Nokturno.net / tvorba / dílko

„Tu pak bůh bohů Zeus,podle zákonů kralujících a svou mocí toto všechno vidoucí,zpozorovav,že řádné pokolení jest v bídném stavu,pojal úmysl uvaliti na ně trest,aby zmoudřeli a narpavili způsob svého života,,shromáždil všechny bohy do jejich nejslavnostnějšího příbytku,který stojí urpostřed všehomíra z něhož viděti všechno,cokoli bylo stvořeno,a shromáždiv je pravil:“

Kritias I

„Nechci,ani nemohu nyní vypovědet v pravém čase vše,co bych byl mohl,je však jisté,že lidé Atlantští se prohlásily pány svých vlastních osudů,což je něco, co nemůžeme tolerovat,neboť by pak mohli zpochybnit naši vládu.
Ikdyž je v nich dosud dědictví Bohů,jsou v jádru,aniž o tom vědí,zrádní a nerespektují ani své krále,z nichž všechny zavraždily a………“


„Ne.“ ozvalo se svatyní boží.

A Hemres,Eos,Afrodite a Hellos otočily svůj zrak od světa.V rohu paláce s tisíci stranami stál muž,dlouhý,vytáhlý,jež se téměř strácel ve stínu obřího pilíře,o něž se opíral.

„Kdo se odvažujje?!“ zahřmněl Kronův syn,ale pak onen muž promluvil a strach vešel do myslí Bohů Olympu.Muž,jež před nimi stál,byl sice potomkem lidí,ale v jeho žilách,ač zředěná,plynula krev,jež jej vyjímala z nadvlády slabých bohů Země.
Jméno jeho bylo Císař Y‘ackei,syn Y‘uhukaie,syn Aocckei,syn Y‘handana.A takto promluvil dále k malým bohům:

„Promlouváte,jako by jste znali ty dny,kdy ještě zářily temné hvězdy nad Oceánem,kdy se svět chvěl pod vládou Hory Othrys.Nevíte snad,hlupáci,jako jediní ze všech,co se tehdy stalo?“

Císař se ohlédl a jeho zrak padl na Pána Času,jež,zneuctěn,počal se pomalým krokem starců přesunovat do středu hodovní síně.Pohlédl starýma očima na Bohy země Odyseovi, a poté,točíc tvář směrem k Císaři spustil:

„Stalo se to před dvěma sty tisíci lety,když byla ještě Atlantis pouze souostrovým blízko hranice země Onoenrodiho,ležící za panstvím Oceánovým.


Král Aeisilistus byl zabit a na jeho místo dosedl Napoisos,jež ale odešel, neboť nechtěl padnout ve válce s králem Barabem.“ Chronos domluvil a pln bojácnosti pohlédl na Císaře.Ten se počal,po chvilkovém tichu,hlasitě smát.Posléze procedil skrze zavřené zuby:“To je počátek,ale co ten,jež vždy nastane, konec?“.

Všichni bohové s nadějí pohlédli na Pána hodin ,ten však měl oči zavřené a čelo stažené usilovným přemýšlením.Nikdo jej to ještě neviděl činit.Císař tedy přešel na jeho místo ve středu a zahleděl se do obrazu,v němž bylo vidět vše,co bylo. Poté si klekl a hrábl rukama do kamenné desky před obrazem-každý z kamenů zazněl jiným tónem.Velice dlouho tyto kameny,jež k podlaze nedrželo nic ,než přitažlivost,sestavil do nového obrazce-nových „koordinátů“ pro Boží Oko.To počalo zářit nezdravou,červenavou září,z níž se vynořil obraz rozsáhlé,ničím neohraničené pouště……….