděl,že viděl podivného muže,ani afričana ani asiata.Prý vyšel z  domu, do kterého ho voják,jež ležel na zemi snad dvě hodiny,neviděl vejít,vešel k  ohradě a tam se uklonil až na zem.

Nejstarší starci z  vesnice se na něj ani nepodívali,jistě ho znali.Jejich strach, když přecházel v  noci kolem jejich domů a mířil za buvoly,byl ostatně dostatečným potvrzením.
Jednou,když evropané přinesli,i  přes odpor a zákaz mužů z  vesnice,maso z  buvola,protože byl hlad a nedostatek zásob na tak zapadlou „državu“,k  nám v  noci přišel do domu.Řekl jen:„Nisroch přijde“.
Neslyšel jsem jméno jednoho z  nás,zvláště toho,co z  nás nebyl,tak dlouho,
že mě do upřímně vyděsilo.Neznal jsem ho sice,věděl jsem,že byl vypovězen na počátku,snad i  před Samaelem,a to,co se o  něm potají,proti božímu nařízení,říka­lo,bylo dost odporné.Prý kdysy zašel do Judeje a zavraždil toho,jež tam seděl,neb se mu zalíbila jeho koruna.
Říkalo se,že tvarem i  tělem Anděla nikdy nepřípomínal a dokonce prý jím ani nikdy nebyl,prý jednou prostě přišel do nebe a počal tam žít.Bůh se dlouho neměl k  tomu,aby ho vyhnal,ale přece tak učinil.
Muž zmizel.Bylo to varování.Vzbudil jsem zbytek a odešli jsme.Chtěli jsme varovat vesničany,protože jsme toho dohromady o  Nisrochovi slyšeli opravdu hodně,ale nikdo z  nich tam nebyl.Jen táhlé chrápání evropanů rušilo ticho noci.

Utíkali jsme a nakonec,když jsme uvážili,že nás nemá kdo vidět,jsme se rozlétli.Ale ikdyž jsme už nic neviděli,slyšeli jsme dunivý rachot ne jednoho, ale sta stád buvolů,jak směřují tím směrem,kde jsme tušili vesnici.Každý z  nás šel jinam,a já nikoho z  ostatních neviděl od Masakru Dvou Yorků.

Vesničané se na toto místo nikdy nevrátili.

A  já až do dněšních dnů nemohu buvoly ani vidět.


Vysvětlivky:A­rakiba,Araqiel,A­raxiel,Arioch,Ar­mans a Antares jsou jména padlých andělů.