Nokturno.net / tvorba / dílko

The statue of Al-Maghreb

„During the night there fell on them a panic. For causeless terrorsare said to come from the god Pan.„ – Pausanias, Guide toGreece 10.23.7


„Pan, they say, visited Arkadia. Roaming from mountain to mountain ashe hunted, he came at last to Mount Elaios.“ – Pausanias,Guide to Greece 8.42.1



V celé zemi Iaudeské se nalezne mnoho umělců,věrných idey,jež jejejich centralizované a monoteistické náboženství.Mezi těmi všemi však obasvyvstanou ti,kteří onu Ideu nejen ignorují,ale dokonce ji naprosto popírají.
Jedním z nich byl sochař,zvaný Al-Maghreb.Přicestoval do Iaudei zevzdálených kontinentů a usadil se v Sodonnii,kde počal vytvářet svésochy.Jeho první výtvory byli zcela obyčejné,bohabojné výtvory,jež mohl vytvořitčlověk, jež přicestoval z Kordommy a vyznával původně Panův kult.Je pravdouže v jeho konveri neuvěřilo mnoho vlivných lidí a častokráte měl nemaléobtíže s inkvizicí,přesto se ale dokázal prosadit a to i unejvýznamnějších eklestiarchů.
Jeho sochy byli většinou stvořeny dle námětů ze svatých textů-jakPatriarcha Avonos,jež zahubil obra Mazeeše,kněz Amriphel,jež uzdravil Periklaz nemoci starců a Ovedes,jež zahubil Periklova syna nemocí starců a desítkydalších vrahů a ranhojičů.Přes­to,jak praví pamětníci byl Al-Maghrebnespokojen.Neustále hledal nové a nové výzvy,jež mu tito věčně stejní starci afanatici a bratrovrazi nemohli poskytnout.Počal vytvářet sochy dle vlastnífantazie.Jeho prvními vlastními výtvory byly sochy obrů a vodních džinů,jež všakneupoutal pozornost zbožného lidu Sodonnie a jež pak musel,pod cenou,prodávat dorůzných provinčních měst a vesnic,kde žili bohatí excentrikové a ještě je tammusel sám dovézt.Pouze Abijam Ozakiel od něj odkoupil sochu muže s jedinourukou a lesklou čtvercovou skříní na dlouhém ,kamenném provazu .
Změna přišla až když vytesal do skály na severu sochu Velkého BohaPana,což mu zabralo dobrých pět let života.Když to uzřeli tehdejší mistři uměnísochařského,které na ono místo přivedl se zavázanýma očima,aby jenevyzradili,proh­lásili Al-Maghreba za svého neoddiskutova­telnéhomistra.
Církev se ale okamžitě postavila proti takovému rouhání,jako je zpodobněníPohanského boha a Al-Maghreb v důsledku toho skončil v kobkáchinkvizice, zatímco se úřady připravily sochu zničit.K tomu ovšemnedošlo,neboť ji nemohli nikde nalézti a sám Al-Maghreb místo vybralnamátkou,uprostřed obrovské pustiny zvané Aganagap a dokonce se na mučidlechpřiznal,že ho k němu dovedla jakási neznámá síla,jež jej pak vždy odvedlatak daleko,že cestu zpátky už nenašel,ač se sebevíc snažil.Toto mu samozřejměnebylo uvěřeno a tak se celé nekonečné dny snažily z Al-Maghreba získatpravdu a to tak důsledně že Al-Maghreb zemřel na celkové vyčerpání pouhýchjedenáct dní po svém uvěznění.Následné mučení těch,jež dílo spatřili nevedlok ničemu a tak jim bylo alespoň pod pohrůžkou smrti zakázáno o dílumluvit a celá věc byla uložena k ledu.Samozřejmě byli izolované pokusyo to dílo nalézti,ale vždy skončily naprostým nezdarem.
Zedkiel Amaakem byl obyčejným člověkem,přesto dokázal získat vysoké místou deníku „Amraphiel“ ,pro nějž připravoval zprávy o umění vevzdálených koutech Iaudey.Několik dní předtím byl téměř zabit,když něchtěněurazil náčelníka jednoho horského kmene.Skončil se zloměnou rukou a několikavyraženými zuby.Navíc neměl ani jedinou eragrafii (poznámka:jistý druhfotografie,užívaný v Iaudeji) Kamenných Sloupů z Do,navíc ho tiprimitivové zahnali do naprosté pustiny,do Aganagapu,plného nízkých,krychlovýchkamennů,o nichž některé pověsti vyprávěli,že jsou to domy.Procházel kolemkaždého postupně,tu zahlédl znak Ptarotha,tu Egeylie a mnoha jiných pohanskýchbohů.Když však došel před jeden ,strnul.Nebyl odlišní ničím od stovek stejnýchkamenů,ztrácejících se v daleké mlze,ale na jeho středu se skvěl znak,kteřístaří pohanští kněží a následovatelé Augurů měli v nebývalé úctě-znakPana.Když na něj pohlédl,v tu ránu si vzpomněl na zvěstio Al-Maghrebovi a opravdu nevěděl,má li radostí ječet,nebo se třáststrachem.Znal legendy o těch, jež pohlédli na Pana:Og,obr,synYmiho,zrozeného z Ginungagapu a král Bašanu,jehož Mojžíš připravilo rozum tím, že vyvolal k jeho zraku toho,o němž Thamusprohlásil,že zemřel (a pro jehož slávu obětoval Mojžíš život všech mužů, žen adětí v Bašanu),Vat­heka,jehož rozum,stejně jako jeho nástupceAl-Hakima, byl zamlžen jako odměna za znesvěcení Panova oltáře v Mekce amnohých jiných vládců,jež padlo jeho příčinou. Dlouho sebou zmítal Zedkiel,nežse přinutil přistoupit blíž a dotknout se kamenné stěny jež slibovala tak moc atak málo.Chvíli přejížděl rukou po povrchu ,vyhíbajíc se znaku samotnému,aležádostivost byla silnější než rozvaha,pročež se Zedkiel znaku dotkl a,pochvilkovém zaváhání,pronesl prastarou formuli,jíž se v širém dávnověkuvyvolával Pan.A v tu chvíli pocítil v sobě změnu.Když se pak ohlédl,zjistil,že kromě kamene,na nějž právě přísahal,nestojí kolem ani jediný další.
A v dáli,nezměrné a širé,se počíná cosí rýsovat.
A Zedkiel Amaakem padl na zem před sochou Panovou.
Nedokázal však zůstat v této pozici dlouho a proto povstal,kdyžuslyšel zvuk nástroje ,jež mohl zazníz jen ze samotné Arkádie.Poté uzřel něco,coho mělo přivést k šílenství,ale nepřivedlo.Socha Pana se pohla a vztáhlak němu ruku.
A jako by vše ztratilo smysl,on šel blíž a dotkl se vztaženéruky.Jeho mysl počala z toho místa mizet a s ní i vědomí,přestoale v dálce za mizející formou Pana uzřel obrys sochy nepedstavitelněvětší,z níž nakonec rozpoznal jen chodidla velikosti několika katedrál,jako nich vyprávějí cestovatelé,jež přibudou do Iaudey.A když již byl zdepouze čirým vědomým,spatřil v dáli skupinu jiných vědomí,jež pocházeliz dob již dávno mrtvých,přesto však zde v jisté chvíli byli,onii on,v jeden moment.To vše ale brzy smyl vítr,jež vane mezi světy ajež jeho vědomí odvál tam,kde jeho tělo už dávno přebývalo.

A prvně od dob,kdy lidstvo vzešlo z moře uzřel člověk Svět.Neboťžádný ještě nepohlédl na jeho skutečnou podobu,jelikož vždy byla před každýmčlověkem opona,jež on neuměl zvednout-jen několik jedinců ji dokázalo mírněnadzvednout a tak uzřít.A tam,kde bylo nic,pojednou stál Zedkiel Amaakem.
Pohlédl vzhůru a uviděl Moře,jež obepíná svět a na jeho stovky ostrovůrůzné velikosti.Za ním pak se tyčila věž Kronova .Když uzřel,že její dveře jsoupootevřeny,vstoupil do ní a zde potkal muže s dlouhým černým vousem a šestiprsty.Zedkiel ihned věděl,že před ním stojí Al-Maghreb.Zavedl toho mládenceúzkými,ničím neosvětlenými chodbami do velké,kruhové místnosti ,jež,podlemnožství rozdělaných soch a sochařškého náčiní,byl Al-Maghrebův ateliér.
V pozadí se skvěly otevřené dveře,za nimiž lidé v prastarýchkostýmech chodili po ulicích.Chtěl se zeptat jakou slavnost ti lidé slaví,kdyžoživují rutinu dobrých pět set let starou,ale Al-Maghreb jej podrážděně utišil.
Al-Maghreb jej posadil a počal s ním rozprávět.Při rozpravě počalAl-Maghreb osekávat blízkou sochu,ale pojednou se otočil a bleskově udeřilZedkiela do hlavy a ten upadl do skutečného,ne­falšovanéhobezvědomí.Jediné,co pak ještě pociťoval,jak do něj naráží jakýsi ostrý předmět ajak od něj odpadávají kusy masa.Nepociťoval však ale žádnou bolest,jen jakousipodivnou úlevu.
Al-Maghreb vyšel do špinavých ulic feudální Sodonnie a nesl svou novousochu patriarchovi rodu Ozakiel,roku osm set dva od smrti Periklovi,dvanáct letpředtím,než byl našel potupnou smrt v kobkách inkvizice a o něcoméně,když všechny jeho sochy byli rozmláceny na padrť těmi,jež chtěli svou zemiochránit od Velkého Boha Pana.

………………………………..

A bylo po boji,když Phaun os srazil lidem neznámého soka,Boha těchtozemí,jež už navždy umlkne a jež již nikdy nevyplní žádnou modlitbu,neb vyzvalPana, a odešel ,nikým nepoznán zpět do svých Hor.