Nokturno.net / tvorba / dílko

Útěk před Odporným

Krčma byla plná střepů,ve víně byl písek a nikdo z  hostů nevypadal,žeby za život zažil byť chvíli štěstí.
Posadil se na starou lavici plnou třísek a čekal,až se ho někdo přijdezeptat, co si dá.Marně.Občas se kolem něj probelhal mrzák,jež byl k  tomu najedno oko slepý,s  rozpras­kanými sklenicemi,ale nikdy se na nějnepodíval.Otočil se k  sousední lavici.Několik zavšivených,kteří se aninepokoušali bolest neustálého kousání nějak zmírnit.Promluvil k  nim,ale anise neotočili.Pak pochopil,co asi musí udělat,vzal kus železa a hodil je jejichsměrem.
Muž s  metrovým,střepy a starou krví zaneseným vousem,se otočil azaměřil své pitím zamlžené oči tři metry od něj.Trvalo to několik minut,nežsprávně zaměřil.
„Co chceš?!!“ zařval na něj chraplavým hlasem.To jej nijaknepřekvapilo,za tu dobu,co procházel Zeměmi Zoufalství,si už odvykl čekat slušnéjednání.
„Jak se tady objednává?!“.
„Dojdi si sakra sám,tady se nic nenosí!“.
O  starém mrzákovi se radši už nezmiňoval a postavil se na nohy.Došelk  pultu,nad který někdo kdysi pověsil mrtvého jelena a vzal si jednusklínku.
Kromě střepů,vody a smetí v  pivě nic jiného necítil,ale to nebylo zdenic významného.Znovu se posadil a odvalil mrtvolu,jež vedle něj někdo svalil.
Dopil pivo a vyplivl střep.
Tento muž býval králem.
Dávno tomu.

Kdysi panoval na vzdáleném světě,v  obřím městě ze slonoviny.Bylpatnáctým stým panovníkem své dynastie,v  pořadí již páté.
Byl připravován k  vládě po celý život.Jeho otec si nemohl představitlepšího následníka.A  pak nastoupil na trůn.Vládl dobře,nejlépe jak mohl abyl milován všemi svými poddanými.A  to neměl dělat.Neb byl vycítěn.
Z  dalekých končin jeho dobrou vládu ucítila hrozná,věčná a strašliváabnormalita,znet­voření věčného řádu věcí,jež se sám nazval Konsulem,a ježse stvořil pro jediný účel-pro ničení monarchií,věčných a jediných pravýchsystémů,pravých a nezpochybnitelných a jejich nahrazení odpornou náhražkou,ježse zove „Republika“.A  tak se stalo,že jeho poddaní se tímtomorem nakazili a počali ji vyžadovat.A  ono to počalo již nahryzávati  jeho vůli a tak uprchl.Z  jistých zdrojů se dozvěděl,že tato věc mávrozený, nepřekonatelný odpor k  jistým územím.Zemím Zoufalství.A  takse vydal, skrze dávné stezky,kolem obří brány v  svaté zemi,plné zlata anádhery,Mala Ahad Sarhai a kolem věčně temných území,jež někteří cestovatelénazvali, podle nalezených fragmentů jakýchsi textl,Město S.Nakonec prošel skrzeDvanáct Tisíc Chrámu,v  jejichž čele stál Velký Kněz Polemon,až stanul napísku,plném střepů,písku ohlodaném depresí,na nejzašší Zemi Zoufalství.
Od těch dob prošel Tři Sta Šedesát Tři Zemí Zoufalství (neb ty jsouodlesky všech Nebes,ať pod vládou Zurvana,či Chronose) a hodlal zde jžizůstat,neb slyšel mnohé o  té poslední Zemi a strašlivě se jíobával.A  nebyl sám,všichni zde,ač zkroucení,či prohnilí,cítili totéž,amnohem víc,neb oni, jež žili v  nepředstavitelném zoufalství denně po celéeony mohli teprve ocenit její hrůzu.
A  tak se rozhodl zde zůstat,mezi špínou a rzí a hodlal zde zůstatnavždy.
Když dopil,odešel od stolu a šel si lehnout do rohu,pod a mezi hromaduzkroucených a rezavých nožů,jež zde lidé odkládali a mnohdy zapoměli,či jimiplatili,když zrovna platit chtěli.A  král už usínal a počal snít a studenémbetonu a věčném dešti,nebe pro muže,jež zde žil a tu jej cosi vzbudilo.Šloo  plíživý,nečestný zvuk.Neustálé skřípání,jakoby sta a sta nohou.Každá sejen třásla,aby mohla člověku podkopnout oboje nohy.A  nakonec,od­pornýsmrad zrady a podvodu.….….…­.….…..
Byl to on.Našel ho.Překonal svůj hnus před těmito zeměmi a sledoval jehostopy.
Král vyskošil skrze dávno rozbité okno hostince (kde si sklo nepamatovalani pra-pra-pra-pra-praděd současného hostinského) a běžel skrzpísek,v  němž už nebyly střepy,ale dlouhé dýky.A  každý krok bylbolestivý,ale nijak vážně jej nezranil,to,aby bylo jeho utrpení o  tovětší.Ale jemu to nevadilo, běžel a běžel,když tu před ním povstala brána zestrupů a břitev.Šlo o  bránu do Tří Sté Šedesáté Čtvrté Země Zoufalství.Králse ohlédl a viděl odpornou změt odpadu a hniloby,jak pomalými kroky skáká přespísek a spaluje jej v  sklo.Ale už se zastavoval a váhal.A  králvěděl,že když projde,téměř určitě jej nebude sledovat.A  tak prošel.
Nenašel žádný písek.Žádné nože,žádné břitvy,žádný oheň.Jen klid a ticho.
Pouze jedno zrcadlo.Král se k  němu přiblížil a uzřelse.A  vyjekl.Neb uviděl sám sebe tak,jakým opravdu byl.A  to bylostrašlivější,než veškeré fyzické utrpení.Ale z  hrůzy jej vyrušilo skřípánídveří.Konsul se jej přece jen rozhodl následovat.A  to byla chvíle hrůzyvětší,než cokoliv.
Král se ohlédl a uzřel v  rohu ještě jedny dveře.A  proto,že neměljinou možnost,jimi prošel.
Octl se v  temném,kameném sále.Dojít z  jednoho konce na druhý bytrvalo asi čtvrt hodiny.Uprostřed místnosti stál kamenný trůn.A  jelikož bylKrál již unaven,posadil se na něj.A  tak se stal Králem Lží,jež vládl vší nepravdě už tak dlouho….…