Nokturno.net / tvorba / dílko

Dveře

Sedělo nás u  stoluu deset.Já jsem si přisedl jen tak mimoděk a věděl jsem už předem,že nebudu vítán.Přesto však jsem si svou dotěrností dokázal vydobít místo.Vlastně jsem zde ani nechtěl sedět,ale šlo o  to,že když jsem procházel vstupní branou toho paláce,jež byla tak vysoká i  široká,že jsem nemohl ani doufat v  to,že ji kdy uchopím za jeden z  konců,přešel jsem na plochu hlubokého koberce,jež neustále pročesávali na kolenou ležící sluhové s  lysinami a kartáči.Každou chvíli se podívali po nástěnných hodinách,jichž zde byli u  stěn desítky a z  nichž ani jediné neukazovaly přesný čas a poté na obří,neviditelné, nezměrné komorníky,jež držely,alespoň podle místní legendy, stráž na každé straně oněch vždy otevřených dveří.Nikdo,ani ti nejstarší,si nedékázali vzpomenout na dobu,kdy by ty dveře byli uzavřeny.Vyprávělo se ,že se to ovšem už jednou stalo,ač se rozum vzpíral tomu uvěřit.Prý kdysi přitáhl ze severu mocný panovník,jež se zde chtěl ubytovat,ale byli mu zavřeny dveře přímo před nosem a to tak,že ani jeho deset tisíc zbrojnošů je nedokázalo vypáčit.Nařídil vypálit palác.Jenže jeho sluhové začali ode dveří a když jich kus zapálili,ten se počal měnit v  prach,jenže dveře,v  své olbřímí šířcee,nikdy nemohli shořet byť jen zčásti a tak se valil popel a prach jen z  toho jednoho místo,což přivádělo fajnového krále k  šílenství,neboť si zamazal čisté šaty.Přikázal oheň uhasit a poté odtáhnout,jenže ať jeho lidé pracovali celé dny i  nooci v  kuse,ať k  dveřím svedly celé potoky a řeky,popel a prach nepřestali odlétávat od povrchu dveří a oheň nepřestal zdaleka plápolat.A  tak šel čas,zelé říše se změnily v  poušť,ale královský stan pořád stál uprostřed válečné zóny , jediném to zbytku po jakési zapomenuté válce a královská korouhev se znakem pěti skřížených dlaní třímajících pět Klenotů Osvícení,o  Okem Vševědoucího v  jejich středu dosud plál,až počali jeho barvy blednout,dokud se pouštním prachem a větrem nesmyly docela.Jen ti nejvíce staří mezi vojáky ještě věděli,že jde o  královský stan.Král mezitím chřadl a churavěl,až z  něho nezbyla jen hlava obalená v  kusu plátna,namočeného do vonných olejů.Sedm Tisíc Sedm Set nocí mu přicházeli jeho vojevůdci hlásit a referovat o  situaci,až se nakonec nad položivou hlavou ustrnul sám Nepředstavitelný Pán paláce a nechal své služebnictvo uhasit plamínek sklenicí vody.

Sedám a chci zjistit nějaké tajemství,ale všichni se na mě pouze dívají skrze prsty a smějí se mým neustálým,křiceným požadavkům o  vysvětlení.