Nokturno.net / tvorba / dílko

Otče náš,ať ten dům už nikdy nepostaví!

Přijde každý den.Vím to.Ani jednou se nezpozdilo.Proto jsem zamířil tímtosměrem.
Kdo jsem,to není důležité,ani pro mě.Co dělám vás taky nemusím zajímat.Alekde bydlím ano,protože vás chci varovat,aby jste nebyli obětí tak,jako já.
Nastěhoval jsem se do bytu na Park Avenue 12/999 před dvěma roky.Rozbaliljsem pár nejnutnějších věcí a poté jsem lehl do postele a čekal na spánek.
Pak poprvé přišel.
Nejprve se snížila teplota a já byl nucen si oblécet ponožky arukavice,potom i  vestu a nakonec bundu.
A  pak se všechno rozvrzalo,každé dveře,každé okno,každý šroub,ikdyžjsem si byl velmi jist,že nic z  toho jsem nenechal v  pohybu.A  pospěšné kontrole jsem také zjistil,že se nic z  toho opravdu nepohybovalo.
Ulehl jsem a čekal.Pak se rozevřely dveře a vešel on.

Vejdu do podchodu,kde se mačkám s  dalšími stovkami lidí,kteří jsounositeli toho prokletí,že se narodili.Už brzy.

Popsat jej by bylo nemožné,je něčím mezi vaší nejhorší noční můrou a něčímmnohem,mnohem horším.Řekl bych,že je vším čeho jste se kdy báli a bátbudete.Jednou jsem dokonce zjistil,že se po něm místo odporných, plíživýchliján,producírují mrtvé,polorozpadlé krysy.Jeho smrad je ovšem věc sama prosebe.Dělal jsem dva roky pomocnou sílu na patologii,takže dobře znám pachrozkladu.Ale ten smrad….….to nebyl rozklad.To byla celástaletí,tisíci­letí,eóny rozkladu všeho,co kdy zemřelo a zemře,zahuštěné dojediné bytosti v  jediný okamžik.Možná ale „bytost“ není tosprávné slovo.
Jeho tvar se podobá na břicho postavenému kuželu z  plynu.Nutněobéznímu,na břicho postavenému kuželu z  plynu.Někdy má tisíce úst a někdyani jedna.Stejně tak s  očima.Ale když je má,tak to nejsou oči bestie, jsouto dva druhy očí vždy po jednom vedle sebe.Jedno oko je okem bláznav  momentě největšího,nej­maniakálnější­ho šílenství.Druhé je okooběti,která bude zrovna křižována,pálena zaživa,či roztrhána směčkou divokýchpsů.Ty dvě oči jsou na něm nejstrašnější.

Přejdu přes ulici.Ještě kousek.

A  vedle očí to je pak řev.Strašný,ne­lidský,jako věčnost vevěčnosti trvající řev.Řev muže,kterého přejíždí tisíc tramvají najednou a onpřesto nemůže najít smrt.Řev neviného muže,jehož prsty jsou drceny ve jménuspravedlnosti ve Španělské botě,pak mu se strašnou bolestí dorostou a jsoudrceny znovu a znovu a to po tisíc let.Muka Prométhea.
Je to ale také řev Hitlera,jež vychvaluje jedinou rasu a hřímá plamen asíru a nelidskost na všechny,jež vyvolává smrt a zničení,hlas,v  němž seozývají plynové komory a všechna jejich utrpení,v  němž se ozývá smrtelnývýkřik všech,kdo kdy v  jeho jménu padly.Hlas maniaka,jež když nožem zabodneveškerou svou rodinu,tak se hlasitě směje.A  opodál,z  příš­tíhobytu se ozývá hlas člověka,jež si rozřežě žílu,odmítne být ošetřen a následnězakrvácí celou chodbu a usadí se,krvácejíc,by jej každý,kdo půjde kolem mohllitovat.

Zahnu doprava a už jsem zde.

A  tento řev slýchám několik hodin,jež se zdají věčností,každýden,v  nestejnou hodinu,ale stejně dlouho.A  paknajednou….…...je konec.Můj mozek nemůže pochopit do náhlé ticho atak prosedím,ani nedutajíc,celou noc na posteli,drcen strachem,jestli senevrátí.Ještě to ani jednou neudělal,
ale drtí mě pomyšlení,že to jednoho dne určitě udělá.A  tak zde sedíma napínám smysly v  očekávání nejhorší agónie až do svítání.
Proto jsem se jednou probudil,sehnal jsem benzín a sirky a zamířil do opětsvého bytu.

Dokouřím svou poslední cigaretu a odhodím nedopalek přes okraj a sledujiho.Malá před-demonstrace.Pak překonám zábradlí,postavím se na hranu a skočím.Máposlední myšlenka:Otče náš,jenž si na nebesích,nechť onen dů již nikdo znovunepostaví.
A  padám a padám a….….….….