Nokturno.net / tvorba / dílko

Vynález

Tehdy bylo na ulicích rušno.Dělníci se radostně zdravili s  kulkami arolníci skákali z  mostů.S  radostí se vrhali do náruče smrti.
Adam Hrabě Von Fendheim sledoval svůj vynález s  neuvěřitelnoupýchou.Vůdce ho za to jistě odmění.
Gramofon ještě nedohrál,ale Von Fendheim jej vypnul.Sluchátka jejtlačila.Nasedl do bělavého mercedesu s  jakousi nostalgií,protože tohle bylajeho poslední jízda.Aby se zalíbil Vůdci musel si brzy koupit Volkswagen.Rozjelse po vězni vystavěné dálnici směrem ke své vile.
Dorazil k  třípatrovému domu hnědé barvy a s  Erbem a mramorovýmisochami na střeše v  8.15  večer(pra­videlně emigrovali do Amerikykolem 11.46  večer a vraceli se v  8.15  ráno).
Věděl to protože se podíval na hodinky.Vždy se podíval na hodinky,abyvěděl,kdy se přesně vrátil,aby si to mohl zapsat.Dělal to tak už čtyřiadvacetlet.Ve dveřích ho uvítal sluha Johanes v  typickém černém fraku,ozdobenémrudou páskou s  hákovým křížem.Byl to velký příznivec.
Johanes vzal pánovy kabát a uvedl jej do sálu se skříní,kde jeho rodinatradičně skladovala víno(byla to hloupost,ale vykládajte to Von Fendheimům).VonFenhdeim se usadil a Johanes se zeptal:
„Jaký byl výsledek,pane?“.
„Skvělý.“.
„Tak tedy….…pravé šampaňské?“.
„Ovšem.“.
Johanes otevřel neskonale drahou láhev a vlil její obsah do patřičnésklenice.
Von Fendheim neměl lidi rád,ale Johanese toleroval,protože s  jehopřítomností souvisel požitek z  vína.
Když Von Fenhdeim vypil celou láhev,zjistil,že Johanes tu pořád je.Nemělžádný soukromý život,sloužil pánovy a to bylo vše.Von Fenhdeim vlastně aninevěděl,odkdy je vlastně v  jejich domě.Jeho otec mu řekl,že zde byl pocelou dobu,co se jen pamatoval.Poslal Johanese pryč,aby se mohl vklidu kochatsvým mistrovským dílem.Jeho otec ho podporoval v  jeho touze po vědění a takstudoval na prestižní škole v  Zürichu.Když mu bylo dvacet,
přivedl zpět k  životu starou bačkoru a kufr.Když Vůdcovýmspecialistům ukázal svoje vynálezy,počala se rýsovat jeho slibná kariéra,kterouteď mohl dovršit vítězstvím nad Západem.Před týdnem si zajel na výlet doOsvětimi, spolu s  Johanesem,aby mu ukázal „nádherné“ vyústěníNacistického učení.
Johanes se Sice trochu třásl,ale potom se oklepal a byl jako předtím.Jehogramofon bylo jeho mistrovské dílo.Po jeho hře donutil 15  velevážených pánůprofesorů ke skotačení v  bahně a jiných příjemným věcem.Slovo na„š“ mu dávalo sílu.
Mnohokrát ho tím slovem častovali,ale on objevil jeho krásu.A  jehomožnosti.Možnosti jež mohli vynést Říši k  vítězství jistějšímu než jistému.
Takto myslel a brzy usnul.Johanes pomalu vešel do místnosti,nasadil sisluchátka a pomalu spustil gramofon.Brzy se Von Fendheim vzbudil a popadla honeuvěřitelná touha vzít vidličku a zapíchnout si ji do hlavy.Brzy doskotačil dokuchyně,pozdravil Johanese,který ho sledoval a vyndal ze skříně zásuvkus  vidličkami,jendu vzal a….….…
Johanes přiložil do kamen a poté vzal rozpálený uhlík a položil hok  počátku benzínové stopy,která vedla skrz dům.Potom,co dům shořel odešelna sever.Až se ztratil z  obzoru.Tenkrát v  Osvětimi si uvědomil svébláznovství.
Chtěl to alespoň nějak odčinit.