Nokturno.net / tvorba / dílko

Óda na Neradost

Hořovice jsou velké a nasáklé kořalkou.Nemají vám toho moc co říct,raději tančí.
To Chróst je menší a více společenské,ale potají mívá názory a to se trestá.
Spravedlnost má své sídlo ve Svitavách.Je to tak přirozené,že to nevyvrátí ani Řevnice,ani Městec ani Opat,jež býval opicí.
Když je řeč o  kapsách plných kružítek,znával jse, jednu muže,jež v  noci polykal kusy koberce,jež si přes den nastříhal.Vždycky jej posedl duch mrtvé matky (a jeho matka byla naživu) a počal stříhat a stříhat a poté konzumovat,poté co snědl večeři a urazil Chrudim.
(Pardubice mě pozorují,musím dát pozor na Indiány,jež žijí mezi stránkami knih,ti jsou nebezpečni,klidně vás ráno u  snídaně bez vašeho dovolení oholí a znesvětí vaši polévku.Já nic proti Indiánům nemám,jen starý zvyk mě nutí odsuzovat vše staré a nové)
Jak toto píši,slyším jak přichází Kyjov,ten zpropadený lokaj Pardubic a počně mě škrtit houslovým klíčem ze saxofonu z  Dojče.A  to jen proto,
abych nedopsal tuto serenádu s  rybí příchutí,tuto etudu pěti čtverců a jedné křižovatky.Ale já se nedám,vezmu Nezvěstický povlak zubů starosty a s  ním zmlátím Kyjov do bezvědomí.
(Však jsem taky dělal tři dny holiče,já mám své zkušenosti!)
A  tak sedám zpět,ale už je tu Hlinsko.Beru žiletku ve tvaru oblečené nemoci manželky Lorda Godivy a konám zakázané.
Trochu pojím (uzenou beznaděj a kus porcelánu) a už se opět vracím k  psacímu stolu.Ale co to?V  rohu se krčí Nymburk a čeká na znamení a Rychnov nad Kněžnou spolu s  Pavlovými Vrchy kradou můj psací stůl!
Použiji pistole,jež jsem dostal od šílence,jež tvrdil,že je Seifert.Po cestě do mrazáku ještě odklydím vyčerpáním pošlí Ořechov a vystřím Choceň z  okna a vracím se k  práci.Ale když zrovna beru prací potřebu do ruky,
zjišťuji,že v  mé zemi už nejsou města o  kterých bych psal,protože jsem všechny zabil.Až na Pardubice.Ale můj čas púřijde,jako že kabáty obětují Abbadonu pátého února.
Mrtvola,jež mám ve skříni,počala hlasitě mluvit a má inspirace je nadobro pryč.