Nokturno.net / tvorba / dílko

Uprostřed maringotek, světel, hluku a lidí,
bylo to směšné – my hráli si na děti?

„Jen aby nás nikdo neviděl!“
Deset, dvacet, třicet, co třeba za stromem?
Snad bylo to tou tmou, snad úplňkem…
My náhle drželi se za ruce a čas neúprosně šel.

Uprostřed maringotek, světel, hluku a lidí,
bylo to směšné – my chovali se jak děti!

Noc opředená tajemstvím a strašidelný les,
tak padla první pusa, zmatená – no děs.
Snad bylo to tou zimou, snad samotou…
My věřili jsme v zázraky a žili pohádkou.

Uprostřed maringotek, světel, hluku a lidí,
bylo to směšné – my chtěli být děti.