ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

The King

14.06.08 | David Kartaš, @, další tvorba | 2497 x | vypínač

Listopad.Listí padalo a bylo přiváváno větrem z nedalekého lesa-jezero bylo zanesené,všude bylo bláto a špína.Tehdy ke mě na most přišel muž,bylo mu asi čtyřicet,dlouhý,červený vous a krátké vlasy.Ptal se ,kde ve městě sežene práci.Já mu však řekl,dle mé povinosti,že do města se nedostane,dokud mi nezaplatí.Jenže on vykřikoval,že nemá ani měďák,ale že mi jej určitě zaplatí,hned jak si sežene práci,i s úroky.Řekl jsem mu,že si práci nesežene,jelikož se do města nedostane a tím pádem si ani peníze nebude moci vydělat.Počal mě prosit,neboť do dalšího města bylo daleko a on prý byl vyčerpán hladem.

„Ne.Zákon platí pro všechny,i kdyby měli díky němu zemřít.“

Toto jsem řekl,neboť jsem toho muže nenáviděl už od prvního pohledu.Nejnižší sorta zločinců a lapků,kteří podřezávají po nocích hrdla.Přesto mě ale jeho neustálé upění přesvědčilo dát mu poslední šanci.

„Znáte nějaký příběh?“

„Příběch?Jak bysch mohl znát-„

„Tak tedy..........“

„Ale-vim,co je prauda,jakože,jakože.......“

„Co tedy?“

Chvíli stál zamyšleně.Pak,s něčím těžkým na srdci se ke mě otočil.

„Dobre.Budu vám to říkat-ale pustíte,jasný?“

Zde tedy předkládám přepis mužovi řeči.

Pocházel ze země Pawysské,jež se nachází v Jutlandu a jejíž kraj byl vlastním dominiem až do roku 1249,kdy byla královská rodina,včetně jediného syna povražděna a země přešla pod vládu koruny.

První správce země,Guvernér Stythlan,se usadil na hradě dva dny po sesazení zdejšího panovnického domu.Po celém hradě byli pováleny mrtvoly,královy muži,ministři, mastičkáři, a v hlavním sále král a jeho žena.Kralevic byl Jutlandskými vojsky nalezen až po otcově smrti v hrobce,kde ležel,hoch o dvanácti letech,mrtvý s prožříznutým hrdlem.Nemohl ho ovšem zabít žádný z vojáků,ani z regimentu Sira Gandfitha,ani z oddílů při hlavní bráně,neboť jediný vchod byl zabarikádovaný zevnitř.Kolem kralevice na zemi leželo několik podivně vystrojených kněží (říkávalo se,že král Gundmir je pohan),kteří se usmrtili obdobným způsobem.

Jelikož místní lid měl mladého kralevice velice v oblibě,narozdíl od jeho podivínského a krutého otce,kterému se všichni vyhýbali-musel Stythlan chtě nechtě uspořádat pohřeb a pohřbít Gundmira,jeho ženu Iolanu a jejich syna Isda do rodinné hrobky.Když jeho lidé vnášeli do hrobky velký,dřevěný kříž,vřítil se mezi ně starý sluha,jeden z mála,kterého nezabili.Tvrdil,že král Gundmir si nepřál,aby jeho hrob,či hrob jeho dětí zdobil znak kříže. Stythlan se muži vysmál,ale když se ten nedal odbít,přikázal svým mužům,aby ho přidrželi a osobně mu rozpáral břicho a nechal ho zemřít na zemi v hrobce.Po jeho smrti nechal jeho tělo zašít do pytle a vhodit do řeky.

Následně pak vložili kříž do hrobky a zazdili ji.

Vše bylo v poté v pořádku,ale jednoho dne prý Stythlan v noci zmizel ze své ložnice.Když jej po dobrou hodinu jeho mužové hledali po celém hradu a nemohli ho najít,uslyšeli najednou strašný výkřik,vycházející směrem od hrobek-včera zazděných.Přibyli ke zdi a zdruhé strany slyšeli zoufalé volání a bušení na cihly.Ale dříve,než stačili doběhnouti pro beranidlo,šlyšeli, jak toho člověka na druhé straně někdo násilím táhne ode zdi.Pak následovali čtyři rány obřím kladivem a každou doprovázel nový výkřik bolesti.Poslední,pátý byl prý nejhorší a pojednou přestal.

Když se muži konečně probourali do hrobky,nalezli kde guvernéra Stythlana-byl hlavou dolů přibit na kříž a k úst se mu řinula krev-zaživu mu byl z úst vyrván jazyk,aby nekřičel.

Muži odnesli kříž a pohřbili Stythlana tajně u lesa.Přitom,jak si povšimli,je nápadně sledovali s tvářemi plnými odporu někteří místní.

Poté se mezi místním lidem rozšířila fáma o návratu velkého krále.

Muž,který se snažil přejít přes můj most,jmenoval se Garret,těm věcem moc nevěřil, neboť byl synem cizince,který se v Pawyss usadil a vzal si místní děvče, a jeho syn se držel otcových názorů a víry-dokonce utratil velké peníze,aby svého syna nechal pokřtít v sousedním kraji,neboť v nejbližším okolí jejich domku nebyl žádný kněz.

Jeho matka se ovšem nikdy s nimi nemodlila.Garret si toho původně ani nepovšiml,ale když si to uvědomil,počal se ptát otce.Ten mu odmítal odpovědět a když se jednou zeptal matky, podívala se na něj tak,že se jí již nikdy nezeptal.

Když mu bylo třináct,matka mu zemřela.Garret čekal,že bud pohřbena na hřbitově,s náhrobkem, jak slyšel často vyprávět od otce-ale nejbližší hřbitov byl starý a neužívaný ,v sousedním městě-„jednou jsme tam zajeli-s tělem naší matky na voze pod bílým ubrusem“,ale kdykoliv se otec místních počal vyptávat na to, kdo by mohl jeho ženu na hřbitově pohřbít,odpovídali mu vyhýbavě,anebo vůbec,ale vždy s notnou dávkou despektu.Nakonec se otec rozhodl,že se navrátí domů a po dvou dnech přijeli zpět,i s nákladem se kterým vyjeli.

Jedné noci pak Garretův otec zakopal matku vzadu za domem.

Garret,který byl syn místní ženy,vyrůstal poměrně obyčejně,ale jeho otce,cizáka,jehož s krajem skoro nic nepojilo velice nesnášeli-tak dlouho jej mučili svou nenávistí a despektem že Garret jednou nalezl svého otce oběšeného v knihovně.

Poté se chlapce ujal jeho strýc,bratr své matky,jehož předtím nikdy neviděl.Byl to velice starý muž,snad o patnáct,dvacet let starší než jeho matka.Měl šedivé vlasy a dlouhý,spletený a chundelatý vous.Chodil oblečen prostě a nikdy jej nebylo možno vidět buď mimo knihovnu, nebeo na zahradě,kde zaléval hrob mé matky a ještě jednu hromadu-v ní byla prý pohřbena jejich matka.Jeho otec prý se odstěhoval přes čtyřiceti lety a zemřel na žlutou zimnici v zahraničí.

Garret tedy vyrůstal u strýce-který se mu věnoval minimálně-což ovšem prý neznamenalo,že jej neměl rád,pouze to neuměl dát najevo.

Jednoho dne,když bylo Garretovi šestnáct se zvedl a rozhodl,že půjde do sousedního kraje,aby ho zaměstnali v novém pivovaru.Strávil tam víc než tři léta,takže když se vrátil bylo mu téměř dvacet.V duchu čekal,že strýc bude již mrtvý,ale kupodivu jej nalezl,skoro stejně čiperného,
jako když odjížděl.Starý muž synovce rád uvítal a uchystal mu jeho starý pokoj.Když však šel spát,spatřil z okna,že se k domu blíží potichu několik mužů.Vplížil se do předsíně a tam potichu naslouchal.Mluvili s jeho strýcem.

„Chvíli trvalo,než se uležel,ale moc Mu prý chutnal-tak si to aspoň přebrali.“

„Zakryli jste to dobře?“

„Smozřejmě-ale jako by tu byl někdo,kdo by to nevěděl.“

„Je.Jeho syn se dnes vrátil.“

„Jakže?No,snad si ničeho nepovšimne,vždyť byl pryč tak dlouho,takže je samo sebou že půda bude vypadat mírně-rozoraná.“

„Chtěl bych si být jist,že nic nezjistí.Je to dobrý hoch,ale bezvěrec a nikdy by nepochopil,proč musel jeho otec zemřít.“

Po této větě,pronesé jeho stýrcem,Garret málem upadl.Dokázal se však vzchopit.

„Ale proč by jste si něco vyčítal?Zabil jste ho snad?“

„Samozřejmě že ne.“

„No vidíte.To,že jste ho k tomu donutil........“

„Řekl jsem pouze,co se stane s jeho synem,pokud se ihned neoběsí.Všechna „vina“ je na jeho rukou.“

„Proč jste to ale neudělal,když byli synovi tak dva tři roky,aby si na něj nemohl pamatovat?“

„Kvůli sestře.Milovala toho bezvěrce.“

„Vždyť také zaplatila.“

„Jistě-velice mě rmoutila muset vykopat její krásné mladé tělo a zanést jej na hrad.Ale takové jsou přání krále.“

„Máme ještě jednoho-byli by jsme rádi,kdyby jste s námi zašel.Dle toho,co říkají to nebude trvat již dlouho.“

„To říkají od roku 1546.Neuvěřím,dokud přede mnou nepovstane a já si před něj nebudu moci pokleknout.“

„Jak myslíte.Vyrazíme tedy?“

„Jak je ctěná libost.“

S tímto se strýc oblékl a i se svými známými vyšel ven.

Není nutné popisovat pocity,jež se tehdy Garretovi honily hlavou-úděsné pocity,pocit úzkosti a zrady a neuvěřitelná touha navštívit hrob rodičů a rozrít jej holýma rukama,aby se mohl přesvědčit.Věděl ale,že by to bylo zbytečné-rozhodl se tedy jít za strýcem.

Potichu se oblékl a počal sledovat skupinu z povzdálí.Pojednou musel uskočit stranou,neboť se zastavili a z jednoho houští vytáhli cosi těžkého a odešli dále,směrem k hradu.V té době z něj zbylo velmi málo.Přesto na něm svítili světla a přes vyschlý přikop byl přehrazen starý padací most.Muži prošli přes nehlídaný vchod a zamířili dlouhou chodbou do hodovní síně. Zde nalezli muže,jak leží na stole.Byl to velký muž,větší,než jakého prý kdy viděl,ale byl celý bledý a jako by bz života.Když ale zpozoroval příchozí,ihned se posadil a oni se uklonili.Pak mu předali to,co celou dobu nesli a muž tělo vzal do rukou a zakousl se do něj.Bylo vidět,že mrtvý nezemřel dříve než před pár hodinami,jelikož byl téměř nepoznamenaný,narozdíl od živého,jež jej pojídal.

Chvíli tam stál,neschopen řeči a hleděl na vrcholnou odpornost před sebou.Když si ale uvědomil,že tento šílenec prý zakousl své zuby do těla jeho matky,vyběhl dovnitř a popadl první věc,která mu přišla pod ruku-shodou okolností dlouhý pohrabáč a když přiběhl k muži,propíchl mu s ním se vši silou hlavu.Když se dotkl jeho kůž,projel jím prý vrcholný hnus,neboť ta byla odporně vlhká,jako by vystavená po dlouhou dobu všem rozmarům počasí.

Bledý muž padl zpět na stůl,mrtev.Jeho strýc byl první,který se vzpamatoval z úleku a otočiv se k svému synovci,zakřičel na něj:

„Ty hlupáku-už skoro žil!“

Poté se prý Garret rozčílil a ohnal se pohrabáčem i po svém strýci,když si vzpomněl,jak mluvil o smrti jeho otce.Starý muž padl k zemi s hlubokou ránou skrze čelisti-nebylo potřeba doktora,aby bylo poznat,že zemřel.Garret se tehdy přestal úplně ovládat,počal kolem sebe sekat pohrabáčem po každém okolo sebe,do doby,než ztratil vědomí.Probudil se ve vězeňské cele,kde mu bylo oznámeno obvinění z vraždy svého strýce a ještě jednoho muže.Marně protestoval u soudu,vyprávěje,co slyšel a zažil-soud jej pouze počal považovat za blázna a nebral jej vážné ani poté,co na hlavním důzaze,zkrvaveném pohrabáči poukázal na kusy čehosi bílého a slizkého-kůže své prvné oběti.

Byl odsouzen k doživotí v ústavu pro blázny,ale byl nakonec propuštěn a nyní procházel krajinou,hledaje práci tam,kde by ho neznali.

Nechal jsem jej vejít-myslím,že do týdne zemřel.


 Přidat komentář 




› Online 1


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2020 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14753
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6320
autorů: 860