Nokturno.net / tvorba / dílko

Kapitán

Kapitán se podíval na nás,své mužstvo a pak ztežka pronesl:

„Nemohu,ač by to pro mne bylo nesmírné potěšení,neboť mám zde živoucí závazek.“.

Já byl v  kuchyni,když jsem zaslechl návrh kuchařův.Vyhlédl jsem oknem.
Kapitán hleděl na kuchaře naprosto nevěřícně,pak se ale jeho oči zaplavily slzami a počal nesrozuminetlně­,jako malé děcko děkovat kuchaři,při čemž se vrhl na zemi a počal líbat jeho nohy.Kuchař se mu nijak nesnažil bránit,ale přece jenom si byl ještě natolik vědom svého postavení,že mu pomohl vstát.Kapitán sice zakolísal,ale přece jen se udržel.Pak obešel loď a zpívaje si starou námořnickou píseň přesekl lana záchraných člůnů,zatímco se kuchař jen usmíval.Pak,když čluny odpluly dost daleko,vydal kapitín rozkaz:

„Pal!“.Všechny děla vypálily .Pak když se kouř z  trosek mírně rozplýlil, otočil se kapitán do spíže a prošel kolem mne,jež jsem se skryl ve skříni,prošel veškeré zásoby a vytáhl z  nich jednu láhev toho nejostřejšího námořnického pití.Odešel pak na příď ,kde kuchař již skončil,zahazujíc skrvavenou sekeru .Kapitín mu potřásl rukou,načež mu zlomil vaz a seskočil do moře.Na palubě malého člunu,jež tu na něj čekal naposledy zamával na loď,aniž věděl,že ho někdo sleduje a odplul se svým mlčenlivým společníkem,us­tanovitelem původního návrhu,směle vpřed do ústí Maelstromu.Já vylezl až po dlouhé době a počal jsem potichu házet do moře těla mých starých přátel i  sekáček vraha z  kuchyně, napnul jsem plachtu a vydal se za svým kapitánem.