přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2163 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
, linkuj! 
, jagg 
noc život poezie * les haiku nenávist krev čas deprese osud bolest momentka samota realita emoce zoufalství jen tak zklamání naděje erotika mládí zima horror strach láska beznaděj voľný verš smrt pocit ... vzpomínka město sobota podzim humor žena vyznání sex vztah smutek srdce .. pocity x aa hrůza antilistí tma sen fantasy touha vztahy přetvářka cesta . horor svoboda povídka marnost temnota příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867