Nokturno.net / tvorba / dílko

Noční Kabaret

Vilém Štejský nebyl z  bohaté rodiny.Jeho otcem byl Baronův kovář ajeho matka Baronina švadlena.Jeho otec dostal byt od Barona naprosto zdarma roku1937.O  dvě léta později se na Baronově zámku ukrývalo patnáct židovskýchpodnikatelů a jeden komunistický agitátor.Léta plynula,přišlo osvobození roku1945.Vilém dospěl v  muže.Byl vpuzen do strany právě tím agitátorem,jehožBaron u  sebe skrýval.Začal se aktivně účastnit stranických sjezdů.Začalprotestovat proti „odvěkovým vykořisťovatelům“ a na druhém pohřbuBaronova jediného syna,kterého umučilo k  smrti Gestapo povalil kněze a močíznesvětil kříž.
Tři léta po osvobození se dostala Vilémova strana k  moci.
Začal být „vzorovým členem“,chtěl „rozorat medze astaré predsudky“ .Pak se připojil ke skupině,která se oněch„odvěkovým vykořisťovatelů“ chtěla zbavit.Baron přišel o  svůjmajetek 1.8.1954.Odmítl opustit svůj domov.
Vilém se se skupinou „odvážlivých hrdinů“ probojovalzámkem,při čemž smrtelně zranil komorníka Jean-Claudea.Baron seděl ve svémmodrém salónku a klidně popíjel kávu,když vyrazili dveře do místnosti a řeklpouze:„Dobrý den,Viléme.“.Vilém vytáhl pistoli a s  pěnouu  úst Barona častoval neuvěřitelně sprostými nadávkami.Ten se pouze usmál ařekl:„Pouhou minutu.“.
Dopil šálek kávy,zvedl se,došel k  prastarým,zlatým hodinám na zdi ajemným pohybem ruky je zastavil a otočil hodinovou ručičku o  dvacet hodinnazpět.Pak se otočil,znovu se usmál a řekl s  velkoulehkostí:„Mů­žeš.“.
A  Vilém vystřelil.

To bylo před dvaceti lety.Vilém zestárl,byl za vraždu „odpornépijavice dělnictví“ vyznamenán Leninovým řádem a stal se předsedounárodního výboru svého rodného města.
Toho dne toho měl hodně.Rozhodl o  smrti dvou mladých„imperialistických agentů“ a„kontrarevolu­cionářů“,kte­ří komunikovali se svobodnouEvropou.Možná byl Stalinismus mrtev,ale tady nikdy nezemře,říkával si vždy předspaním.
Kvůli jeho zanícenosti byl oblíbencem Brežněva a proto na něj nikdo nemohlsáhnout.Dali mu vládu nad jeho rodnou vsí jak požadoval a dále se o  nějnestarali,pouze zajišťovali,aby jeho „rozsudky“ byly vykonány.Předtýdnem šel kolem jámy,kam před dvaceti lety hodily zneuctěnou mrtvoluBarona.Baron.
To bylo divné.V  poslední době na Barona musel myslet pořád.Ne,necítillítost.Jednal správně,ve jménu dělnické třídy.
Rozloučil se se svou sekretářkou a ani se ji dnes nepokusil znásilnit.Bylmoc unavený.Chtělo se mu spát.Když došel domů,sundal si oblečení a oblékl sipyžamo.Bylo jiné,než míval.Až v  posteli zjistil,že je to pyžamo,jež Baronkaušila jeho otci.Bylo mu to jedno a tiše se smál,že z  těch vykořisťovatelůalespoň něco má.A  po chvíli s  velkým úsměvem usnul.

A  v tu chvíli,staré hodiny Baronského rodu Von Sallansdorfu,již dávnonefunkční,v  de­pozitáři ve městě vzdáleném sto kilometrů,začali znovutikat.

Bylo to silná,nazelenalá mlha.Byla všude.A  páchla­.Páchla pozradě,alespoň to si myslel.Po chvíli začal vidět vlastní ruce a po další chvílise viděl celý.Vilém byl na nohou.Ovšem….­..nebyl doma.Kolem bylystaré obrazy,zlaté vázy,dekorace,sochy a na zemi zlatem prošívaný koberec.Vilémtoto místo znal až velmi dobře.To byla zámecká chodba na zámku Barona zeSallansdorfu.A  po chvíli si uvědomil…...Ne­.Není.
Tohle byla chodba na zámku.Před dvaceti lety.Většinu z  tohoprodal,rozdal,nebo předal do muzejí.Otočil se a šel tou chodbou.Viděl dávnozničené obrazy Baronů ze Sallansdorfu,jaké byly tehdy.Viděl sochu,jež se zbylími„odvážlivými hrdiny“ roztřískal.A  na­jednou-uviděl dveřeModrého Salónku.
A  otevřel je.
Za stolem,jež si před osmnácti lety přinesl Vilém domů,seděl Baron.
Před sebou měl šálek kávy a dolíval muji….….….Jean-Claude.Vedle nějseděl….….…hrabě Von Richsenberg,kterého„odsoudil“ k  smrti roku 1959.
Oba,přestože byly více jak desetiletí mrtví,se měli čile k  světu.
V  první chvíli se zdálo,že si ho Baron všiml jen před chvílí, ovšempoté bylo jasné,že o  něm věděl celou dobu.„Viléme,to jsouroky.Nepřisedneš si?“.
Vilém nebyl schopen vydat hlásku.Vzchopil se pouze na tupé zvuky.
Jean-Claude za něj postavil křeslo.Po chvíli si Vilém přece jensedl.A  potom to zahlédl.Za Baronem byly ty zlaté hodiny, co mělv  salónku už před dvaceti lety,ovšem…..Vilém si teď nebyljistý,jestli znovu není v  té době před dvěma desetiletími ale když se znovupodíval na své ruce,zjistil,že jsou stejně staré,jako on sám.
„Čas zanechává velké šrámy.“ řekl Hrabě.
„Podívejte se na mě.Jak hrozně vypadám.A  přitom jsem takdlouho po smrti.Musím ti poděkovat.Kdy­bych,ještě žil,vypadal bych asistrašně.“,dodal.
„J-jak….…j-j-jak….…?“ řekl Vilém.
„To bys chtěl vědět co?“ řekl Hrabě.
Jean-Claude zrovna přinesl na stříbrném podnosu několik doutníku,které siHrabě posléze zapálil.Pak dodal:„A  jak ses měl?“.
Vilém řekl posléze:„Velmi dobře,špíno odvěkýchvykořisťovate­lů!“.Znovu se v  něm sbírala odvaha,protože totonebylo vysvětleno ani soudruhem Leninem and Soudruhem Marxem či Engelsem a takse to prostě nemohlo dít a tak si Vilém pomyslel,že může udělat ještě víc než vesvé funkci.
„Vy jste stejný hovado jako když sem vás zabil,že?“ dodal pochvíli.
„Opravdu?A  jaká je současná definice slova “hovado"?" zeptal se téměř naivně Hrabě.
„Jste Svině nad kterou není a JÁ jsem byl opravdu svědomitým askutečným,vyšším a více člověkem z  dělnické třídy,když jsem ukončil vášodporný,zhnilý­,fašististický život,na nějž ste vy ani žádný váš příbuznýči známý nikdy neměli ani sebemenší právo.“ vychrlil ze sebenejortodoxnější frázy socialistické rétóriky.
„Právo?“ zeptal se hrabě a vstal.Pak odešel na konec sálónkua řekl:„Za poslední léta jste se nic nenaučili,že?Ne­dokázali jsteprohlédnout skrz a za to,co je pro vás každodennost?Naše rodina vědělamnoho.Mnoho o  téhle Zemi a mnoha jiných.
Patřili jsme k  nejzvdělanějším rodům.Po staletí jsme se věnovalijedinému cíly-jak přivést světu vykoupení-absolutní Nirvány.A  dokázalibychom to.Stačil by mi k  tomu jeden jediný den a práce osmi generací méhorodu by se vyplatila.A  v jednom jedinén dni,díky několika slovům nevděčnéhofanatika,se započalo to,co v  pouhé čtvrthodině zhatilo snažení 500 (PětiSet) let.A  za to“,řekl Hrabě nakonec hlasem,který u  něj Vilémneznal a u  kterého si ani nebyl jistý,že patří jemu„,za to se tiViléme teď náležité odvděčím.“.

Příštího dne Vilém nepřišel do práce a nikomu to nevadilo a byl nalezen ažpo týdnu ve své Vile.Vilém se té noci neprobudil.Té ani žádné jiné.To co ses  ním stalo je samozřejmě tak strašlivé,že by i  popsání autoruvysloužilo přátelské posezení na elektrickém křesle.