Nokturno.net / tvorba / dílko

Za zavřenými dveřmi

V  naší zemi se píší pouze určité věci,dle dávného zákazu,nám však připadajá naprosto přirozené,neb si,díky staleté péči,již nemůžeme ani představit nic,co by do toho nemohlo být zahrnuto.

Jeednoho březnového večera vešel do našeho města muž.Nespatřil jej nikdo,neb byl cizý a s  těmi jsme měli,v  rámci neposkvrněnosti svého myšlení,zakázáno mluvit.Ani mu to zřejmě nevadilo,procházel se po ulicích jako ve dne,třískal do zápraží a oken domů dřevěnou holí a promlouval sám se sebou a zřejmě byl na hranici nějákého nesmírně složitého logického problému.My jsme ho však neposlouchali­,s  všemohoucí zbožností jsme si zacpávali uši a božili hlavy do peřin,abychom z  jeho hříšných slov neslyšeli ani jediné.Ráno byl pryč,ale dle všeho se nakonec posadil na zelený vršek za městěm a proseděl zde,obrácen snad tváří k  městu ,celou noc.Zvěst o  něm se počala rychle šířit.Ihned se zaujala patřičná opatření,aby se zabránilo svedení z  cesty pravověrných lidí.Byli postaveny barikády před vchody do měst,k  nižm byli postavenii vojáci ve speciálnách,zvu­kotěsných helmách a někde pro jistotu rovnou vojáci hluší.Ačkoliv nikdo nevěděl,jak muž vypadá,nikdo nepochyboval,že jej ihned pozná,neb cizí (tak se praví v  legendách) vyzřívají zcela odlišně než my,synové boží.Přesto znovu a znovu byli zprávy,že se zjevil,jednou zde,jednou onde.V  jednom městě byli lidé tak zaskočeni a vystrašeni,že jedna rodina se seběhla pod střechu,aniž se spočítala a s  hrůzou zjistila,že jí chybí jeden člen,sotva čtyřletý chlapec,jež si šel hrát za město.
Tu noc slyšeli lidé ne jeden,ale dva kroky,jak tiše odcházejí směrem na západ.

O  dvacet let později přišel do jednoho města mladík,ničím nápadný.Donesl list muži ve vydavatelství a ten se ani nezamýšlel a list vydal.A  když si jej koupili učení i  obyčejný,veliký křik se ozval zemí-neb to ,co tam stálo,nebylo v  soupisu vědění.A  tak se naše země propadla do zmatku a byla nadobro ztracena.