Nokturno.net / tvorba / dílko

The murder of the Tetragrammaton

23.2.2308  podle kalendáře Křesťanů

Sedám k  skládacímu stolu a sepisuji záznam mé expedice a důvody proni, abych budoucím pokolením,poté,co tato nešťastná doba skončí,umožnil poznat,proč jsem je tak hanebně zradil.
Mé jméno je Šalomon ben Belzalel,jsem synem obchodníka z  Americkéhoseveru.V  roce 2278  jsem vstoupil na univerzituv  Eyvil,u  Seper­sfieldu,ale když nastalo to,co nastalo podlekalendáře křesťanů 5. dubna 2280,když zemřel Mediátor a byly jsme z  toho obviněni my.Nastal Soud národa,kamž jsme byli předvoláno všichni,každý člennároda našeho a souzeni za ten zločin.Jakýkoliv důkaz jsme snesli v  náš prospěch,byl smeten,že je lživý a falešný,protože jej snášíme my a ne oni,jež byjakýkoliv takový důkaz přece nalezli,kdyby byl a kdyby byl pravý a použili jejv  náš prospěch.Ale žádný takový podle nich nebyl a kdokoliv s  nějákýmpřišel byl genealogy nějákým obskurním řízením zařazen do našich řad a tak byl jeho důkaz „nevěrohodný­“,protože jej snáší Žid.

Nakonec soudce Agmona vynesl soud:doživotní vyhnanství na Aljašce provšechny členy našeho národa po všechna další pokolení.Ihned se stavělaizo-betonová zeď a byl kladen nuklido-železitý drát a do dvou let počali jezditaervlaky,jež nikde nesměli zastavit.Odváželi je,jednoho po druhém,do měst zadalšími zdmi,jež sice měli vše,co bylo nutno a ikdyž byly zvenčí hlídány muži semnohopaly a byly životy obyvatel jejich sledovány mnoha oky z  mnohaskel,jež létaly vysoko v  étheru,přesto to nebylo stejno,jakov  Teutonii před třemi sty věky.Přišla mi i  jedna věta,několik písmenvšak nešlo číst,jejich vysílací modem je asi velmi slabý.Mluvilo se tamo  mnoha věcech (asi jim více jak jednu větu nechtějí vyslat) a,což měnejvíc utvrdilo o  jejich pravosti,byla tam i  kritika.Nastravu,vlhkos­t,špatný signál,a tak jsem tušil, že možná přece jen nejdeo  další exodus Madhausenský,přesto však,slovy zdravého pesimisty,když jelépe,může být hůř.A  bylo.Agmon si došel k  Velké Radě Republikys  archivovanými dokumenty NSDAP a vytvořil z  nich návrh.A  ten bylpřijat.Ze všech plynů byl vybrán jistý oxid a měl se počít instalovat do potrubív „Aljašské Vězeňské Kolonii národa Hebrejského“ již příštírok.Vzhledem k  tomu,že předvolání k  cestě ještě nedošlo všem,nevýjmajemě,rozhodl jsem se přejít hranice do chatrného zbytku Mexika,ač jsem věděl,codělají s  těmi,které chytají a jak dlouho to dělají.
Vystoupil jsem z  toho starého auta,jež mi půjčil Aito (jelikož Myjsme auta mít neměli) s  falešnými papíry a sakem bez žluté hvězdy a již jižjsem se počal radovat,když tu mě jeden z  pohraničníků z  ničehonicpozdravil v  naší staré řeči,a já odvětil.Utíkal jsem nejrychleji  v celém svém životě lidském a i  životě méněnežlidském,a kdyby po měnestříleli,možná,že bych i  dostal nějákou medaili.Přeběhl jsem a už jsem byl v Ciudadu,ale oni po mě stříleli stejně,dokonce jich za mnou pár běželo,ale než se dostali třicet metrů do území Mexika,postříleli je partyzáni,jež v  této chaosem ovládané minizemi sloužili místopolicie.Uvnitř města jsem odhodil falešné doklady z  ameriky a nechal siudělat nové,mexické.Tak jsem se dostal do Amazonského Impéria a z  něj lodído severní Žluté Francie,kde mě v  Rmmr čekal jistý člověk.
Podal mi obálku s  detaily plavby,stupně a šířky,a já se vydal naoceán,najít poslední zbytek říše Alexandra Velikého.Alexandrieu  Aa-y.Místní lidé mě vítali s  nedůvěrou,moc návštěv k  nimnepřiplouvá,když jsou tak blízko Šedého Moře a když jsem je informoval,kamjdu,počali jednat,jako bych nikdy neexistoval.Přesto jsem se ale opětpřesvědčil,že peníze mohou překonat vše a tak jsem od jedné starší dámy získalpopis cesty.A  tak, po třáhodinovém pochodu evropským pralesem jsem stanulu  paty Brány Alexandrovi.Šlo o  bránu,majíc kruhový tvar a sestávajícíz  mnoha dveří.
Ty,před nimiž jsem nyní stanul,zdobila obří plastika Alexandrovi tváře ajakýsi nesnášenlivý nápis v  staré řečtině,zaobalený do noblesní fráze.
Zaklepal jsem a dveře,kterými může vyjít jen ten,kdo jimi vešel,seotevřely.
Nádherné hory,s  porosty stromů ze všech krajin,rozsáhlá stříbřitájezera,a hlavně,město-pevnost,jež byla zajiosté předobrazem Herodeia,jež ani Onnedobyl a tak ji,a je s  nimi,uzavřel do dveří,jimiž nevstoupili a taknemohli vystoupit.Nade vším planula rudá záře jednoho ze stovek chrámů,
nejvyššího a největšího,v  němž se neuctíval ani Baal či Dagon,aleKrál,jež spí a je svým vlastním snem.
A  mezi těmi členy,předky mého národa,nazývaného se Červenými,jsemvstoupil do jednoho z  chrámů,v  němž nesídlil ani El či Ra,ale„panna“,jež pomstila Baala smrtí Yamovou (ač Soudce Nahar nakonecpřece jen byl) a Motovou, a jménem národa zaslíbil jsem víru Anatě,vědomě zradíc
Tetragrammaton,jež tak zmizel ze všech knih a uzavřel dveře Chrámuv  Jrušalaimu.A  když se tak stalo,v  tu chvíli zmizel soudce Agmona nikdy nebyl nalezen a jeho víra a víra lidu šíleného malíře byla odváta zevšech myslí,jako prach nad věží Babylónskou.Lid můj vzbudil se k  životuv  místech,kde býval než se zbudovaly zdi a počal býti opět lidemz  rodu lidí,takovým,jakým byl,ač se již nemodlil v  ty hodiny a dny,jakpředtím a místo toho uctívali „pannu“krevmilující,za­pomínajíc na čtyři písmena a na jiný výraz Elohimu,
rozdrobíc se pak v  mnohé sekty pod mnohými ze starých Bohů,končícnakonec obnovením chrámu Baalova v  Israeli.Zapoměli na své staré tradice auctívali krev a „čistotu“ té své pravdy a přelévali sebe ze stranyna stranu,stanuvši se konečně stejnými,jako zbytek lidí.

A  jen ten,jehož jméno již nikdo nevysloví ví,jestli jsem učinil správně.