Nokturno.net / tvorba / dílko

Two feats of Guru Rashind

Podivný muž chodí ulicemi Londýna.O jeho činnostech se mi podařilonashromáždit nemálo zpráv,ty,jež bych ale nazval skutečně věrohodnými, kvůliosobám,jež je poskytli a okolnostem,jež je doprovázely,jsou pouze dvě.
Já toho muže budu dále pronásledovat a jednou jej najdu a sprovodím zesvěta (mám své důvody).
Nemusíte těmto slovům věřit.Berte je jako varování,první a jediné.

First Feat

….….….….….….…­.….….….….….….…­..

„Když se procházím ulicemi,občas vidím nějákého “SvatéhoMuže„,jak slibuje nesplnitelné a hlásá nepochopitelné.Vždy seotřesu,kdykoliv si vzpomenu na Guru Rashinda.
V ulicích tohoto města se vždy potulovali blázni,bylo to tak od dobViléma a těch dalších.Kdysi to bývali blázni “Katoličtí„,pak“Protestanští„, a nakonec “Neveřící„.Na počátkutohoto století * se zde ovšem počali vyskytovat individua čistě podivná.Jednohodeštivého rána roku 1913 jsem poprvé spatřil muže s metrovýmvousem,bílým jako sníh,národnosti Indické,s tur­banem,jak sedí namalém koberci uprostřed ulice.Měl jsem ho za naprostého blázna.Pak jsem alepotkal muže,jež mu naslouchal.Byl to přesvědčivý blázen,opravdu charismatickýřečník,podle toho,co mi ten muž stačil říci,než se bázlivě běžel schovat předpohledem svého Učitele někam do stok.
Neměl jsem moc času přemýšlet,neboť začala válka a já jsem byl vyvolen sejí účastnit.Navrátil jsem se až na jejím samém konci a první věc,co jsemuzřel,když jsem vešel do naší ulice byl Guru Rashind,sedící uprostřed ulice,jako by ty čtyři roky byl jen promarněným odpolednem.Guru stále držel své rucev nemožných pózách a hrubým,až přespříliš dramatickým hlasem zpíval starépísně,jež pro nikoho z malého davu okolostojících nedávali sebemenší smysl.
Jednou,když jsem seděl doma,mě přišel navštívit jistý můj starý známý.
Rozbásnil se nad tím,co onen muž dokáže a tak dlouho mě přemlouval,až jsemse rozhodl jednoho mužova “představení" se zůčastnit.To,co jsem viděl,měnatolik uchvátilo,že jsem nemohl jinak,než stát se častým hostem podobnýchsetkání.Uzřel jsem na nich přemnohé věci,to,co mě ale donutilo se vyhýbat až dokonce života tomuto Svatému Muži,se stalo v lednu roku 1923.
Toho dne byla zima,pršelo a bylo celkově dost špatně.Ale i tak sivybraná společnost nehodlala nechat ujít zábavu,jež jí Guru Rashind po tolik letpravidelně zajišťoval.Dorazil jsem jako jeden z posledních,ale přesto jsembyl notně překvapen,když jsem nalezl jen unuděnou společnost,která neměla dočeho píchnout a jíž k smrti scházel Svatý Muž,jež se prostě někamztratil.Byl přece jen ten den v roce,kdy každoročně Guru odcházel ,podlesvých slov „do své skutečné domoviny“ a kdy nikomu a za žádnýchokolností nic nepředváděl.Ale Ministr pro -------------,Sir A------- trval natom,že si nenechá zkazit večer a tak vyslal několik členů armády,aby pročesaliměsto.
Po dvou neuvěřitelně nudných hodinách dorazili vojáci,vedoucí svatéhomuže,jež se nebránil,ale jež zároveň neprojevoval jakékoliv známky života.
Až když jej pustili se Guru postavil na vlastní nohy,rozhlédl se a pakvyzval Sira A-------a aby přistoupil blíž.Guru pak ovázal jeho i svojihlavu kusem hadru,pak vzal odněkud dřevěnou bednu a když jí otevřel,skvěla sev ní Gurova hlava a házela na přítomné nemístné grimasy.Bednu opět zavřel,
sundal si hadr a krabici uklidil někam dozadu.Zatímco my tleskali,Ministr,ještě s hadrem na hlavě se s námi rozloučil,odešel a odjelv drožce.
Večer pokračoval jako obvykle,mě se ale udělalo nevolno a tak jsem semusel projít na čerstvém vzduchu.Na cestě zpátky jsem na chodbě o něcozakopl.Byla to krabic,která se nárazem otevřela.Chtěl jsem si zase zavřít,alepak můj zrak sklouzl mírně nalevo,kam se z krabice vykutálela naprostočistě uříznutá hlava Ministra A-------,jehož trup a zbylé tělo nalezla policiedruhé ráno v bričce,osm kilometrů od místa,kde se předešlou noc sešla vybraná společnost.Uvnitř bričky nebyla žádná krev a řidič,jež byl samozřejměhlavní podezřelí z vraždy,tvrdil,že po celou cestu sice neslyšel od mužeslovo,ale že prostě „věděl“ kam má jet.Přesně tam,kde jej našlapolicie,sotva půl hodiny po počátku pátrání.Brička zde stála přesně půl hodiny.
O dalším osudu Fakíra nevím nic a ani po tom nijak netoužím."

….….….….….….…­.….….….….….….…­..

Z mnohem delšího dopisu faráci z Erstevillu,v němž se dálezpovídá s nutkání k vraždě a k desítkám dalších hříchů.

• Tento dokument je datován 3.7.1950.Pozn. autora.
  

Druhý dokument jsem získal od oblastního patologa z amerického EastSide River.Jedná se o dopis,jež jsem obdržel před desíti lety a jež bylodeslán před lety patnácti a přestože v něm,kvůli jisté kontinuitě významůa připodobnění ponechávám značné části a fragmenty,jež s tímto textemnemají mnoho společného,jisté části-buď příliš odborné,či přílič nudné jsme bylnucen,v zájmu čtivosti vynechat.
Samotný text byl psán s přestávkami,takže některé dřívější doměnky senálsedně mohou vylučovat.

Second Feat

„Tělo bylo nalezeno 6. září v časných ranních hodináchv Coachamaca, řece,jež je odtokem East Side River a protéká územím kmeneCerw,
nějákých padesát kilometrů na západ od Palmery Ridge (*).Tato řeka jepověstná hlavně tím,že dokáže i uprostřed roku nerozmrznout.Říká se,žeobsahuje zvláštní minerály a druhy soli,které se nevyskytují nikde jindě nazemi,ale jedná se jen o doměnku Profesora Etherleybyho z Guan-Salem.
Toho rána byla nahlášena vražda v Idiomay,malé vesnici na samýchhranicích území kmene Cerw.Jelikož se tento ne-indiánský kmen odmítá podříditjakékoliv cizí autoritě od roku 1492 (kdy se Kolumbus údajně střetls několika zástupci tohoto národa na nově objeveném ostrově,o němžnikdy nepodal oficiální hlášení a jež se měl nacházet tři kilometry na východ odKuby a kdy třicet jeho námořníků bylo nelidsky pobito a staženo z kůže),nemá policie s tímto národem nejlepší zkušenosti a snaží se vyhýbati sebemenšímu kontaktu,pokud možno.K pátráním byli přiděleni jen třipolicisté,jelikož Idiomay patří k těm městům,kam nová krev nezavítala oddob bitvy u Getysburgu a kde jsou obyvatelé notně deformovaní generacemikřížení a rodiných “sňatků" (tyto „obřady“ provozuje napozvání jistý kněz z Palmery Ridge,Tiberius Coloma,nazývaný Cerwi„Munchajo Iyoi“,„Ten jež zná třicesty“),přeru­šených jen občasně příchodem nějákého Cerwa,vyhnanéhoz domova za „bezbožnost“.
Proto,že Cerwové jsou z našeho pohledu „násilní“ achápou jisté situace zcela odlišně (jedná se tuším o jediný národ na zemijež bdí v noci a spí ve dne),potyčky mezi nimi a ústřední mocí jsou častonevyhnutelné.
Následující je převyprávění příběhu,jež poskytli oba aktéři novinám:
Ihned po výjezdu se jim na silnici,vyšlapané do pitoreskní mokřiny,porouchalo auto.Vysílačkou se dozvěděli,že mají dále postupovat pěšky, jelikožjim náhradní auto nikdo nepošle.
Na cestě k Idiomay byly zastaveni cestujícím obchodníkem z KingGeorge's, (jediného města té oblasti,jež si zachovalo alespoň zevnějšízdraví,přestože ani sem neproudí noví obyvatelé a to ani z okolních měst(města vůči sobě chovají takovou nenávist,že pro cizince (v městech setotiž každý vzájemně zná) je příchod do nich často poslední chybou jeho života))a snažil se je všemi způsoby odradit od toho,aby do Idiomay vůbec šli.Když senenechali zvyklat,vytáhl muž z kabátu „jakousi železnou tyčs třemi konci“ a zarval ji do srdce jednomu ze strážných.Jelikož seukázalo,že jim muž ukradl pistole, mohli se zbývající dva policisté bránit jenpomocí rukou a přesto,že oba byli zkušení policisté,kteří přeprali nemalémnožství recidivistů,byl muž strašlivě rychlý a způsobil jim svou nezvyklouzbraní četná zranění,než mu policista Cheney stačil podkopnout nohy a shodit jejz jedoucího vozu.
Muž dopadl na zem a jeho vlastní zbraň se mu zabodla do hlavy tak,že vyšladruhou stranou.Cheney,jež byl jen mírně zraněn na rameni sestoupil, aby mrtvoluprohledal a nalezl u ní všechny tři revolvery.Když je zrovnavytahoval,vymrštil zdánlivě mrtvý muž ruku a chytil jej za zápěstí a druhourukou se pokoušel zbraň vyndat z hlavy.Cheney ale byl tentokrát rychlejší aprostřílel muže skrz na skrz.Mrtvolu,která se stále ještě hýbala„dorazil“ posledním výstřelem,naložil na vůz a „projistotu“ jej ještě k vozu připoutal policejními želízky.PolicistaMezziah,jež byl zasažen jako první,mezitím zemřel a oba,Cheney i jehokolega Missouri,se rozhodli policistu zakopat, alespoň provizorně,vědíc,že bytoho dne již do Sepersfieldu nedošli.V Idiomay by ostatně ani nenašlitelefon,jímž by zavolali někoho,kdo by mohl vraždu vyšetřit.
Rozdělili se o revolvery a odešli,Missouri na koni,jehož si„zapůjčili“, jelikož měl policista pohmožděný kotník.
Po zhruba půlhodině padla tma a po další půlhodině již na obzoru zahlédliodporný obrys Idiomay,s jeho křivými,nesourodými a odpudivými domy acharakteristickým zápachem hniloby.
Skrze bránu,uzpůsobenou spíše pro obra (neboť lidé z Idiomay jsoupřirozeně nepřirozeně vysocí),prošli do města a zůstali přimražení.Na něčem,coby se i přes absolutní nesourodost dalo nazvat „náměstím“leželo snad třicet těl,každé z nich bylo rozpáráno a rozsekáno.
Další popis není důležitý **,k věci se vztahuje pouze to,že policistaCheney, jež tehdy z města odešel,aby se nadýchal čerstvého vzduchu,(jež seve městě prakticky nevyskytuje),ztra­til v temné noci cestu a takzabloudil až k Coachamace.Chtěl se napít,ale narazil na led.Když senevědomky opřel, probořil se ledem a ponořil se do vody.Podle vlastních slovsebou máchal až nepříšetně a nebýt toho,že se něčeho zachytil,nevyplaval by.
Teprve na hladině jej napadlo se podívat,čeho se to vlastně chytil.
Šlo o tělo,zamrzlé do tvaru ledového kvádru.

Jelikož v následujících dnech měla policie jiné starosti,tělo se kemně dostalo až za tři dny.
Letmé ohledání před začátkem pitvy ukázalo na muže kolemčtyřiceti,v dobrém obleku,z něhož už mnoho nezbylo,jež byl nějákýmnelidským způsobem zohavený.Teprve tehdy jsem nalezl dva háky,zabodnuté hlubokodo žeber,z nichž předtím visely řetězy se závažím,jež měli zabránit,aby setělo dostalo z řeky.Podle některých znaků se odvažuji dokonce tvrdit,žeoběť byla ještě tehdy naživu.Celkově mohl v ledu strávit až devět měsíců.

Počal jsem s pitvou a tu mě překvapilo,když jsem stoupl do vody,auklozul jsem.Byl jsem si jistý,že se zem po roztání našeho neznámého utřela.Pochvíli bylo možno rozeznat vodu kapající z otvorů na hlavě,jež se pořádnědá rozeznat kvůli obvazu,přišitému ke kůži.Udělám řez-a kůže popraská.
Dalo se točekat,přestože­….….….….….(vy­nechanéodborné pasáže),což bylo jistě neobvyklé a co přece praskání původně zcelaznemožnilo.Vždyť, když ho přinesli,byla kůže až nezvykle pružná.
Jelikož si nikdo moc nepřeje,aby se pitval,dal jsem si přestávku.Za chvíli se do toho znovu pustím.

(následuje několik řádků narychlo naškrábaných,jež jsem,ani s největší pílí, nedokázal rozluštit.Pokračuji první,zcela čitelnou větou)

A když jsem si vzal prášek na nervy,stejně to neřpestalo.Přizvaljsem,ve vší tajnosti uklízečku.Té jsem se zeptal,jestli to slyší taky.Řekla,že ano.Vysvětlil jsme jí to uniklími plyny a poslal ji k její práci.
Podle toho,co jsem zjistil z deníku v kapse obleku,přišel dozemě někdy před rokem,ze Spojeného Království.Do­provázel ho jakýsi„svatý muž“,jež jej měl zaučit „v umění“, nicbližšího však neuvádí-jen jednou toho muže jmenuje-GuruTsandathuriyat­sandra Rashind, „Dědic Marakengův,držitel TřetíhoKlíče“.
Je jasné,že se to ututlá,jakmile dorazí policie.Už jsem ji zavolal.Aletobě to napíšu,než to stihnou zachytit.A pro­sím,snaž se mi věřit,kdyžti říkám,že
ten muž dýchal!"

• Nesnažte se toto město,ve svém vlastním zájmu,najít na žádné mapě-Prof. Ernand
  

** Jednal se o počátek Vražd Bílé Noční Košile,s nimiž je čtěnářjistě dostatečně obeznámen.Pozn. autora.