Nokturno.net / tvorba / dílko

V  Hotelu

Šel jsem po chodbě,na každé straně byly dveře,nepřeberné množství .Nad každými svítila červená žárovka.Kdekoliv jsem zaklepal,bylo mi odpovědí jen opět ničím nerušené ticho.Ať jsem mluvil,křičel,nebo šeptal,nikdo se ani neozval.Rozběhl jsem se-a padl jsem vysílením o  hodinu později.Počal jsem vleže naříkat,tu však se se skřípáním otevřely dveře.Vyšla osoba ženského pohlaví,zahalené kompletně v  kombinaci rubáše a kombinézy.Pohy­bovala se bez nejmenšího zvuku,bez jediného slova,dokonce ani nedýchala.V  rukou držela pilu.Chtěli mi ji podat,ale v  tu chvíli se z  pokoje za ní vyřítil muž v  rubáši a počal do ní kopat a do ní mlátit a cosi na ní mě neznámou řečí křičet.Nakonec ji chytil v  pase a počal ji táhnout zpět.Ona se však naposledy vzpřímila a hodila pilu přímo do mých rukou.Muž,stále jí ještě svíral,na mě chvíli hlěděl jako šílenec,pak se ale jal pokračovat v  práci a brzy on i  osoba ženského pohlaví zmizela zpět za dveřmi,se strašnou ránou zavřenými.Dlouho jsem nevěděl,proč mi dala pilu,snad proto,že můj brek jí nebylo možno vydržet.Kupodivu jsem však ano na vteřinu nezapochyboval k  čemu mi pilu dala.

Počal jsem ihned a po chvilce namáhavé práce jsem vyřezal malý,nepříliš pravidelný kruh v  podlaze,jímž jsem se prosoukal do nižšího patra.Při seskoku jsem si ovšem dával pozor,abych pilu nepoškodil a abych se o  ni nezranil,takže jsem vlastně skákal s  pilou vytyčenou do výše.Takto jsem pracoval mnohé hodiny,občas někdo potají vykoukl,ale zase zmizel,než jsem si stačil prohlédnout jejich tváře.Po celé věčnosti jsem nakonec doskočil na zdobný koberec a než jsem vyšel širokými dveřmi,vložil jsem pětimarkovou bankovku do rukou překvapeného recepčního,jež zde jistě za celou svou kariéru neviděl přijít,či odejít jediného hosta.