Nokturno.net / tvorba / dílko

Trest z  Carcosy

Kolem projíždí drožka,zaplněná lidmi,jež poznali a snad ještě stále znajíštěstí a radost,nic netušíc proč místo,jež právě minuly a na něž skoro jistěnavždy zapomenou brzy vejde do dějin.

Rozhlížím se po ulici.Nikdo nejde.Přejdu chodník a uvidím mrtvou kočku,ležící v  příkopu.Rozhodnu se s  tím něco udělat,až bude potom,vždyťi  já mám srdce.

Neví,co se stane.Možná se teď koupe,možná pije ten levný koňak,co muposílá jeho strýc.Možná.

Když se nastěhoval ke mě na pokoj,občas se o  nějáký ten doušekslastného zapomenutí (a nadávkami na nedostatek inspirace)i  rozdělil.Vždy­,když vytáhl jednu lahev,jsme vypili aspoň dvě.
Proto tak nerad pil a ještě mnohem méně rád se mnou.

U  vchodu je nějáká hluchá stařena.Přehrabuje se v  kýčovité tašceuž snad od počátku světa.Nechci se nijak projevit a tak tiše čekám.Konečně,pocelé jedné věčnosti vytahuje svazek klíčů a zkouší jeden za druhým,až se Fortunapřece jen ustrne a povolí,by stařena našla ten praví.Zámekpovoluje.Vchá­zím,málem trefen dveřmi a zámek za mnou poslušen své životnínutnosti zapadá.

Nevím,kdy poznámky objevil.A  nevím také,kde sehnal další vydání,alerozhodně už tehdy musel alespoň část pochopit,neboť Krále ve Žlutém si nikdonepořizuje jen tak.
Konečně,že to tak daleko muselo dojít,je i  trochu moje chyba.Viděljsem,že píše a já bláhový uvěřil,že jej něco napadlo,přitom jsem to byl já,kdoneustále, po celé měsíce slyšel,jak si stěžuje na nenávist Můz,neschopen napsatjedinou řádku a pomalu nevycházejíce s  pěnězi.

Volám výtah.Je až v  posledním patře,takže mu to chvíli trvá.Všímám sigrafiti na zdech,z  nichž jeden se nápadně podobné Žlutému Znamení.Ne, jistěto bude jen náhoda,nikdo,kdo by je znal,by se neodvážil je reprodukovat.Kůžitěch vandalů zachránil zřejmě závada jejich sprejerského náčiní,za něž by měliděkovat svému Bohu,pokud mají dost inteligence či naivity,aby nějákého měli.Tuje konec rozprsknutý,tu se zase odchyluje o  dobrý centimetr.
Má to někdo štěstí.

Štěstí musel mít i  on,když manuskript mezi všemi mými věcmi našel.
Jistě hledal nějáký bezvýznamný odkaz na nějakou bezvýznanmou knihu,jež sinapsal na kus papíru a zahodil.A  pak místo něj našel Wildeovo dílo„Císařská Dynastie Ameriky“.
Četl v  zápalu zvědavosti o  městě,jehož jméno zní vždystejně,o  řekách, starších než svět a delších než Mare Ibrium a o  trůnuAldebaranu a Nemesis.
Četl o  Koruně,jež zvedl první muž v  písku tam,kde ji ON zahodil,
o  hluhých a slepých strážcích Y'ackeova odkazu a Králi zaOponou,jehož ON dosadil do Albionu,když mu předtím vzal dědictví.

Jistého rána jsem dílo nikde nemohl objevit,stejně jako jeho.Zato jsemnašel zahozenou a řádně popodtrhovanou a jistě i  textově využitou kopiiKrále ve Žlutém.
O  dva dny později jsem zvěděl,že dohodl vydání manuskriptu jako svéhodíla.Tehdy jsem otevřel knihu,jež jsem sám přečetl před mnohými léty a prohlédlsi jeho poznámky.Byly diletantské,ne­odborné a urážlivé.Některým jsem semálem zasmál nahlas.Nejkomič­tější ale bylo,že,alespoň podlepoznámek,nedošel dál než na konec první scény.Snažil se pochopit Manuskript,alevynechal zásadní část a tak toho nikdy nemohl dosáhnout.

Nevím,jestli jsem se k  tomu rozhodl ihned,nebo až o  něcopozději,nesporné ale je,že jsem to udělal.V  muzeu,mezi všemi těmiuzavřenými depozitáři, užívaných k  odstranění nepohodlných pravdz  dohledu divákových,jsem mohl ukrást co jsem chtěl,dokonce jsem si mohlvyžádat za to od muzea peníze (které dalo už mnoha jiným,když se něco„ztratilo“),ale o  to nikdy nešlo.A  teď jsem zdestál,držíc vysněný cíl mého praprastrýce Hildreada před dveřmi jeho domu.Kdo bynamítl,že jsem ještě mohl vycouvat-ne, kdyby z  jakýchkoliv jinýchdůvodů,z  oněch ne.

Vytáhl jsem klíč,jež jsem si toho dne ráno obstaral u  domovníka podzáminkou,že jsem soudní exekutor a potichu jsem otevřel dveře.Bez jediného zvukujsem prošel chodbou a prohledal všechny místnosti,až jsem ho našel zmoženéhodrahým pitím,zakoupeným za první pořádný,
podvodný honorář.Ve jménu Žlutého Znamení a jejího tvůrce jsem mu na hlavuopatrně položil diadém,zavřel dveře a odešel jsem.

Druhého rána jej našli mrtvého,s  koru­nou,jež popisoval jehonevydaný mauskript a jež jej nyní usvědčoval z  krádeže.
Já jsem mezitím doma napsal povídku o  zradě a spravedlivém trestu,inspirovaném výrazem mého přítele,jež se skvěl vyfocen ve všech novinách a ježzrcadlil blízké setkání s  Bledou Maskou a tím,jež jí povždy bude nosit.

Poznámka:Tato povídka je založena na cyklu povídek Roberta W. Chamberse ajeho „Krále ve Žlutém“ (v  USA,1895).Pro povídky samé(v  originále) navštivte:http://en­.wikisource.or­g/…ng_in_Yellow