přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
10.11.03 | David, @, další tvorba | 1576 x | vypínač
Bože
Tak jsem tady
Ty jsi prý ten,co ví si rady
Bože tak jsem tady
Vážně..už si nevím rady
Vlastní přeměna lehce se nedělá
Cizí představy nutí zábrany
Blokován vlastní mříží..
život tíží
Jedno z mých já doufá,že se s druhým mým já smíří
Zatím ..
..každá z jejich Cest plných gest..
Jinam míří
Vzpomínky na radost
Inklinace k dogmatu žene k hysterickým záchvatům
..snadné vejít,z Cesty sejít
Těžší odejít a ještě těžší tohle všechno obejít
Zapomínat na minulost
..bolesti už bylo vážně dost
Věřit ve falešného Boha
..se nediv,že ten dole co tak z dola upěnlivě volá..
Je ti tak děsně podobnej
Přišla ke mě zvěst
..že jedna z cest k tobě do Nebes..
..zrovna ta moje
..vede přes peklo
No řekni Bože,s kým by tohle neseklo
V zásadě..žiju na hraně
Vše co potkávám,co potkává mne
beru přes svých přesvědčení síto
A to je mi už vážně líto
Odštěpen od těch částí ,které neodpovídají mým představám o sobě
..bráním se tak úspěšně vlastní obnově
Víš,já vím že je někdy se mnou kříž
To je přesně ten okamžik kdy čekám..
že mne pochopíš!!!
Nebo nade mnou zlomíš hůl..
A já poznám že když jsem ti věřil..
jakej já byl Vůl
Všechno je tady šedivý
Chci odtud pryč
A tak utíkám...i když vlastně nevím kam
Zda se někdy zastavím?
Co já vím...
Utíkám do filozofie
..abych neviděl jak mě můj život před očima hnije
Svazuju si možnosti
..abych si nemusel potykat se štěstím
Jak dlouho ale může člověk dát plánům svojí Duše vale..
Jak dlouho pak,muže člověk sám sobě lhát?
Jde to a pujde to ještě?
Snad..
Jak dlouho se dá neslyšet to tiše hlasité volání..
Dobře se bavím..
Někdy bych z přemíry té zábavy skočil střemhlav do vany a..
..vypustil se...
..re..
..mě..
TO
Hroutí se těžce zbudovanej Svět..
Tohle se už nedá neslyšet
A když se Svět kácí...
Lítaj třísky..to pravda se vrací
Cizí tváře jsou najednou tak užasně blízký..
Rád je potkávám,tyhle staronové tváře
..je v tom hojnost
O samotě je zima
Jsem zmrzlej na kost
Teplý jižní vánek v růžových slipech...
V hlavě zmatek
Tak čekám u svých do Duše bran..
Čekám na závan..
S cedulí na hlavou:už žádnej klam
Už před sebou neutíkám
Ne
Já už jen zdrhám
..do tmy svých slepých záměru se slepě vrhám..
Až přijde nějakej novej host ala hra na radost
Zavalím ho moudrem ala hra na probuzení
Ne
Už dost
Tohle pro mne už vážně není
"No tak kámo,už máš v suchu osvícení?
OooooOooooM...jasně,koho se ptáš tak časně?
..když tu nikdo vlastně není..je to jasné?"
Ne ...není
Víš ty co?
Mám se docela rád a nelíbí se mě tenhle vyjetej stav
Nech mě tedy ještě spát..
Mám radost
Tak jen jí udržet,jen jí neztratit..
Nebo se k ní aspoň po návratu ze tmy..
zase navrátit
Fakt už nemám co ztratit
Já už nepotřebuju vůbec nic..na víc
Pochod "od nikud nikam" já neměnil bych ani za let na Měsíc
Ztrácím chuť s čímkoliv manipulovat..
a ve vztahu s čímkoliv se začínám cítít čím dál líp
Víš jak je krásné nevědět?
Jen tak sedět a do blba hledět?!?
Bez šance na víru
Bez nároku na sílu..
S ochotou obejmout vlastní špínu
...svojí tvář teď v realitě myju..
A směju se
Přijde mě to všechno legrační
Kupuji si na cestu kolem světa jízdenku zpáteční
Odkud mám ted k odhalení vyrazit?
S rizikem pravdy zidealizovanej Svět nechce se kazit..
Touha..
Mezi davem zbabělých do hrdiny vrazit
V šíleném pochodu koukám pod nohy ne nahoru..
Je to praktické,aspoń nepadám na hubu
Míjím poloznámé tváře..všude tma,žádná záře
Tak se ptám sám sebe..
Kde mám hledat to své Nebe?
V sobě?
Skrze tebe?
Potkávám protiklad a nacházím jeho klad..
Potkávám tebe a nechci vidět sebe..
Chvilku peklo,chvilku Nebe
Občas z pekla vedro...
Občas Nebe zimou zebe...
Ale co je za tím?
Za tím vším..
Ptám se Bože,to snad ještě smím...
Promočená deka pohodlí leká
A nepřestává lít..
Asi začnu klít
Bůh zívnul a mávnul rukou..
Vyměnil mě deku..
..mokrou za suchou...
A vrátil se..
Zpátky..do pohádky
Dlouho jsem byl dole,hledal vlastní cenu
..světlo v nedohlednu
..a já nevěděl,zda se ještě někdy vůbec zvednu
Básníkem v temnotách,co hledal a ne-nacházel
Kdo byl vším...
..a neměl z toho nic
Co víc k tomu říct
Rozházenou skládankou
Otevřenou knížkou kterou už nechce nikdo číst..
Posledním listem nedopsané kapitoly..
Jen vzpomínka na to ještě bolí
Hlubokou propastí toužící po štěstí
Velkou zkaženou horou plnou neřesti...
..tou horou,která ve svém tichu nic dobrého nevěští..
..a nevěří na štěstí
Má to ale štěstí..v neštěstí
Svět sám pro sebe
..bez významu a plánu
Noc co nerada ustupuje ránu
Ráno,kterému se nechce na plac
Zkaženej a zrazenej pes co ti už nikdy nedá pac...
Opuštěný kostel s tichým zvonem
Unavenej kostelník,co by do postele nejradši vlít
Kněz plnej dogmat co dál se nedostal..
..než na okraj svého Světa
Svoboda v tahu
..po radosti ze Světa,veta..
A tak přemlouvá a káže
..sviním hrách na zeď nejspíš háže
Jejich chrochtání nudu zahání
Neživotná Jeptiška čeká na svého Ježíška..
Její motivace mne pokoře navrací..
Motivace kněze..ta mě uniká
Já nechci deset ne jak nežít...
Chci cítit..člověka
Ale nejsem držitel jediné pravdy..
Tak snad se už tolik nevzteká..
"Na hranici s ním..."
Myslel jsem si že jsem na konečný..
Ale kdepak...to mi jenom ujel vlak
Bohu dík...je to tak
K čemu poznání když druhé od nás odhání
Jde o to,vyztoupit ze svý upjatý role...
..a že jich mám..tyýýý vole:-)
Někdy dělám psí kusy
Ostatně...
Vše se zkusit musí
Život podle šablony je tomu mému žití vzdálen na hony
Občas ubližuju..mrzí mě to
Spíš než ubližovat chci mít rád
Ale někdy je fajn..dělo dát:-)
Zdrhám z davu
Ztrácím hlavu
Cizí pravidla staví proudu stavidla
Jsem šťastnej
Jen to ještě nevím..
Když mám v sobě litr vína
..krása se mě snadněji vnímá
Bože,je možný ale takhle chlastat?
V touze po kráse non stop ožralej?
Bože,nebuď na mě až tak zlej:-)
Tak na zdraví!!!
Myslel jsem si,že tohle je cíl
Teď vím,že vím čím dál míň
Tak tohle je ta seberealizace,ten cíl?
Divokej opuštěnej svázanej plnej nadšení i ztahanej..
..nadrženej romantik co z půstu chytá tik:-)
Ostatně,holky je třeba chránit a ne se jim bránit..
Mozek tápe v temnotách..hm,Bože vážně dík
Občas vhled..Blik
V klidu na Cestě..a náhle smyk
Agrese na venek,dovnitř vzlyk
Ten co občas dával,občas ňákou chyt..
Vír beznaděje tahal ke dnu
..a já nevěděl zda se ještě někdy vůbec zvednu..
Cesta do předu mne vrací na zpátek
Okny odchází klid...
A dole u vrátek..zvoní na zvonek..vztek
To je vše
Krev v žilách začíná vřít..jdu mu otevřít
Jde o to,zbavit se malomocenských přesvědčení svých malomocných
já..o svým já..si rozhoduju zase já
Jak jinak,když tu nikdo jinej není..
Téma zapomění
Každej slyší na to svý znění
Jak přijmout tenhle fakt
Bůh nedočkavě podupává a čeká na zázrak..
Že lidem jednou dojde..snad
Tisíce vln,jedno Moře
Tak lidi,nač ta hoře
Bude líp..
Dav stich
Tak to je vše,lidi,předal jsem zprávu pofrčím dál,pujčil by mě
někdo z Vás na taxík?
Cože?
Zazní zborem...ty jsi se pos..ne
Cože?
Otevři mne Bože to svý nebeský lože..
Za tohle místo na zemi,vážně dík
Nejradši bych vděkem chcíp
"Neboj synu,neztrácej víru,bude líp..."
O.K,Bože pujčil bys mě teda na taxík?
"Cože?Ty ses pos..."
Bůh náhle ztich...:-)
PS:Postavy i děj jsou smyšlené,jakákoliv podobnost s kýmkoliv..je čistě náhodná..
hrůza .. * přetvářka marnost . horor les mládí noc temnota deprese erotika čas pocity srdce smrt svoboda příroda sen beznaděj bolest sobota zoufalství strach život krev aa tma realita smutek podzim město pocit zima touha ... vztahy vzpomínka x zklamání povídka cesta nenávist jen tak voľný verš emoce vztah humor fantasy antilistí láska momentka naděje žena poezie haiku sex horror samota osud vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6474
autorů: 867