Nokturno.net / tvorba / dílko

The Red King

‚And if he left off dreaming about you, where do you suppose you‘d be?'

Lewis Carrol: Through the Looking Glass :(1871)


Ulice je,jako vždy naprosto tichá,jen mé srdce čeká,ač uzří jeho tvář.Žiji v Ashii už více než století,ale ještě nikdy jsem nespatřil Boha.

Nikdo neví,kolikrát již kolem nášeho údolí,které je tak hluboké,že vše je požíráno věčnou tmou a kde slunce je jen prastará pověst,prošla­,s duněním tisíce kolosů Žijící Hora-víme však,že tam je ,podle otřesů.Jsou to jediné zvuky, které známe,neboť v Ashii není potřeba zvuků a tak také nikdo nemluví,neb není potřeba o ničem hovořit.Kdykoliv se začně třást zem,vždy se modlíme,aby se náš bůh neprobudil.Jednou se to však stane. Tehdy povstane z lože a veškeré jsoucno přestane být,neb vše je jen Jeho Snem,neb on je Červeným Králem.Říká se,že když Boha něco v spánku vyruší,může see stát, že na vás v spánku zapomene.Když se tak stane,pak jste nikdy nebyli,jelikož si vás již nepamatuje.Takto jsem jednou přišel domů a nalezl v něm věci lidí, které jsem nikdy neviděl a pochopil jsem,že jsem zřejmě mohl mít bratri či sestry,ale že už nejsou a nikdy vlastně nebyly.V Ashii žijeme ve tmě,protože v dávných dobách byl Král nalezen ležet na dně vesmíru,kde světla jsou nesnesitelná a hluk provždy ohlušující.Přesto spal.Naši předkové,tehdy,na počátku věků,rozhodli,že v zájmu přetrvání věcí Krále vezmou vezmou a odvedou ho do místa,kde by jej sebemenší hluk či záblesk nemohl rušit.A tak jej zanesli do Ashia a zde uložili do postele v paláci beze stěn-neb celé jsoucno je jeho palácem,v němž spí,na loži v prázdné zemi.Nikdy jsme nepotřebovali vidět,alespoň ne posledních několik set generací,ikdyž naši předkové měli jistě velké problémy s tímto životem,pro nás tak běžným.

Nikdo neví,jestli Král s tímto přenesením souhlasil,ba jestli vůbec neměl být dávno vzbuzený a my jsme jen naším chováním hříšně prodloužily dny Všeho. On nám to ale nikdy nepoví a není nikdo jiný,kdo by to dokázal zvědět,neb sny nemohou znát úmysly svého tvůrce.Přesto však,pokud Král je pánem svých snů, a pokud je tedy jediný,kdo sní,tak tedy je jeho vůlí vše,co se kdy stalo a co se kdy stane.Někdy však se rozmyslí,něco,co mělo být,se mu znelíbí a tak k sobě někoho povolá-někteří tvrdí,že náhodně,jiní že cíleně,dle přesné chronologie-neb když se změní v dějinách vesmíru postavení jednoho jediného kamene na dně jednoho jediného moře,může tento svět zrodit život, či jej navždy zahubit těsně poté.Koho k sobě král povolá,ten již nepřijde,protože již není kdo by se vrátil.Povolání ke králi se pozná tak,že v dálce člověk uslyší šepot vzdálených vod a ve snu uzří svoji tvář.A ačkoliv by se mohl snad bránit,nikdy tak neučiní, ať je jakákoliv hodina,vstane a projde ulicemi až na posvátný pahorek.Thedy bývají královi oči mírně pootevřené a šlehá z nich „červená“ „záře“,v níž vyvolený spatří královu tvář ,chvíli předtím,než král pomyslí na jinou věc. Někdy to trvá minutu,někdy mnoho hodin.Tvrdí,že se Král nemůže tehdy rozhodnout,ale je to hloupost.Neb král prostě sní svůj sen a cesty snů a čas na nich ubíhají jinak,než to mohou „bdící“ a nepravě snící (neb kdo vskutku sní,než právě ON?) kdy pochopit.
Zvedám se,neb zdáli již mé slepé oči vidí rudou záři…………….