přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2138 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
, linkuj! 
, jagg 
hrůza samota přetvářka humor zoufalství strach láska marnost cesta osud vyznání touha zklamání vztah les mládí smrt čas noc beznaděj svoboda antilistí naděje momentka fantasy voľný verš zima podzim * .. bolest příroda x smutek město sex krev vzpomínka erotika ... horor emoce temnota tma poezie povídka pocit vztahy pocity realita nenávist horror sen srdce sobota . jen tak aa život deprese haiku žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867