Nokturno.net / tvorba / dílko

V zemi Jutlandské se nacházel starý dům,na jižní straně ulice Sv. Adama.Byla to nízká, stará budova,olepená mnohaletou špínou.Před plevelnou zahradou stála brána,nad níž se skvěl nápis:

„Sirotčinec Sv. Adama“

Byla noc-večer.Venku pomalu dozníval zvuk několika drožek,zatímco po okolí,v domech špinavých,oprýskaných a pomalovaných,pomalu zhasínaly svíce.

Na chodbě sirotčince stál dlouhý muž,v šedých kalhotách,v příliš velké košili a saku,s nosem podobným vranímu zobáku a s hustým,bílým obočím.Opíral se o dřevěnou hůl,drženou v levé ruce,ozbodené kromě dvou levnějších prstenů i mnoha jizvami.Byl to majitel pozemku,který kdysi,kdoví z jakého důvodu,velice levně pronajal tento dům sirotčinci Sv. Adama,poté co původní budova,o tři domy dále,shořela.Byl to muž nechutně upocený,s velkými zuby, překvapivě bílými,které vždy vykukovali mezi jeho těžce sevřenými rty,s bradou rozseklou širokou jizvou,opakovanou i nad levým okem.Ačkoliv špatně viděl,venku nenosil žádné brýle-bál se údajně,že se rozbijí a střepy ho pak oslepí.

Tento muž mluvil s mladým,zhýralým mužem ,asi třicetiletým,který stál jemu naproti a ,pokuřuje levnou cigaretu,hleděl na starce,když občas byl zakroutil konci svého malého kníru.

„Tedy-nechci říci,že bych vám nechtě věřit,strýče,ale........“ počal mladší muž posléze.

„Žádné ale-pokud tvrdí,že nic neviděli,tak lžou.“

„Ale strýče,pomyslete,jsou to přece děti.“

„V Coorhagenu,před padesáti pěti lety to byli taky děti-tehdy jsem je jenom zpráskal-a ony běželi přímo za arcibiskupem.Jeho věrní rozbili okna a vyrazili dveře.“

Pak starý muž vztáhl ruku k svému levému oku.

„Zde mě zasáhla střepina,málem jsem přisel ten den o půli zraku a o ještě mnohem víc.Kdybych nebyl podplatil místní chátru,aby se po těch hlupácích věšela,zatímco já jsem utekl do přístavu na loď do Jutska,byl bych už dávno shnilý.Tehdy jsem pochopil,že nemá cenu mít s nikým slitování.“

„Dobře,tedy,strýče,ale jak chcete,aby se to stalo a nepřišlo to nikomu podivné?“

„Jednoduše-vezměte je na výlet k nějakému jezeru,hodně daleko,někde na venkově a posaďte je do lodě.Pokud vím,neumí plavat.Potom stačí je nedopatřením vhodit do vody,uplavat a pak tvrdit,že převrátili loď a že jste sám vyvázl jen o vlas.Bylo by dobré vzít ještě jedno dítě,které o ničem neví a zachránit ho,nebo alespoň se o to evidentně pokusit,aby nikdo neměl ani stín pochybnosti.Ale musí se to udělat rychle,než budou mít čas někomu něco říct.“

Tento rozhovor potají pozoroval jeden z hochů,dvanácti-letý Henri.Byl jedním z mála,kteří v této době zůstali v sirotčinci,byl zde ještě s asi čtyřmi chlapci a třemi děvčati.Nebylo nutno zvláště zdůrazňovati,že neviděli zhola nic.

Dva dny poté,po večerce,se on a dva chlapci odplížili ven,jelikož chtěli utéct.Dříve něž je však zřízenec odchytil,stačili si najít cestu k domu majitele pozemku,Evereta McClodagha.Šlo o dům o třech místnostech,v rohu „zahrady“,obklopený největším trním a houštím.

Doufali se dostat kolem domu k díře v plotu,ale nemohli ji ve tmě najít.Tu upoutal Henriho pozornost zvuk zevnitř domku.Připlížil se a nahlédl dovnitř koutkem okna,skrz nějž bylo možno na dáli spatřit světlo malé svíčky.

Everet McClodagh stál u stěny,ve své špinavé ložnici.Stál téměř zády ke svíci,která jej tedy vepředu osvětlovala jen sporadicky.V levé ruce držel nůž a evidentně mu dělalo problémy se udržet na nohou.Poté nečekaně bodl nožem do prázdna.Chvíli se rozhlížel,těkavě,jakoby každou chvíli očekával odplatu.

Když se pak otočil čelem k oknu,v momentě,kdy zahlédl chlapce,tu se jeho tvář zkroutila strašným utrpením.Jeho staré oči se téměř vypoukly zpod otrhaných a polámaných oblouků a zalily se krví.Po chvíli počala i ze jho úst těcti krev.Ztuhlý pozvedl třesoucí se ruku k ústúm,zavyl a padl k zemi mrtev.

Za jeho padajícím tělem však Henri spatřil stín,který se odrážel na špinavé stěně v posledním světle zmírající svíčky.Nevrhal jej žádný předmět,měl však tvar něčeho,co by se dalo nazvat člověkem-pokud by lidé měli v oblasti břicha zející otvor,prostupující skrz na skrz tělem bez sebemenší zjevné újmy.

O moment později svíčka dohasla.

Chlapec utekl zpět do domu.


Propouštěcí zpráva Sira F. Malaye,Dra. Na fakultě medicíny v ____ a praktikující lékeaž v St. Hardock Militairy and Children Hospital pro převoz do Sanatoria Sv. Jakuba.

Pacient byl do ústavu dopraven před třemi měsíci.Trpěl zachvaty třesu a tzv. nočními běsy.Rovněž se u něj prokazuje občasný sklon k halucinacím a strachu ze tmy.Počali jsme jej léčit metodou Dr. Awkwrighta,tzv. ponořením do tmy-bohužel výsledkem bylo prohloubení iluse a zintesivění nočních můr na tu úroveň,že musel býti chlapci podáván lék Clomac na utišení jistých center mozkových a utlumení snové aktivity-experimentální lék,nejisto,zda užívání u chlapc tohoto věku bezpečno.Získali jsme souhlas od Thomase McClodagha,ředitele Sirotčince U Svatého Adama,pod jehož ochranu chlapec patří a jež nad ním má právo poručnické.

Výsledky-dezorientování a výpadky paměti.Občasná absence jakýchkoliv vzpomínek na svoji osobu-následovaná většinou mírnými záchvaty.Doporučeno pokračovat v postupu.Nebezpečí zničení osobnost/paměti chlapce je cca. 75-80%.Schváleno komisí jako nutný postup dne 12.3. tohoto roku,viz složka Zvláštní Léčba svazek ACC 14,případ 623,řádek 12c-14a.

Postup-chlapec si nedokáže vzpomenout na své jméno.Ubrání dávky Clomacu umožňuje krátké,ca 1 minutové záblesky rozzpomenutí na některé detaily o vlastní osobě.

Prof. Hardeck dne 16.4. poručil přerušení dávnování Clomacu.Podán protest oddalující rozhodnutí do 23.4.Pokračováno v léčbě mezitím se zdvojenou dávkou.Chlapec zapomíná na důležitá fakta-běžné věci,např. není schopen sám vykonávat potřebu-nejeví znalost toho,jak/že by se měla činit.

Protest Prof. Hardecka přijat 24.4.-Clomac vysazen 25.4.

Převoz do sanatoria Prof. Hardecka stanoven na 26.4.

Chlapec stále nezná základní hygienické potřeby.

Stav-v poměru s naprostým zničením osobnosti a jakékoliv paměti vclku výborný.Poznámka-první podobný zaznamenaný případ takto rozsáhlých účinků Clomacu.

Podepsán Dr. F. Malay.
Podepsán F. Malenkov-revizní lékař,doplnění zprávy.


St. Chalmers Gazzete

Nekrology

12.3.19xx
James Edgeworthy,nezaměstnaný-podlehl nemoci
O. Oswald-voják z povolání-nedopatřením přidušen vlastním polštářem
L.Patience-ošetřující lékař-neštastnou náhodou vypadl z okna
D. Asby-literát-skolen záchvatem zimnice

15.4.19xx

E.Trevestová-sestra (ošetřující)-zemřela na popáleniny
M. Loyd-právník-podlehl těžké nemoci
T. Dennis-pomocný lékař- zahynul při nehodě při převozu na popáleninovou kliniku
A. Cairn-nezaměstnaný-zahynul při nehodě při převozu na popáleninovou kliniku
G. Carrson-student-skolen záchvatem astmatu

1.5.19xx

Dr. F. Malay-lékař-sebevražda přeříznutím artérií na obou zápěstích.

Zpráva dr. Hansfelda –propouštěcí zpráva pro adopci chlapce H. Mc Leoda, vydána na žádost Sirotčince Sv. Adama v ulici _______

Chlapec se velice rychle zotavil z churavosti a psychické nemoci vyvolané experimentální léčbou zcela nevhodnou pro chlapce tohoto věku.

Přes předčasné ukončení léčby v sanatoriu Sv. Jakuba mohu chlapcův duševní i fyzický stav prohlásit za adekvátní a mohu se zaručit,že je schopen předchodu do rodinného prostředí.

Etc.,etc.

Podepsán Dr. A. Hansfeld


Dům v Ulici St. James Pectoral byl úzký,přesto však prostorný pro pět bytů,jež zde bylo pronajatých.Pár středních let,Pan Johnathan Ardvarck a jeho žena Emily si toho teplého srpnového dne přiváželi dar jejich manželství-dítě,adoptované z pochybného domu Sv. Adama-paní Emily by nejraději adoptovala všechny zdejší ˝obyvatele˝,ale po dlouhém váhání se nakonc oba rozhodli pro mladého muže,stojící v rohu pod malou lampou,jehož vzhled se zdál nejubožejším.Chlapec se zdál kcelé záležitosti chladným až pasivním,přesto bylo po jeho odchodu z ústavu na něm vidět jisté zlepšení nálady.Paní Emily toho chtěla využít k spřátelení se s chlapcem,uspěla však jen částečně.

Pan Johnathan vše sledoval s jistými obavami,pak si ale řekl,že čas všechno rozřeší.

Vyvedli jej z auta a po řadě schodů do třetího patra,kde jej převlékli do nočního úboru a uložili k spánku na nové postely.

Uprostřed noci bylo možno slyšet v tomto bytě tichou,vroucnou modlitbu pronášenou dětským hlasem,jež byla přerušena v půli,poté,co v bytě zazněli rychlé,téměř neslyšné kročeje směrem od zamčených dveří.


-Ridghetime Gazzete-

20.8.19xx

Dnes v noci byl klidný spánek obyvatel ulice St. James Pectoral přerušen náhlým požárem domu číslo 36.

Z pěti zdejších bytů se podařilo zachránit sedm nájemníků-nikoho ovšem, dle zprávy hasičů,nebylo už možno zachránit z třetího patra,kde požár ponejprve vznikl.

Policejní komisař vyhlásil upřímnou soustrast a zároveň obavy nad vzrůstající vlnou požárů ve měste,připomenul zvláště ani ne tři měsíce starý případ požáru v sanatorii Svatého Jakuba,při němž zahynulo 25 osob.