21.07.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 3189 x | vypínač
Todeiziské Malicherné Ságy 2
Tento příběh vyprávím,neb chci obvinit patriarchu velikého města Oeq,na
sever řeky Ismirvi a na jih od nevětšího z měst země,Farcqu,ze strašlivého
zločinu,
jehož se dopustil před více jak půl stoletím a jehož jsem byl i já
účasten.
Na vrcholu hori Smerv,hned za hranicemi Oequ,stojí klášter.Nikdo neví,kdo
jej postavil,třetího dne třetího měsíce roku 1453 zde však byl kníže
z Oequ nalezen svou chotí,jak se,na způsob starých mágů,vjeršičů (jež 13.
Století ze země vyhnala vojska Knížete Moskevského) ,z nichž někteří dosud
obývají v Todeizi své úzké,vysoké,dřevěné modlitebny (a jejichž nejvyšší
pán se pak nazývá Viaraščik Červené Ukrajiny) ,modlí k starým bohům
noci.Jelikož jeho choť byla oddaná křesťanka, chtěla požádat o „pomoc“
patriarchu z Oequ.Jenže jaké bylo její překvapení ,když před ni přestoupil
sám patriarcha ve fialovém,sametovém úboru vjerišiče,bez jakýchkoliv ozdob a
v místním podnebí věru vražedný, a pronesl,mírně spit a tak si zcela
nevědom její přítomnosti,nejsvětější modlitbu k pánům Flamenů
v Plejádes:“Ukha‘ra weisimis Nelerenrenre ,Veleron Archiadhames ank‘
Quirinus.“Pak pozvedl vysoko zvláštní diadém,jež byl patriarchou vypůjčen ze
zvláštního,několik metrů vysokého,otesaného kamene,stojícího uprostřed naprosto
pusté pláně za horou Smerv (z níž k němu odpradávna vedla
stará,asfaltová silnice,zbudovaná ještě před příchodem barbarských kmenů ve
třetím století) a jež držel ve zkrvavené ruce a jeho záře jej a všechny vůkol
obklopila.
Ihned nastala na bezvětrných pláních Todeizi,jež je Černou Ukrajinou ve
Vyoničově manuskript,bouřka nevídaných rozměru,jež v přesném místě přeťala
nebesa-a v záplavě fialové záře se počaly rýsovat nad krajinou obrysy tří
postav,větších,než jaké kdy spatřil člověk.Lidé v městě se krčili strachy a
odříkávali modlitby k bohu Křesťanů,avšak hrůza,jíž tvořily ty tři
postavy,se vznášela jako dech moru nad celým Oeqem po tři dny,jež probouzela
v lidech pradávné vzpomínky na staré ráje a říše,jež zmizeli z povrchu
Země dávno přeedtím,než se zrodil první člověk.Okna všech kostelů počala
ukazovat věci a místa,jež žádné lidské oko nikdy nezahlédlo-scenérie osmi
míst:čtyř světů Nádhery-Orlugh,Voyachai,Maffizei a Fitofetoj-a čtyř
nepojmenovatelných světů-Sasirai,Nerge,Yugoth a Cykranoš.Tehdy byli mnohé
kostely zapečetěny a postupně vypáleny „svatým ohněm“ na příkaz církve ,jíž
prozatím chyběla hlava.Mezitím se počal hledat vladař,avšak v hradu nebyl
nikdo k nalezení,stejně tak ve všech svatých místech,neboť kníže
z Oequ byl vždy proslulý svou hlubokou zbožností.
Mezitím dosáhla záře diadému svého vrcholu ,jež se dokončil,když ,bez
požití dveří,vstoupily do kláštěra tři postavy,jejichž těla se zachvívala
větrem,vanoucím mezi světy.Tehdy záře diadému pohltila vše v budově
kláštera.
Příštího rána už bouře ustala a lidé počali směřovat
k hoře,z nějakého neznámého,nesdělitelného tušení nikým
v době bouře nenavštívenou a neprohledávanou a zde našli mrtvolu
patriachy,knížete a ,o notný kus dál, jeho ženy.Nikdo,až na ty,jež její
těla odnášeli,si nepovšimli výrazu hrůzy v jejích očích,jež byli násilně
přiklopeny víčky a ani výrazu hlubokého,dalekosáhlého porozumění
v očích patriarchi a knížete.Diadém,jež byl nalezen v patriarchových
rukou byl ukraden někým z příhlížejících,ale po krátké době se, jako
vždy,navrátil na své místo v Kameni,dvě míle na východ od města.Těla byla
následně pohřbena do královského pohřebiště v podzemí hradu.Já,jež jsem se
tehdyy účastnil toho bohapustého obřadu,obviňuji Patriarchu ze zločinů,jež zde
nemohu vyslovit a jež musí doját potrestání alespoň na těle,ačkoliv duše a mysl
obou se jistě nachází v místech,jichž ani Váš Bůh nikdy nedosáhne.
A stejně nikdo z vás si ani nemůže představit,jak málo
z lidí z tomto městě vkládá svou víru v Boha a kolik v pána
hlubin či Pány Plejád.
Mrtvoly slovutného patriarchy a dědičného knížete města Oequ byli
vyhrabány,zbaveny dosud zářících očí a zapáleny na hranici,spolu se zbytkem
kláštera na hoře Smerv, Zatímco na dalekých vrších okolo vzplály ohně kněží
Velkého Nodense.
povídka ... mládí vzpomínka zoufalství * cesta čas strach bolest život humor realita . les podzim vztahy pocity emoce jen tak hrůza přetvářka příroda temnota beznaděj smutek srdce žena horor touha sen .. osud láska horror noc zklamání vyznání sobota antilistí poezie marnost deprese x momentka erotika haiku krev zima město samota fantasy naděje nenávist tma vztah aa smrt svoboda sex voľný verš pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867