Nokturno.net / tvorba / dílko

Plán

„…….je nemožné žít.“
Franz Kafka,Popis Jednoho Zápasu

Kněz na ni pohleděl očima neschopnýma vidět-tušil otázku:
„A co s   mým synem?“.
„Milá,vždyť si přece vzal život.Na něho se mě nesmíš ptát,neb já o  něm nic nevím,ani věděti nemohu.“.
„Ale jak,vždyť jste přece sluha boží.“.
„Bohu sloužím,ale ty,jež on od sebe v  spravedlivé nenávisti odvrátil,ty já neznám a ani nesmím znát.“.
„Ale vždyť všechna ta hrůza,jež zažil,tu mu ďábel sám vstavil do cesty,by si přivlastnil jeho mlado duši.A  on,než by se zaprodal satanovi………“.
„Mlč ty hloupá,neboť nevíš,co mluvíš.Cožpak tobě nebylo,již v mladé m věku vštípeno učení o  Boží Omnipotentnosti a Omniscienci a Omnipresenci?Cožpa nevíš,že vše co se kdy stalo je pouze součástí Velkého Plánu?Že vše,co tvůj syn zažil zařídil Bůh sám?“
„Ale proč jej donutil si vzít život?“.
„Neboť měl skončit v  Infernu.“.
„Jakže?!Bůh svedl jej na cestu neštěstí a za to,že si vzal život,což předem věděl,by jej svrhl do pekel?!“.
„Ano,neb to byl boží záměr.“.
„Ale proč by jej na tu cestu vedl,když tedy věděl,že……..“.
„Neboť ho nenávidí.“.
„Bůh má jej nenávidět?“
„Ano,neboť k tomu se tvůj syn zrodil,aby byl nenáviděn a aby trpěl.“.
„Jakže,trpěl?“.
„Ano.Ale nejen zde,neb nenávist boží jde mnohem dál,tvůj syn byl Jím opovrhován již od stvoření světa,ba celé věky předem.K  tomu jen stvořil toho,jež padl,by měl kdo tvého syna udržet v  utrpení,neb z  jiného důvodu nevznikl svět.“.
„Ale proč má on,jehož k  tomu On Sám………“
„Dost řečí hloupá,copak nevíš jak hloupá si a jak hloupou se zde stavíš,když odmítáš chápat?Tvoje dítě je odsouzeno,odevždy bylo,by bylo uzamčeno v Abbado nu a tam na něj doléhala moře ohně,jež by mu pálila kůži a maso,jež by rozpustila jeho oči a všechny jeho nervy,ovšem ne předtím,než by je zavedlo na samý prah nejzaššího utrpení.Ze skrze lebku tvého syna jsou probíjeny kladivem otvory a skrze ně proplétány řetězy,jež jsou žhavější než sám povrch slunce,jež neznabozi nazývají hvězdou a podle nichž má mít teplotu statisíců stupňů-věz,že je větší,mnohem větší,než lidská mysl pochopí,je nekonečná a proto při doteku tak nekonečně bolestivá a jež všechny orgány,po kůžu a mase,rozpustí?Že skrz prázdné důlkys očí jsou raženy hřebíky k  rozpáleným plotnám,jež i  kosti,jež jako jediné zbyli,nadobro roztaví?Že pak popel je sebrán a člověk je železnými nástroji opět složen a k  následnému schlazení vhozen do řeky mrazu,kde,zcitlivěn předešlím ohněm,nadchází koupel ve vodě,jež občas,když stavitelé zanedbají povinost a ona unikne,zmrazí i  nebesa?Že tělo jeho nese řeka dále až k  vodopádům,z  něhož poté jej obří ruka vyzvedne,opět celého člověka a vhodí jej rackům z  kostí,jež létají počátku vodopádu,k  hraní a trhání?Že kdyby snad náhodou přece jen ta ruka netrefila,což se ovšem předtím stalo pouze jednou,že kdyby rackové svou kořist nechytli a ona by spadla dolů po směru vodopádu,myslíš snad,že by se tím něco získalo?Vždyť konce toho vodopádu nedohlédnou ani andělé Trůny se svýma sta a sta očima a že dole,nepochybně čeká utrpení ještě mnohem nepopsatelnější,tos nevěděla?Že když se rackové nabaží jeho krve a jeho očí a mišního moku,že………“

Dále neposlouchala a vyběhla hlavní branou kostela.Farář se usmál a otočil se zpět k otlář i,jemuž pak,jako každého dne, složil krvavé a hrůzné oběti,tak jak je poopisují knihy Božího Zákona.

O  měsíc později byla církev rozdrcena a kostel by holýma rukama jeho bývalích pán v  okovech stržen,by povstalo nové místo víry,prozatím ještě nezkažené.I  přišla žena opět,prodrala se skrze bodáky a pistole strážců ,hledajíc znovu odpověď a že když se opět zeptala,usmál se k  smrti upracovaný kněz a řekl:

„Copak nevíš jak hloupá si a jak hloupou se zde stavíš,když odmítáš chápat?Tvoje dítě je odsouzeno,odevždy bylo………..“.

Výstřel zneklidněného strážce ukončil knězův život.Žena se otočila,ani na mrtvolu a vraha nepohlédla a odešla.Přesto se však neklid vkrádal do její duše.

Neboť nelze žádat milost od Elohima,a to ani,pokud si člověk uvědomí,že neexistuje.