Nokturno.net / tvorba / dílko

3. října, 18xx,v noci úplňku,bylo v lese Stergraubském,v okolí hrabství Känthenského,slyšet hned několik sad rychlých kročejů.

Dvoje byly rychlé,pravidelné a plné agrese a energie.Třetí,o něco dál napřed, byly vyčerpané,přerývané a nevyrovnané a jejich vzdálenost od druhých dvou se neustále zmenšovala.

V tu chvíli proběhla kolem muže,opírajícího se klidně o strom,osoba ženského pohlaví.Kromě znaků ženskosti se vyznačovala,i při tomto nedostatečném světle a přes vlastní rychlost neklamnými znaky lycantrofie,jež v muži,jehož jméno bylo Gerhard,ihned vzbudily čirý a chaotický zájem.Osoba brzy zmizela mezi stromy,ale brzy se za ní objevily postavy dvou vysokých,statných mužů v černých oblecích,jež se hnali za vlčicí s dvěma smrtícími,postříbřenými kopími,nesoucími znaky kněžského požehnání.Ihned jak je Gerhard uviděl, pochopil co musí udělat a,vytahujíce svůj luk,vydal se za nimi.

Povšimli si ho teprve po nějáké chvíli a stručně mu vylíčili,že se jedná o dceru kastelána,jež byla přistižena v této ďábelské podobě,když se jí otec snažil skrýt. Otce sice stihli zabít,ale dcera dokázala uniknout ze vsi,kde nikdo kromě jich dvou neměl odvahu se za ní vydat,aby ji usmrtil.Farář je rychle podaroval několika rituelními zbraněmi,jež se k tomuto účelu užívali v kraji po celá staletí.

Oba muži,nejstatnější běžci v celém okolí,jež navíc strávili celé své dětství uprostřed tohoto samého lesa,se ihmed vydali za stvůrou,využívajíce svých známých zkratek a průchodů,aby ji brzy dohnali.Starčí muž se Gerhardovi sdělil s tím,že nebude trvat víc než deset minut,než „tu věc“ dostanou do rukou.

Poté všichni tři zaběhli do úzké stezky,jež je zavedla po krátké chvíli až k místu, kde vlčici nalezly-u místního pramene,kde si namáčela skrvavenou nohu ve vodě.

Oba muži se na dané znamení vyřítili z opačných stran,zatímco Gerhard zůsal opodál,připravujíce svůj luk.Starší Georg mu vysmál,že je takový zbabělec, který raději stříli skryt z houští.V tu chvíli se mladší Teuthold již rozmáchávál nad dívkou svým kopím,když tu najednou zastavila bolest jeho kroky.Pohlédl dolů a zjistil,že mu břicho proťal šíp.Chtěl se otočit za sebe,ale spadl na zem, s krví linoucí se ze svých úst.Georg pár vteřin nehnutě stál u bratrovi mrtvoly,pak se však otočil a když uzřel Gergarhda s naptaženým lukem,popadl své kopí a se zvířecí zuřivostí se vrhl na mladíka.Ten však ještě stačil vypálit šíp, jež projel Georgovým hrdlem a nechal jej udusit se vlastní krví.Než zemřel, ještě se několikrát rozmáchl a mírně zasáhl muže do nohy,ale ten prostě odskočil dál,a počkal,až muž dochroptí.

Když se tak stalo,došel k pramenu,otřel si malou ránu a pak,vrhajíc pohled na mladou vlčí dívku,pronesl:

„Ikdyž jsem jen člověk,řeči těchto tupců o bezpodmínečném vyhlazení nějakého lidu,ať už jakéhokoliv,jsou pro mě pouze výrazem bezbožné tuposti.“ Pak hodil ženě k nohám vak peněz,řka:

„V městě Gördl žije jeden můj dobrý známý,“trpící“ stejným „neduhem“ jako vy. Jistě vás rád přijme.Štastný lov.“

S tímto Gerhard odešel zpět do houští,právě včas,aby stihl účast na ranní modlitbě.