přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2092 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
. zima voľný verš x vzpomínka momentka erotika zklamání fantasy touha vyznání žena humor pocity příroda marnost čas samota horror život srdce přetvářka poezie podzim nenávist osud mládí realita svoboda sex zoufalství smrt smutek haiku láska pocit město vztah vztahy bolest deprese jen tak noc temnota strach cesta tma emoce * krev horor sen .. les beznaděj aa naděje sobota hrůza ... antilistí povídka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867