Nokturno.net / tvorba / dílko

Leželi jsme polonazí v manželské posteli v nějakém cizím domě. Z ptačí perspektivy jsem zahlédla dvoupatrovou vilku z osmdesátých let s plochou střechou a vyklápěcími okny, když vtom do dveří ložnice vstoupil majitel domu. Byl to uklízeč v zelených montérkách, co vždycky ráno v práci jezdí s ohromným stojícím válcem vysavače, zatímco černá umělohmotná roura s vroubky se mi skoro vždycky zamotá pod nohy.

„Co to tady vyvádíte?“ zeptal se, když zjistil, že postel je zválená a já od spermatu.

„Jste tady snad na podnikovém školení, ne?“

Rozesmálo mě to.


****************************************************************************


„Co jste mi to udělal?“ rozkřičela jsem se zoufale na schůdcích oprýskané zelené maringotky, která stála na 1.koleji nádraží ve Žďáru nad Sázavou. Chlápka, který mi postříkal obličej vazelínou, jsem již nestačila zahlédnout. Vazelína na slunci rychle kapalněla a začala po mě stékat na zem a dál čůrkem do kolejiště. V mé bezprostřední blízkosti se rozezněl výstražný zvukový signál.


„Pane průvodčí, prosím Vás, nevíte, jak to mám zastavit?“ „Ukažte!“, přišuměl slizounek v modré uniformě a rychle zdolal tři schůdky k vnějším dveřím maringotky, které byly rozevřené jako okenice. Stála jsem v nich, v maličkém vyhřátém zádveří, kde neustále drnčel zvonek a stružka pode mnou nepřestávala téci. V ten moment na mě chlap v ostře červené čapce skočil zezadu a prudce mě přitiskl na dvířka uvnitř pojízdného obydlí. Úzká prosklená okénka si mě vyčítavě prohlédla.


„Tos mi neměla dělat“, sápal se na mě zaměstnanec drah a měl najednou velikou sílu. Funěl mi na krk a jeho ohavně neholený snědý ksicht s hustým černým knírem a zarostlým obočím mi znásilňoval ústa. Nebyl to odraz v okénku a zvonění náhle ustalo. Vší silou jsem toho chlapa ze sebe shodila, ale neměla jsem to štěstí spatřit jeho pád do kolejiště s vajgly posetým štěrkem. Mizel v davu lidí čekajících na nástupišti a hrozil mi červenobílou stranou plácačky: „Já si tě najdu, slyšíš?!“



Zvonek se znovu rozezněl, lidé v májovém oblečení – utkvěl mi jakýsi tatínek s dcerkou – se na mě dívali a stružka, která mi na kůži nestačila zaschnout, se opět dala do pohybu…