Nokturno.net / tvorba / dílko

Kocour švihl špičkou ocasu a tiše se plížil křovím. Vrabec nic netušil, spal na lesklé desce hrobu pod nízkými větvemi smuteční vrby, s hlavičkou zasunutou pod křídlo. Kocour se napjal a skočil, zaťal drápy do měkkého tělíčka. Chramst! S blaženým mručením olizoval kapky krve na hnědošedých peříčkách. Kapky. Rozstříkly se na náhrobku. Škvírou mezi žulovými deskami jedna sklouzla až dolů……. ….
Dolů do pootevřených úst, svraštělých věky, pod zpráchnivělým víkem rakve. Probudilo ho to. Chuť krve na jazyku, potaženém vrstvou slizu, trhl sebou a otevřel vrásčitá víčka. Hlad! Strašlivý pocit. Táhl ho ven z rozpadající se rakve a po kamenných schodech staré hrobky. Plazil se po nich zesláblý hladověním, tenké prsty tápaly na studeném náhrobku.
Kocour vyskočil, zaprskal a pustil kořist, s vyděšeným vřísknutím zmizel v křoví. Krev! Mnoho jí nezbylo v malém ptačím těle, ale vrhl se po něm a hladově sál. Krev! Krev znamená život! Potácel se po štěrkem vysypané cestičce, ztuhlý dlouhým spánkem. Vítr zafičel mezi stromy a přinášel mu pach města, těžký a jiný než v těch předešlých dobách…….Zavětřil a v podivné směsi neznámých vůní ucítil tu pravou…..Krev! Krev kolující v mladém těle…! Drápal se nahoru po zvětralé hřbitovní zdi……

Šla po cestě a chvílemi se otáčela, nervózní ze tmy. Pěkná blbost, jít tady sama ve čtyři ráno, ale prostě….….. Ta facka byla to poslední. Pohár přetekl. Byla by úplně pitomá, nechat se od něj mlátit…..
Něco se černalo za hustým křovím…..zeď hřbitova… fuj…otřásla se…. kruci, proč je tady taková tma…....
Skočil.
Spíš spadl z výšky, vyčerpaný lezením a cihly se mu sesypaly pod nohama. Plesk. Netrefil. Rozplácle ležel na zemi a s šklebem zuřivosti po ní hrabal vyzáblýma rukama…ječela…. prchala temnou nocí ……neměl už sílu.……..ležel a bezmocně zíral jak mizí v dálce…….
Doběhla na zastávku autobusu bez kabelky a bosa.
„Stalo se vám něco?“ Mužská tvář se nad ní nakláněla s výrazem starostlivosti.
„Já….“ najednou nevěděla co říct. Připadala si jako blázen, schoulená ne zemi v prázdné čekárně a třesoucí se strachem.
„Někdo mě přepadl…tam nahoře u hřbitova. Vypadal tak…..“ Nemohla….sinalá tvář, rozpadlý rubáš, pach tlení a hrobu….ne. Stejně by jí nevěřil.
Vstala a rozhlédla se.
„Ale do háje….Ztratila jsem tam někde kabelku….….“ slzy se jí draly do očí. „Klíče, doklady, všechno…“
„Půjdu s vámi.“ řekl. Mohlo mu být tak čtyřicet,. „ Nebojte se, určitě dávno utekl. Pojďte. Pomůžu vám ji hledat…“ Zaváhala,….hubený… menší než ona, ….přece nepojede domů bosa. Přikývla.

-----------

„Bylo to někde tady?“ Ulomil klacek a prošťourával s ním křoví.
„Já nevím, asi…, jé hele bota….“ zdvihla hnědou lodičku, na špičce se zaskvěl škrábanec. „Do prčic….stály dva tácy….“ Po chvíli objevila druhou, aspoň něco….. zdvihla oči k vysoké zdi hřbitova. Obloha nad ní zesvětlela a tma řídla. Jako by se jí to všechno zdálo. V houští se něco mihlo…
„No tak , to byla jenom kočka, nebojte se…“
„Pořád se celá klepu…“ naštvaně mávla rukou. „ Zatracenej úchyl.“
„Tohle byste neměla říkat!“ Tón jeho hlasu jí zarazil. „Neměla byste takhle mluvit.o nemocných….“ zrudl „doktor říkal….“
Všechno zrudlo. Kámen v jeho ruce. Jeho ruce na jejím krku. Svíraly se rychleji a rychleji a rych …le…ji.. ji.. ji.. …íííí!!!! Chvíli malátně ležel. Studila, otřásl se a vstal. Za zdí se něco hnulo….

-----------------

Úder a krev. Vytékala z rány. Sípění. Upír se zachvěl. Pach krve sílil a slabost přecházela. Tam za zdí….. Krev!Krev znamená život! Natáhl ruku s dlouhými drápy …..
Muž vykřikl. Příšerná tvář nad rozpadlou zdí, pach hrobu. Zteřelý rubáš, sinalá kůže a zbytky plesnivých vlasů. Vykřikl a prchal.
Upír sklouzl dolů. Ležela na hromádce spadaného listí. Mrtvá. Dotkl se jí ledovým drápem a zasyčel zklamáním.
První paprsek slunce vyšlehl jako šíp. Upír se ohlédl. Pozdě. Svíjel se v narudlém plameni, kalné oči zalité děsem praskaly v jeho žáru. Popel a prach.

---------------------

Náraz. Skřípění brzd. Pobledlý řidič si třesoucíma rukama zapaloval cigaretu.
„Vletěl mi pod kola. Rovnou z chodníku, běžel jako….blázen…..nemohl jsem nic……“
Svítalo.