ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

The tale of the Baylief

29.05.08 | David Kartaš, @, další tvorba | 2302 x | vypínač

Z města Perywh mne občas přijde navštívit přítel,baylief * ,Horace L’Auriol.Vyprávíme si občas,ovšem o své práci mi vždy poví jen málo,tak žalostně málo,že je nemožné to zvěčnit. Tedy bylo tomu tak i naposledy,co jsem jej viděl-před dvěma roky v září.

Od té doby jsem od něho nedostal jediný dopis,ani jedinou zprávu.Bál jsem se,zda ho při jeho vyšetřování nepodřízl někdo ze špinavé lůzy z města Perywhu.Byl jsem velice znepokojen a tak jsem si vyžádal povolení smět opustit místo,určil svého zástupce a vyrazil jsem do Pyrwyhu.

Obvykle nikam nejezdím,což dokládá to,že za mou celou dvanácti letou službu jsem žádal předtím o uvolnění pouze třikrát.

Jel jsem dostavníkem,pak velice špinavým vlakem a nakonec lodí.Když se mi podařilo dostat se živý z rukou travičů v místním molu,nalezl jsem Vyšetřovací Úřad.Vešel jsem a zeptal jsem se na Horace L’Auriola.Nejprve mi nechtěli nic říci,teprve když jsem udal své jméno, jeden z mužů se předklonil, řka,že Horace od úřadu odešel před téměř dvěma lety,ale že tam nechal vzkaz pro mne,kdybych jej někdy chtěl vyhledat.

Po půlhodinovém čekání mi muž přinesl malý,zaprášený balíček.Když jsem je rozbalil,nalezl jsem v něm tento text:

„Odcházím od policie.Nehledej mne,prosím v zájmu nás dvou,ať alespoň jeden si uchová iluzi skutečna.“

To bylo vše.Nebyl zde ani podpis.Byl jsem podrážděn takovou nezdvořilostí,ale přesto jsem se musel na chvíli zamyslet.Horace byl zatvrzelý realista,který nevěřil ani jednomu z mých příběhů-v čem tedy spočívala ona náhlá změna?

Ptal jsem se lidí,kteří jej znali,ale nemohl jsem nikde pořídit,až jsem náhodou natrefil na pobudu, který mi za peníz řekl,kde jej najdu.Když jsem do toho domu vstoupil,užasl jsem. Stál jsem v prostorách obecního sanatoria. Po chvíli trpného sledování ke mě přistoupil doktor, se suchou otázkou,co zde chci.Udal jsem jméno svého přítele a doktor se velice podivil.

„Horace?On má přátele?Myslel jsem,že všechny zabil.“

„Cože?“

„Při tom požáru.“

„Jakém?“

„Vy nejste zdejší,že?

„Ne,jsem celníkem přes jediný most do města St. Amaranth.“

Doktor na mě chvíli hleděl s podezřením.Položil mi několik otázek,jimiž rozpoznával „zárodečné“ blázny.Když neuspěl,potřásl hlavou a uchechtl se.

„Co to má znamenat?“ zeptal jsem se podrážděně nad jeho celkovou nezdvořilostí.

„Nic,nic,jen jsem nevěřil že EXISTUJETE.“

„Cože?“

„No,Horace se po vás ptal až.....PODEZŘELE často.“

„............Rozumím.Smím ho vidět?“

„Ale jistě.Byl by jste první za dva roky.Ono když člověk přijde SÁM,to jeden tuší,že mu nic a nikdo jiný nezbývá.“

„Pořád nerozumím.“

„Dozvíte se ,pokud s vámi bude moci mluvit a nezabije vás.“

S těmito slovy mě vedl skrz několik úzkých místnostní z dřevěných prken,kde byly vedle sebe tucty dveří,zpoza nichž se ozývalo neustálé rachocení.Konečně jsme došli.Doktor vytáhl klíče a vpustil mě do jedněch dveří,řka,ať zaklepu,pokud budu chtít ven-neboť klika byla jen z jedné strany.Pln obav,zda-li jsem nebyl internován jsem se rozhlédl.Stál jsem v ubohé, dřevěné místnosti s jedinou,na pohled nepohodlnou postelí připevněnou ke stěně tlustým řetězem.Na posteli někdo ležel pod horou nejrůznějších cárů a težce dýchal.

Přistoupil jsem opatrně a dotkl jsem se té osoby.Celá se zatřásla a s hrozným křikem a vytřeštěnýma očima se postavila na postely.Byl to můj přítel-téměř změnen k nepoznání.V momentě kdy mě ale zahlédl opadl jeho amok mírně a já se cítil aspoň částečně v bezpečí.

Chvíli jsme na sebe nečině hleděli.Pak se muž nahnul dopředu a opřel se o postel.Já nevěda,co má v úmyslu jsem o krok ustoupil,ale právě tehdy po mě skočil a chytil mě za nohy. Já jsem počal do muže nepříliš silně,ale přece třískat.Po chvíli mlácení se muž pustil a počal se se smíchem válet na zemi.Poté se narovnal a v sedě na mě hleděl s podivným úsmevem.Po tváři mu tekly slzy.Nehýbal se.Pouze udělal pohyb rukou.A já porozumněl a odpustil mu.

Když se s námahou postavil,rozhlédl se po své mrzké komoře,se slovy:“To jsem opravdu žil celou dobu tady?“

Nic jsem na to neřekl.Čekal jsem.Po chvíli se přítel hluboce nadechl a posadil se.

„No,konečně zde máme pána hrůzných příbehů.Čekal a zpravoval jsem ten svůj vskutku dlouho.“S tím bez dalších okolků začal:

„Nikdy jsem neuvěřil ani jedinému příběhu,jež jste mi vyprávěl.Bylo to proti zásadám mé profese.Baylief má pouze chytit s bodákem v ruce ty,které chytne se zakrváceným nožem v ruce.Proto mi můj poslední případ připadal banální. Sluha byl viděn v pokoji pár minut předtím,než v něm našli jeho pána,mrtvého,zřejmě díky hlubokým ranám na krku a na tepnách.

Já se usadil v domě spolu s Bayliefem Arnulfem ,mým společníkem a Serfem ** Orunalfem , mým zástupcem.Čekali jsme dlouho a já se dal s nimi do rozpravy.Orunalf se zamýšlel,zda-li by sluha přece jen nemohl být nevinný.My s Arnuflem jsme se jen potichu usmáli a po menším postrčení jsem tomu chlapci onu věc počal vysvětlovat:

„Můj milý-kdyby nebylo možno věřit tomu,co lze vidět,nebylo by možno nikoho usvědčit.Kdyby nebylo možno věřit tomu,co lze slyšet,nikdy by žádní přiznání nemělo váhy. A kdyby nebylo možno věřit tomu,čeho se lze dotknout,pak by svět nebyl nic jiného než milosrdnou iluzí.Zde v máme všechny tři podmínky naplněny a tedy není možno......“

Přerušil mě příchod několika strážných,jež vedli mezi sebou sluhu.Na můj povel jej postavili přede mě.

Tvrdil mi,že nic neudělal.Já se jen zasmál a prohlásil jsem:

„Tedy,pokud je to tak,jste volný a váš pán na vás čeká na loži ve vedlejší místnosti.“

Nijak to s ním nepohnulo.Když jej strážní na mlj povel pustili,vydal se klidným krokem do vedlejší místnosti.Já se sehnul,abych v místnosti mírně přitopil.Ale v momentě,kdy jsem přikládal do krbu dříví,jsem něco zaslechl z vedlejší místnosti.Byl to zvuk,který vydává člověk,když s velkou námahou vstává z postele.“

Odmlčel se.

„Zřejmě jsem nevědomky upustil několik uhlíků na zem,neboť po chvíli jsem si povšiml,že počal hořet koberec.Neohlížeje na nic jsem vyskočil z okna.Nikdo mě nenásledoval.

................................“

Domluvili jsme spolu a já se vydal na zpáteční cestu,věda,že jeden nevěřícý byl nejútrpněji poučen.

*-vyšetřovatel ,obdobný šerifům v středověké anglii
** nižší „šarže“,ihned po Bayliefovi


 Přidat komentář 




› Online 2


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2020 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14753
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6320
autorů: 860