ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Sinsi

05.05.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1652 x | vypínač

Sinsi

(Převyprávění Korejského mýtu)


Nebesa byla povždy stejná,ale přesto byla jejich jediná podoba takneuchopitelná a nevyčerpatelná,že se za šestnáct tisíciletí nedokázali okoukatiani Hwaninovi,Pánu Nebes,jež je znal lépe než kdokoliv před a poněm.A  přece jednou jeden vystoupil na mramorovou terasu a odvrátil zrak.
Sestoupil po dvanácti tisíci schodech,jež se zvedaly k  terasám pocelých tisícovkách a kde denně ostávali Nebeští úředníci,ministři a Knížata azamířil po stezce,ovývané nikdy neustavšími mračny,k  místu­,jehož sinikdo jiný nebyl všímal.
Prošel kolem stráží,jež spali v  zbroji po celá staletí a bylyponecháni na svých místech pouze z  úcty k  pořádku věcí,jež byl takstanoven v  dobách, kdy ještě vody Titánu zněly na zemi,kdy byla vystavěnaCarcosa a v  zemi, ležící u  pat Zelené Země,nikdy netající,byl posazenna trůn Hyankey,první Imperátor,jež si zotročil veškeré země,nyní zmizelé,
v  dobách,kdy válka byla Válkou a smrt mohla soupeřit s  vozemAnkouvým tisíckrát a jednou,po každé,když slunce se znovuzrodilo.
V  těchto dobách bylo potřeba stráží,když bylo třeba odrážeti sta asta zbrojí hodinu po hodině.
Za posledním ze strážců míru,jež nikdo neohrožoval,nebylo nic,jen tma avlhko.Jen v  dáli,když člověk šel dostatečně daleko uzřel srp světla.Čímblíže byv kdo přistoupil,uzřel by cos víc,však ne o  mnoho a nepoznal bymnohý,že dávno přešel,a šel dál a čekal více a nezl pouze měně a méně ažnic.Hwanung,syn Hwaninův však poznal.Zastavil se,sklonil hlavu a přiložil svéoko k  štěrbině ve dnu Nebes.
Většinou vídával jen mraky,stejné jako ty,jež povždy dleli uvnitř hradebNebes,ale občas se mu podařilo uzříti zasněžený vrchol,či slabý obrys modréřeky,tam údolí,tam horu.A  když se toto podařilo,byl nejštastnějšímv  celých Nebesách.
Ale brzy to již nestačilo,vyh­ledával,přes jasnou nápadnost,onuškvíru častěji a častěji a zanedbával povinosti syna Pána Nebes.Jedné noci,kdyžbyl spal, ozval se hlas.Byl to starý,uchraptěný hlas prastarého muže.Mluviljazykem, který on neznal a přesto byl nějak uhodnul,co mínil.Brzy se počaloozývat mnoho hlasů jiných,silných a hlasitých,ale žádný z  nich nedokázalpřehlušit slova prvého,jež nakonec přetrval nad všemi.
Vzbudil se to noci časněji,než kdy a pouze pomalu počal chápat význam slovtak hlasitých a přitom jiným neslyšných.Řekl to,na co se on nedovážil anipomyslet,natož tomu věřit.
Tak strávil mnohou,přemnohou hodinu v  dnu,než si toho povšiml jehoNebeský Otec a svými strážemi přivedl jej k  sobě.A  když přišlaotázka,jež se již nemohla dočkat,až bude vyřčena,nevěděl co říct a tak řeklpravdu.
A  když dokončil stručnou větu,jež zněla:„Nechci již žítv  Nebi.“ ,Hwanin byl seděl a nemohl,v  celé své moudrostiněkolika světů nemohl pochopit.
A  tak mu jeho syn větu zopakoval.Pak,když viděl,že otec jej vůbecnevnímá,odešel.

Hwanin seděl jako tělo bez duše,v  hlavě se mu přemítaly starévzpomínky na Yaldabaotha a vody,jež nechal povstat,na Ekur,jež tak uprázdnil,nastará města,jež ležela po nekonečné věky v  troskách již v  době jehozrození, předtím,než záře Chup-Kamui naposledy zasvítila,před­tím,než jižnikdy neměla ozářit oblohu spících králů,Add,jehož zdi se změnily v  prachdvanáct tisíc let před zrodem otce jeho otce,na Ui Bogdu,jež leželo na odvrácenéstraně Tří Indií,na osídlení Lidů Světla a Stínů na tehdy již dávno vymřelémMu,na UT,jež býval a nebyl a jež sám jednou navštívil a poznal Králemocnějšího,než by on kdy mohl být.
Nakonec,při vzpomínce na slova ze starých a zakázaných knih našelrezoluci.
Příštího dne zavolal syna svého k  svému trůnu.Když se,místo odpovědi,syna zeptal,zda se svěřil se svým přáním i  jinému,odpověděl mu ten,že ano aže šest tisíc (jak nepatrný zlomek z  všech,co tehdy žily v  nebi nadZemí dvou Zemí).Hwanin,po delším přemýšlení,pravil:
„Ježto se stalo,co se jednou v  dějinách světa muselostát,povoluji něco,o  co nikdo předtím ani nepožádal.Hwan­gungu,syneHwaninův,máš povoleno sestoupit a žít na Zemi.Vezměš sebou polovinuz  těch,kdo také touží po tomtéž-budete žít a umírat,namísto věčnéblaženosti nekončící spokojenosti.Jen polovina,neb věřím,že až druhá uzří vášosud,rozmyslí se podruhé.“.
Tak domluvil Hwanin a tak mohl poprvé kdo sestoupit na Zem.
Loď,jež měla dopravit Prince a jeho muže k  zemi se stavěla celýrok,jež byl tehdy množem delší než dnes.Rovněž stromy,z  nichž bylapostavena,na světě již nejsou.Všech 3001  míst bylo již zaplněno,kdyžk  lodi přistoupil Hwanin,jež byl poprvé po nekonečných věcích vyšelz  paláce uvnitř paláce, k  lodi a rozžehnal se se synem,jehož už nikdyneměl spatřit.Neobjal jej,to nebylo možno,ale rozloučil se s  ním slovynejvyšší formálnosti,jež ani jeho syn nebyl čekal a tak byl za každou zbytečnouzdvořilostní formuly navýsost vděčen.A  pak se obrátil,a,neoh­lídnuvse,vrátil se k  svému trůnu,jehož osamění se mělo ještě zvětšit a zůstat takaž do skonání věků.
Loď vyplula na nebeských oblacích a dorazilo po mnoha dnech z  nebesna zem,konkrétně k  hoře Taebaek,jež nyní zoveme Baekdu.

Hwangun a tři tisíce jeho ministrů tedy došli Země.Jejich princ se anineobtěžoval se ustavovat vládcem,neb myslel,zcela oprávněně,že je to zcelasamozřejmé.

Žili ve venicích ze dřeva,než je první déšť přesvědčil o  nutnostizaložit kamenné město.Mnoho bylo přemýšleno nad tím,jaký tvar či formu má mít,ale nikdo nedokázal chápat.Dřevo a kámen měli jiné vlastnosti zde,než měli Tam atak byly prvotní pokusy více než neúspěné,při jednom bylo dokonce zavaleno ausmrceno na dvacet ministrů,jež odmítli odejít od práce,dokud nebudou mítpostaven druhý popděrný oblouk (neb tehdy byly pověření Králů ještě schopni aochotni podstoupit plni nadšení práci jinou než duševní).Když pak povstalprvní,provizorní hřbitov,počal mít Hwanin znovu sny.I  zde k  němupromlouval jasný hlas,jež se další snažili překřičet, což se jim nikdy aninemohlo podařit.Každý byl plný netušených nápadů,z  nichž si ale povětšinouuchoval pouze dojem.Je jednou si dokázal uchovat slova v  takovém rozsahu,žepochopil jejich obsah.Sedl nad kusem látky odstřiženém z  vlastního šatu ajal se psát popelem.

A  tak povstalo Sinsi,„Město Boží“,v  němž se zrodilsyn,bez něhož by se nikdy nebylo Korejského národa.

Hwanin měl do své smrti (jež přišla v  třetím miléniu jeho žití) ještěmnoho snů,v  nichž slyšel vzdálený hlas,jehož poselství ale nikdy nedošloHodiny,v  níž by se vrylo do přechatrné paměti člověka a slova Polemonova,s
  je­jich šokujicí pravdivostí,se zdála jen dalším snem.


 Přidat komentář 




› Online 14


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866