přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2175 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
, linkuj! 
, jagg 
emoce .. haiku les temnota poezie ... hrůza horor sen krev vztah svoboda osud smutek realita naděje cesta nenávist humor vztahy strach antilistí bolest život voľný verš pocit přetvářka vyznání smrt povídka aa erotika žena deprese mládí . vzpomínka fantasy noc pocity touha příroda srdce horror beznaděj sobota jen tak zklamání podzim * město x zima sex tma marnost zoufalství čas láska samota momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867